Teploměr ukazuje jen šest stupňů, děti jsou ale zvyklé být venku. Na školní zahradě se chystají na pohřeb odpadků. Tedy aktivitu, kterou si žáci prvního stupně připravili pro předškoláky na Den Země. Na zahradě se tu ale děti učí třeba i číst. „Natáhneme šňůru na prádlo a prvňáci si na ni z popsaných kolíčků skládají slova,“ popisuje učitelka Kateřina Vrtišková ze Základní školy Vrané nad Vltavou. Výuku venku, důraz na environmentální témata, ale i blokové učení a budování vztahů ve třídě má přinést reforma, která do tří let čeká všechny základní školy v Česku. Vrtišková spolu s dalšími kolegyněmi ale učí podle nových zásad už nyní, přečtěte si jak.
Zdroj: Hospodářské
noviny 2. 5. 2024
„Máte doma
kompost?“ ptá se páťačka Márinka tří předškoláků. „A když jdete nakoupit,
nosíte si vlastní tašku, nebo si pokaždé kupujete novou?“ pokračuje dál. Na Den
Země mají děti ze školního Ekotýmu s podporou páťáků za úkol provést s
předškoláky jejich první badatelský projekt s odpadky. Nejdříve si vysvětlují,
proč je důležité snažit se vytvářet odpadu co nejméně a jak může pomoci
recyklace. A také tipují, co se po půl roce stane s vytříděnými odpadky,
které společně pohřbí do jámy na školní zahradě. Každá skupina má jiný
druh – sklo, plast, bioodpad, tetrapak, kov nebo papír.
Aktivita
splňuje hned několik cílů, o nichž se píše ve školské reformě. Jde o takzvanou
revizi rámcových vzdělávacích programů – dříve osnov – podle kterých se ve
školách učí. Jejich novou verzí se do tří let budou muset řídit všechny
základní školy v Česku.
Práce ve
skupině podporuje vrstevnické učení, předškoláci se seznámí s budoucími
šesťáky, kteří se v září po nástupu do školy stanou jejich patrony, což zase
splňuje požadavek na výuku ve věkově smíšených skupinách i napříč vzdělávacími
stupni. Rovněž praktické uvažování o ochraně klimatu se má ve školách
zdůrazňovat více než doposud, a stejně tak by se žáci měli dostat z lavic ven
do okolí školy.
Více
kontextu, méně chronologie
Někteří
učitelé v základní škole ve Vraném nad Vltavou už takto učí, jiní se musí
připravit na velké změny. A podobná situace může být na mnoha školách v
Česku. „Zejména pokud někdo ještě učí systém, tedy že se v přírodopise
postupně projdou jednotlivé skupiny rostlin a živočichů a v dějepise události
chronologicky po sobě,“ odhaduje ředitelka školy Vladimíra Melicharová. Dodává,
že bez zařazení jednotlivých událostí do souvislostí nedávají informace
žákům smysl a mnohem hůře si je pamatují. Ve Vraném se snaží motivovat
učitele, kteří už učí „ponovu“, aby ostatním se změnou a přípravou na nový
trend pomohli.
Například
třídní učitelka páťáků Kateřina Vrtišková už mnoho let spolupracuje se
vzdělávacím centrem TEREZA. To škole pomáhá s venkovními aktivitami a společně
s Vrtiškovou připravují učebnici pro vzdělávací oblast Člověk a jeho svět.
„Postaru“ prvouky. „Přijde nám, že současné učebnice prvouky moc
nereflektují to, jak to dnes ve světě funguje. S centrem Tereza proto chceme
dát dohromady řadu učebnic pro první stupeň, které budou odpovídat novým požadavkům
na školy a podpoří děti v péči o sebe i o jejich okolí,“ vysvětluje Vrtišková.
Právě dobře
připravené učebnice budou podle odborníků klíčové k tomu, aby školy reformu
přijaly a skutečně začaly učit jinak. Stále totiž existuje hodně učitelů, kteří
jsou zvyklí postupovat hlavně podle učebnic.
Sama
Vrtišková k výuce využívá co nejvíce školní okolí a na zahradě učí i čtení.
Třeba i pomocí zmíněné šňůry na prádlo a zavěšených písmenek. „Pro děti je
často nepředstavitelné trávit celou hodinu v lavici, ale tohle si užijí,“
popisuje své zkušenosti. A zdůrazňuje, že svět se přece odehrává venku, a
tak podle ní není dobré před ním děti jen uzavírat do tříd.
Celá
reforma se hodně točí kolem předpokladu, že škola neznamená jen samotnou výuku,
ale že má být hlavně místem, kde by se děti měly cítit dobře. Strategie proto
klade velký důraz na takzvaný wellbeing, tedy bezpečné prostředí pro žáky i
učitele. A vzájemný respekt. Dbá na to třeba i třídní třeťáků Radka
Chaloupková. Učí podle vzdělávacího programu Začít spolu, který už pracuje se
všemi změnami, které má reforma přinést.
Rozvrh
podle potřeby
Začíná se
hned ráno v kruhu na koberci vzadu ve třídě. „Dobré ráno, Vincente, přeji ti
hezký den,“ vítá Bára spolužáka a předává mu dvě plyšové myšky. Takto
se vystřídají všechny děti v kruhu. Myšky si berou domů na víkendy a pak
ostatním na fotkách ukazují, kde s nimi byly. Každý žák má deník, kam si píše,
co dělal. Děti si každé ráno sdělí novinky a zážitky z předchozího dne, ale i
to, jak se cítí nebo co je čeká přes den ve škole. Můžou říct i vtip nebo si
zahrát krátkou hru.
Dnes si
navzájem představují projekty, které poprvé samostatně vypracovávaly. Měly na
to dva měsíce, každé z nich v ruce drží složku s nalepenými výstřižky a
zajímavostmi podle vlastních preferencí. Některé děti si vybraly lego,
jiné tanec, skákání padákem nebo třeba luskouny či včely.
Stejným
kruhem den také uzavírají. Reflektují při něm, co se naučily, co jim šlo dobře
a co hůře, jak se jim pracovalo, co se jim líbilo a co naopak nikoliv. Hodnotí
i své vlastní výkony a dávají si doporučení do dalšího dne. „Pro děti je sdílení
důležité, rozhodně to neberu jako promarněný čas,“ říká Chaloupková. Díky tomu,
že jsou žákyně a žáci naučení hodnotit se, není to pro ně problém ani při
takzvaných tripartitních třídních schůzkách, kde se společně
potkají učitel, dítě i rodiče. „Hlavní slovo mají děti,“ popisuje
učitelka. Také hodnocení probíhá slovně a žáci tak dostávají bezprostřední
zpětnou vazbu.
Skrze ranní
kruhy se také podporují dobré vztahy ve třídě, na což navazuje i práce v
takzvaných centrech aktivit, která jsou jádrem celého programu. Děti pak ve
skupinkách musí projít všech pět center – čtení, psaní, matematika, věda a
objevy a ateliér. Obvykle mají vyřešit dané zadání, například něco změřit
nebo vytvořit. Každých čtrnáct dní mají jiné téma, nyní žábu, plánují módu
a oblékání, páťáci si vymysleli i úkoly na téma populární počítačové hry
Minecraft. „Dříve jsme vycházeli z témat v předmětu Člověk a jeho svět, později
jsme ale zjistili, že je velmi výhodné zapojit do výběru témat a plánování
samotné děti,“ popisuje Chaloupková.
V centrech
aktivit pracují často i dvě hodiny v kuse, takže zvonění někdy ignorují.
A pokud to jde, přestávku si udělají, kdy jim to vyhovuje. Kromě toho mají
i standardní hodiny češtiny a matematiky, kde píšou i diktáty nebo trénují
násobilku.
I díky tomu
se Chaloupková cítí na reformu připravená. Jsou samozřejmě změny, které se
promítnou i do její výuky, ty ale vítá. Například pádové otázky muselo dítě
umět na konci třetí třídy, nyní se tento výstup posunul až na konec páté. „Já
si myslím, že je to dobře. Ať si jde každý vlastním tempem, je to prostor pro
žáky, kterým to třeba nejde tak rychle,“ míní. Nejdůležitější podle ní je, aby
učitel zvládl v dětech probudit touhu k učení a poznávání a navázal na to, kde
se zrovna ve svých schopnostech nacházejí.
Všechny
školy samozřejmě nemusí dělat přesně stejné věci jako učitelé ve Vraném, je to
ale příklad toho, jak nová pravidla do výuky promítnout.
0 komentářů:
Okomentovat