Systém financování, v němž všechny školy dostávají stejně peněz bez ohledu na to, jaké děti vzdělávají a jestli to dělají dobře, se ministrovi školství Mikuláši Bekovi (STAN) nelíbí. „Je to fatální selhání dosavadního modelu financování,“ řekl v rozhovoru pro HN. Připravil proto novelu zákona, která to má změnit. Do budoucna by rád prosadil také změny v přijímacích zkouškách a maturitách, do hry by se mohla například vrátit povinná maturita z matematiky.
Zdroj: Hospodářské
noviny 23. 6. 2024
V jaké fázi je novela zákona, která má umožnit takzvanou indexaci škol, tedy zajistit více peněz pro školy, které vzdělávají žáky z náročnějšího socioekonomického prostředí?
S ministerstvem financí už jsme našli shodu, teď to půjde na vládu. Věřím, že najdeme podporu i u opozice a ještě tahle sněmovna novelu schválí. V příštím roce by už bylo možné v některých oblastech změny postupně zavádět. Potřebujeme to udělat velmi naléhavě, protože dodatečné náklady – jako jsou psychologové či speciální pedagogové – se pro čtyři sta škol financují z národního plánu obnovy, který ale končí. A my potřebujeme v podpoře škol, které ve vzdělávacím systému plní specifickou roli, pokračovat.
Budete na to potřebovat nějaké prostředky navíc, nebo jde čistě o jiné přerozdělení peněz?
To je složitější. Pro některé školy to bude znamenat prostředky navíc, protože tam cíleně zvýšíme počet úvazků – školy, které působí v těžkém socioekonomickém terénu, potřebují o něco více učitelských úvazků než ty ve standardním prostředí. A zároveň by tyto školy měly dostat i více peněz na odměny, protože práce s takovými žáky je náročnější. Je to významný krok, který může přispět i k odbourávání segregace, za kterou čelíme kritice.
Skutečně to může pomoci eliminovat segregované školy?
Žádný z problémů zpravidla nemá jednoduché řešení. Ale myslím, že je to zásadní změna, kterou ještě tahle vláda může prosadit a prostřednictvím rozpočtu cíleně motivovat školy.
Bude se to týkat jen základních škol?
Hledáme cestu, jak tento model zavést i ve střediscích volného času. V poslední době jsem jich několik navštívil, například v Ivančicích, kde se věnují širokému spektru dětí, nebo u Salesiánů v Plzni, kteří se soustřeďují především na děti ze složitého socioekonomického prostředí. Práce s dětmi, jimž hrozí, že by skončily základní školou, je z hlediska potřebnosti financí náročnější.
Současný model financování se vám tedy nelíbí?
Jsem zděšený z toho, co nastavila předminulá vláda. V základním a středním školství máme systém financování, v němž mají všichni stejně a který vůbec nereflektuje kvalitu škol či náročnost jejich působení. Model financování vysokých škol je přitom už léta postavený na nějakých měřitelných parametrech, na nějaké soutěži škol mezi sebou.
Stejně byste to tedy chtěl udělat i u základních a středních škol?
Musíme jít postupnými
kroky. Nejdříve, jak jsem již říkal, zohledníme situaci škol, které
vzdělávají větší počty žáků ze znevýhodněného socioekonomického
prostředí nebo cizinců. V dalším kroku, a to nebude za rok, musíme dospět
k nějaké metodice měření přidané hodnoty škol. V akademickém prostředí je to
živě diskutované téma. Předpokladem je zavedení testování dětí v uzlových bodech
– tedy v
Plánujete i další kritéria?
Zohledňovat by se mělo i hodnocení školní inspekcí. Ta sice nyní školy hodnotí, ale vůbec se to v jejich financování neprojevuje. To si myslím, že jsou zásadní vady toho systému. Podle mě prostě není možné, aby škola, která dělá svou práci mizerně, měla stejně peněz jako ta, která ji dělá dobře. V politických stranách nyní vnímám živou debatu o tom, jestli se nevrátit k financování podle počtu žáků, což bude před volbami živé téma. Aktuálně navržená novela umožní, že bude do systému financování možné zavést více parametrů. Ty budou následně upřesněny vládním nařízením. Byl bych rád, kdyby se v indexaci časem objevila i práce s nadanými dětmi.
Často zmiňujete téma velmi roztříštěného vzdělávacího systému – jinými slovy, že máme hodně malých škol. Plánujete nějaké mechanismy, které by školy motivovaly k tomu sdružovat se do větších celků?
V připravované novele zavádíme pravidlo pro zřizování další školy jedním zřizovatelem. Pokud bude například obec chtít zřídit další školu a zapsat ji do rejstříku škol, bude muset mít tato další škola nejméně 200 žáků. Cílem je motivovat zřizovatele – v případě základních škol město či obec – integrovat školy do větších právnických celků tak, aby se mohli ředitelé škol více věnovat pedagogické práci a ne množství manažersko-administrativních povinností, kterou má každá škola bez ohledu počet žáků.
V jaké fázi je teď vyjednávání o rozpočtu? Opravdu jste připraven rezignovat, pokud vám vláda nedá desítky miliard navíc, které požadujete?
Vyjednávání začalo v dubnu a bude pokračovat do července, kdy budou známa přesnější čísla, a pak dál až do podzimu. Já jsem řekl, že bych nechtěl být u rozpočtu, který nebude věrohodnými kroky naplňovat vládní programové prohlášení. A to znamená, že pro takový rozpočet nebudu na vládě hlasovat. Na ministerstvo školství jsem přišel před rokem s tím, že chci prosadit změny, například v oblasti elektronizace, a další více systémové reformy. Máme-li je prosadit, není možné po další celý rok vést spory o financování nepedagogických pracovníků. Nerad bych věnoval další rok života něčemu, co by nemělo efekt.
Máte podporu v klubu STAN?
Je tam skupina poslanců, která už teď jasně říká, že výše schodku je sice důležitá, ale zároveň je pro nás školství programovou prioritou a vzhledem k tomu, že máme svoji základnu v obcích, je pro nás financování školství důležitá agenda. Je fér to říct a teď máme několik měsíců na to, abychom našli řešení, které bude přijatelné pro koalici jako celek.
Pustil jste se do elektronizace přijímacího řízení na střední školy. Vsadil jste na ředitele Cermatu Miroslava Krejčího, který sliboval, že to dokáže. Jak teď tu elektronizaci hodnotíte?
Jsem docela odolný, ale musím říct, že tohle bylo opravdu mimořádně náročné. Naštěstí díky mé předchozí zkušenosti z postu rektora vím, že někdy člověk musí být obrazně řečeno jako ten, co táhne vůz, má klapky na očích a prostě jde. Když se přihlašování o den zpozdilo, hodně lidí na mě tlačilo, ať rezignuji já, nebo pak ředitel Krejčí. To nebylo příjemné, ale nakonec jsme zpozdili o jeden den to, co jiní po desetiletí ani nezačali. Důležité je, že jsme to udělali, předtím se tady roky o elektronizaci jenom mluvilo a nic se nestalo.
Vy jste znal ředitele Krejčího, když jste mu tak důvěřoval?
Neznal, přijal ho můj předchůdce Vladimír Balaš. Já si myslím, že se lidem má důvěřovat v principu. A jsem si naprosto jistý tím, že podřízení musí cítit podporu od nadřízených. Když ji necítí, tak budou sami nejistí a nemusí to dopadnout dobře. Viděl jsem, že pan ředitel udělal celou řadu racionálních kroků v nastavení třeba toho, jakým způsobem se technicky zajišťují maturity. A já si myslím, že o všech lidech platí, že pod tlakem ze sebe vydávají to nejlepší, pan ředitel Krejčí to dokázal.
Na některých školách přesto probíhaly určité zmatky před zveřejněním výsledků.
Jakmile elektronizujete takový typ agendy, začnou se objevovat různé lidské chyby. Někdo třeba omylem zaklikl pořadí v excelové tabulce špatně a dodal abecední pořadí dětí. To se nejspíš dělo i v minulosti, ale nikdo o tom nevěděl. Teď to bylo rázem vidět. Elektronizace od nás všech vyžaduje mnohem větší míru pečlivosti a třeba dvojí trojí kontrolu několika očí.
Získali jsme díky tomu i cenná data, jak se dají využít?
Máme teď kompletní mapu nabídky a poptávky v celé zemi, po jednotlivých regionech, po typech škol, to nikdy předtím nebylo. Je to důležité pro zřizovatele, kraje, aby věděli, jak mají řídit kapacity ve svých středních školách. Víme, že zatímco celorepublikově se v prvním kole dostalo 94 procent uchazečů, v Praze jen 84 procent uchazečů. Je to silný impuls pro zřizovatele, aby se oborovou kapacitou zabývali a v rozumné míře ji přizpůsobili poptávce. Samozřejmě musí respektovat nějaké požadavky zaměstnavatelů a trhu práce ve svém regionu, ale zároveň musí zohlednit i velké převisy.
Jak je k tomu motivuje ministerstvo?
Ministerstvo za posledních 20 let postupnými změnami přišlo o jakékoliv pravomoci jakoukoliv školu někde založit nebo otevřít, může jen její zřízení zakázat. Což není úplně komfortní situace.
Praha oznámila, že chce navyšovat kapacitu víceletých gymnázií. K tomu ale potřebuje souhlas ministerstva školství. Dáte jim ho?
Nemůžeme, i kdybychom chtěli, protože my se musíme řídit zákonem a navyšování kapacit víceletých gymnázií je v rozporu s dlouhodobým záměrem vzdělávací soustavy, který vláda schválila v minulém roce. Ale debatu nevylučuji. Nechme doběhnout druhé kolo přijímaček, podívejme se na ta data. Rozdíly v regionech v požadavcích na přijetí jsou, ale Praha musí nejprve prioritně řešit kapacity čtyřletých gymnázií, kde je situace daleko vážnější, protože jde o uchazeče z devátých tříd, kteří opouští základní školu.
Odborníci i vy mluvíte o tom, že by bylo lepší, kdyby deváťáci nejdřív psali přijímací zkoušky a pak až podávali přihlášky. Kdy by se to mohlo stát?
Domnívám se, že musíme s tímhle zásadním krokem chvíli počkat. Protože letos jsme dělali obrovskou změnu. V červenci po druhém kole vyhodnotíme průběh, doladíme systém, abychom se v příštím roce vyhnuli stresu na straně ředitelů škol a podobně. Posunutí termínu konání přijímacích zkoušek před podávání přihlášky musí předcházet to, že se jejich konání přesune na základní školy, aby žáci na testy nemuseli cestovat po republice. Musíme připravit základní školy z hlediska technického, což dneska už není tak složité. Bude například potřeba zajistit dohled, aby učitelé žákům nemohli nadržovat. Ale já bych byl pro, aby se tahle změna děla v souvislosti s nástupem testování v páté a deváté třídě. Nevylučuju, že se to dá udělat nezávisle, ale myslím si, že ty změny máme zavádět promyšleně.
A co elektronizace maturit, na tu je také ještě brzy?
To musí být součást balíku změn, které se teď začaly připravovat. První krok je v současnosti probíhající revize oborové soustavy středních škol. To je podobně zásadní a doufám, že to do konce roku zvládneme. My máme 283 oborů středních škol, což je evropský unikát. V tuto chvíli pracujeme na tom, aby jich bylo méně a byly šířeji koncipované. Musíme si nejprve říct, co čekáme od nových oborů, a pak se zabývat tím, jak vypadá maturita. Jestli ji potřebujeme všude tam, kde ji máme dnes. Nevyhneme se otázce maturity z matematiky u některých typů škol. Nyní je všude dobrovolná, ale dovedu si představit obory, kde by mohla být povinně.
Takže by se maturita na různých školách lišila?
Maturita by mohla být modulární. Školy by si ji mohly sestavovat z různých částí, které budou nastaveny třeba jednotně a celostátně a zajištěny jako testování, které se bude nabízet. Ale tady potřebujeme opravdu širší debatu, připravit se na to a mít nějaký konsenzus jak uvnitř středních škol, tak směrem k vysokým školám. Nerad bych opakoval historii, když se zaváděla státní maturita s odůvodněním, že to bude vstupenka na vysokou školu, což se vůbec nepodařilo, nebo jen velmi omezeně.
A vy byste byl pro variantu lehčí a těžší maturity, nebo pro profesní maturitu, která se často zmiňuje?
Měli bychom mít nějaké středoškolské minimum, které by skládali v zásadě téměř všichni. Úroveň by mohla být i nižší než nyní a nad tím mohou být nějaké další moduly, náročnější, složitější, podle různých typů škol. Já jsem i příznivcem toho, že část rozhodnutí by nemusel dělat stát, ale že si třeba asociace gymnázií vytvoří nějaký standard, který budou dodržovat. A pak by možná nemuselo být dělení na státní a školní část, kdyby i ta školní část mohla používat nějaké celostátně nabízené moduly, které by vznikly na základě objednávky různých typů škol.
A měly by se maturity změnit i technicky?
Když už budeme dělat změnu, tak ji udělejme pořádně a využijme technologii. Za čtyři pět let nemusí většina testování probíhat na papíře, ale třeba v nějakém novém prostředí. Myslím si, že je dobře, aby na tom Cermat začal koncepčně pracovat, promýšlet to, ale musí se to propojit s debatou o obsahu.
Říkal jste, že chcete prodloužit povinnou školní docházku, tedy aby část střední školy byla povinná. Už víte, jak by to mělo vypadat?
Pořád jsem přesvědčený o tom, že bychom měli počítat se střední školu jako s jakýmsi standardem, ne-li dokonce do povinné školní docházky zahrnout i část střední školy. Z debaty na školském výboru vyplynulo, že s principem všichni souhlasí, ale panuje velké spektrum názorů na to, jak to udělat. Někteří prosazují model 8 plus 2, někteří 9 plus 2, jiní 9 plus 3. Řekl jsem si, že tu debatu otevřeme znovu až po volbách, protože teď už se stejně neuzavře.
0 komentářů:
Okomentovat