Ondřej Šimik: Pohledy žáků na přírodovědu a pokusy

úterý 5. května 2009 ·

Článek podává vybrané výsledky předvýzkumu (průzkumu) v rámci disertační práce Žákovský pokus v přírodovědě, kterého se zúčastnilo 59 žáků ze 14 základních škol z celé České republiky.



Žáci 4. a 5. ročníku vyjadřovali své názory a pohledy na výuku přírodovědy a na přírodovědný pokus. Výsledky poukazují na jednotlivé skutečnosti edukační reality, a přestože je nelze široce zobecňovat, poněvadž vzorek respondentů byl poměrně nízký a pouze dostupný (nikoli stratifikovaný výběr), mohou vést k zamyšlení nad stavem výuky přírodovědných předmětů na 1. stupni ZŠ v době začínající reformy českého školství.

Rozhovor obsahoval celkem 9 otázek, které zjišťovaly názory žáků na obtížnost předmětu, na způsoby práce v hodinách přírodovědy, na vztah žáků k předmětu a také žákovy koncepce pojmu pokus a přírodovědný experiment. Zde jsou stručné výsledky jednotlivých otázek.


Otázka č. 1: Co děláš v přírodovědě nejraději a proč?


Otázka nebyla primárně položena na zjištění preferovaného učiva, přesto žáci ve 45,33 % odpovídali, že nejčastěji mají rádi učivo (a jednoznačně převažovalo učivo o zvířatech). Což může svědčit o tom, že si neuvědomují nějakou výraznou aktivitu, ale vyjadřují se obecně (udávají „celkovou aktivitu“ učení) – lze se domnívat, že převládá klasická výuka. Motivačním faktorem je samotné téma, které žáci vnímají silněji a nerozlišují již činnosti, aktivity. Vzhledem k tomu, že žáci jmenovali ty aktivity, které se ve výuce vyskytují, výsledky naznačují i to, jaké činnosti jsou prováděny v hodinách přírodovědy.

Z aktivit žáci uváděli dále vycházky (13,33 %), práce s tištěnými materiály (knihy, sešity) – (6,67 %), malování (5,33 %), hry, referáty a pokusy shodně po 4 %. Jen 2,67 % respondentů uvedlo, že rádo poslouchá zajímavý učitelův výklad. Nízké procento pokusů naznačuje, že místo pokusu v přírodovědě je spíše sporadické. Důvody, které žáci uváděli, proč mají rádi zrovna toto, byly nejčastěji: mám to rád/líbí se mi (25 %), baví mě to, je to zábava (23,08 %), což přímo nevystihuje konkrétní důvod, jevilo se to však zejména ve spojení s učivem, čili důvodem je učivo samotné. Nezanebatelným důvodem je potřeba poznávat nové věci (15,38 %). Z dalších, méně častých důvodů žáci uváděli např. praktickou činnost (mohu se něco vyzkoušet), není to nuda, ale také nemusím u toho přemýšlet. Důvod neudalo 11,54 % dotazovaných.


Otázka č. 2: Vždycky jsi měl rád přírodovědu? Proč?

Chtěli jsme získat komplexní pohled na předmět od žáků, zda se jejich vztah mění spolu s tím, jak se mění učivo, nebo zda je konstantní a žáci vnímají přírodovědu jako předmět relativně oblíbený. 56,89 % respondentů uvádělo, že přírodovědu mají rádi vždycky nebo většinou, naproti tomu necelá třetina vyjádřila opačný názor (většinou nebo nikdy ne: 29,93 %), možnost někdy zvolilo 12,69 %. Důvodem pro kladnou odpověď byl zejména zájem, samotné učivo, naplnění poznávací potřeby, ale také tvrzení, že jde o odpočinkový předmět. Z ostatních důvodů žáci zmiňovali např. vliv prostředí (rodiče, lokalita bydliště), činnosti v hodině, lepší než vlastivěda, nemusím se učit vše nazpaměť. Důvody, které způsobují, že žáci přírodovědu nemají vždy rádi, jsou různé. Nejčastěji uvádí nezájem (25 %), vysokou obtížnost (16 %) a nudu (12 %). V ostatních 52 % žáci uváděli to, že nerozumí učivu, moc psaní, skoro nejhorší předmět, obavy. Odpovědi naznačují poměrnou obtížnost předmětu a způsob jeho předání, který se žákům jeví jako složitý, přesto situaci nelze považovat za tragickou.


Otázka č.3: Je nějaká část z přírodovědy, kterou nemáš rád, co neděláš rád?

Zde opět žáci nejčastěji reagovali odpovědí „nerad se učím“ nebo obecně „učivo“,a to celkem v 72,60 %. Nevystupuje tedy do popředí nějaká výrazná aktivita, nebo se lze domnívat, že pod pojmem učit se skrývá klasická transmisivní výuka, kterou žáci považují obecně za učení se (v odpovědích žáků se převážně nevyskytuje žádná aktivizační metoda). Nejčastější druhy učiva, které žáci uváděli, byly nerosty a horniny (shodně po 15,09 %), lidské tělo – zejména kosti a vnitřní orgány (13,21 %) a obecnější témata jako rostliny, stromy (11,31 %). Z ostatního učiva (30,19 %) to jsou: plyny, fyzikální jednotky, voda, vzduch, půda, neživá příroda, živá příroda, zvířata, energie, hmyz (brouci), pavouci. Celkově se jeví, že převažují témata s oblasti neživé přírody a ta témata, která jsou náročná na zapamatování (viz dále).


Otázka č. 4: Co bys rád chtěl v přírodovědě dělat, o čem se učit?

Otázka zjišťovala preference žáků, jejich představy a očekávání od přírodovědy, která by byla pro ně zajímavá, bavila by a měli ji rádi. Důvodem, že jsme se ptali jak na činnosti, tak na učení, jsme chtěli dát žákům možnost vybrat si (nebylo řečeno explicitně) mezi aktivitou, která by tak dokázala její významnější postavení v pohledu žáka, a obecně a učivem jako dominantním prvkem výuky. Přes polovinu žáků (56,58 %) opět upřednostilo obecně učivo, učení se o... před konkrétní činnost. Z toho nejvíce zvířata (46,51 %), rostliny a stromy (20,93) a vesmír (11,63 %). Ostatní preferované učivo (20,93 %) bylo např. houby, země, sopky, horniny, nerosty, zemědělství (orba), auta, lidské tělo, cizokrajná příroda. Z činností, které celkem uvedlo 40,28 % žáků, dominovala touha po vycházkách a zkoumání přírody přímo v terénu (48,28 %) a pokusy (20,69 %). Další možnosti byly rozmanité (ukázky ze strany učitele, orientace, návštěva Planetária, chov zvířat, zábavnější učení, projekty, učení se s PC a hry) a vyjádřilo je celkem 31,03 %).


Otázka č. 5: Co nejobtížnějšího jsi dělal v přírodovědě? Bavilo tě to?

Největší obtíže činí žákům zapamatování si učiva (zejména pojmů a výčtů), a to v 31,71 %. Podobně, jako u předchozích otázek, poměrně velká skupina žáků uvádí jako nejobtížnější učení se (celková činnost spjatá s daným tématem). To za nejobtížnější považuje 30,5 % žáků. Nejvíce se jim jako obtížné jeví učit se o horninách a nerostech, Vesmíru (obtížnost spočívá především v tom, že Vesmír je příliš vzdálený), lidském těle (kosti, vnitřní orgány) a technice. Respondenti také uvádějí jako nejobtížnější poznávání přírodnin (jejich klasifikaci) a to u poznávání rostlin, nerostů a hornin (kamenů) a také stromů (13,56 %). 11,56 % respondentů uvádí jako nejobtížnější testy a písemky. Praktickou činnost (např. tvorba herbáře, pokus, určování světových stran) považuje za nejobtížnější 8,47 %. Důležitým kritériem v této otázce je to, zda žáky, přestože se jedná o obtížný úkol, činnost baví (mají o ni zájem). Zde jednoznačně převažují záporné odpovědi (50,84 %). Negativní výroky se vztahují zejména k písemkám a testům a nutnosti si učivo mechanicky zapamatovat. Žáci uváděli např. tyto konkrétní důvody: „plete se to, neleze do havy, nevidím smysl, je to těžké, strach, lenost, nerozumím, nudné řeči učitele“. Odpovědi žáků naznačují skutečnost, že v současné přírodovědě je učení často zaměřeno na zapamatování a reprodukci poznatků, což žáci vnímají jako obtížné a nudné. Pětina (20,34 %) žáků vyjádřila zájem i přesto, že se jedná o obtížný úkol (činnost). Dělo se tak předvším ve spojení s praktickou činností a obecně „učením se“, kde roli hraje vysoká vnitřní motivace a zájem o dané téma. Necelá třetina žáků (28,82 %) nerozlišila, zda je daná činnost baví nebo ne.


Otázka č. 6: Co nejlehčího si dělal v přírodovědě. Co na tom bylo jednoduchého?

Otázka zjišťovala naopak ty činnosti, které žáci považují za jednoduché. Vzhledem k jednoznačné převaze (52,94 %) odpovědí, které zahrnovaly učivo (tedy činnost učení se danému tématu komplexně, bez specifikace konkrétní aktivity), lze podotknout, že většina aktivit žákům „splývá v jedno“ (jak již bylo naznačeno výše), nevzpoměli si většinou na nějakou výraznou aktivizační činnost. Nejlehčí se jim zdá učit se o zvířatech, lidském těle (základní stavba), Vesmíru (vyjmenování planet) a dále se individuálně (vždy po jednom) objevovala tato témata: rostliny, složení vzduchu, páka, funkce motoru, les a prales, čas, horniny, magnetismus, koloběh vody, potravní řetězec, půda, voda, vzduch, ovoce a zelenina). Poznávací činnost určováním hodnotilo jako nejlehčí 16,18 % respondentů, a to konkrétně proto, že žáci již dříve znali požadovanou vědomost (např. domácí zvířata, lidské tělo – vnější stavba, známe plody, planety). Necelých 6 % žáků uvedlo jako nejjednodušší praktickou činnost (měření objemu, nácvik první pomoci, vážení, sázení rostlin, dělání tabulek) a luštění křížovek či doplňovaček. Dále považují žáci za jednoduché vycházku, vyhledávání informací na internetu, PC, kreslení a malování nebo projekt. Jako důvody bylo nejčastěji zmiňován fakt, že již danou věc umím, znám, ovládám (23,88 %), dále „je to lehké, jednoduché“ (16,24 %). V necelých 15 % je zřejmý vliv domova (motivace rodiči) či mimoškolní činnost. Činnost, jež je pro žáky zábavná, je také jednoduchá, lehká – takto se vyjádřilo 11,94 %. V ostatních případech (necelých 15 %) žáci uváděli tyto důvody (ve kterých také zpřesňovali nebo doplňovali první část otázky): malování, kreselní, vyprávění, nemusím se učit nazpaměť, nemusím psát, grafické zpracování učebnic, sčítání závaží, zjišťování objemu, nemusím přemýšlet, nemusím nic dělat. Na pováženou je, když žáci uvádí vycházku ve spojením s tím, že nemusí nic dělat, což svědčí o jejím neefektivním využívání.


Otázka č. 7: Myslíš si, že v přírodovědě moc píšete? Chtěl(a) bys psát méně, proč?

Jedním ze znaků transmisivní výuky je skutečnost, že převažuje výklad učitele, který předává žákům poznatky v konečné podobě a ti si je mechanicky zapisují do sešitu. Otázka zjišťovala, jak žáci vnímají míru psaní v hodninách přírodovědy a zda jim tato míra vyhovuje.

Výsledky ukazuje tabulka č. 1:

Myslíš si, že v přírodovědě moc píšeš? / Relativní četnost
Ano / 38,98 %
Ne / 40,67 %
Tak akorát / 16,95 %
Někdy / 3,39 %
celkem 100 %

Na otázku, zda by žáci chtěli psát méně, odpovědělo kladně 47,46 %, záporně o něco méně (42,37 %). Zbytek se nevyjádřil. Tato čísla naznačují, že i část z těch žáků, kteří si nemyslí, že píší mnoho, by chtěla psát ještě méně. Chtěl(a) bys psát méně, proč? Důvody, které žáci uvádí v souvislosti s tím, že chtějí psát méně, jsou tyto: zdravotní (bolesti ruky, zad) ve 21,43 %; stejně velké procento žáků psaní prostě nebaví a 14,28 % uvádí, že zápisy nestíhá. Do kategorie Ostatní jsme zařadili spektrum různorodých odpovědí (např. lépe si pamatuji, co říká učitel, než kdybych si to zapisoval; raději vyplňuji pracovní listy; raději něco zkouším; nedozvím se nic nového, raději čtu; stačí mi stručný zápis, je to nudné). Žáci, kteří uvedli, že by nechtěli psát méně, tak činili zejména z těchto důvodů: nepíšeme už tak moc (učíme se čtením z učebnic; více kresíme; povídáme) – 16 %, sešit jako důležitou součást výuky vnímá 24 % dotazovaných, psaní samo o sobě baví 12 % žáků a přesně pětina respondentů uvedla jiné důvody (např. líbí se mi můj sešit; sešit se líbí paní učitelce; o zvířatech psát klidně i více; měl bych prázdný sešit; můžeme si tam psát i vlastní zajímavosti). Z odpovědí je zřejmé, že existují značné subjektivní rozdíly mezi žáky, ale převažuje většina těch, kteří zastávají názor, že psaní v přírodovědě je mnoho. Jistě nejde o to eliminovat písmený zápis, ale učinit jej pro žáka smyslupným.


Otázka č. 8: Co si představuješ, když se řekne „pokus“ v hodině přírodovědy?

Poslední dvě otázky zjišťovaly žákovy představy týkající se pojmů pokus a experiment, což jsou de facto synonyma. Žáci nejčastěji uváděli definici pokusu uvedením konkrétního pokusu (42,37 %). Více než čtvrtina dotazovaných (27,12 %) dovedla pokus definovat obecně a relativně správně, naopak 15,25 % žáků definovalo pokus obecně a relativně nepřesně. Mimo pokusy o definici pojmu pokus uvedlo 8,47 % respondentů své představy související s pokusnou činností. Špatné představy o tomto pojmu mělo jen 3,39 % a stejné porcento dětí nevědělo odpověď na tuto otázku.

Následující tabulka zachycuje vybrané žákovské definice (představy) žáků o pojmu pokus v přírodovědě.


Tabulka č. 2:
Autentické výpovědi žáků k pojmu pokus

„Je to míchání látek a z toho potom něco vznikne. Nějaká jiná látka nebo plyn.“
„Když chceme vědět, co se stane, když s něčím něco uděláme. S nějakou látkou. Nebo když něco v hodině vyklíčí, něco zasadíme atd.“
„No to znamená, že se nepíše a dělají se testy s rostlinami a zvířaty.“
„Že si budeme něco zkoušet, jestli to půjde např.za kolik dní vyroste brambora v odměrném válci.“
„To je prima zábava – zkoumání něčeho nového.“
„Pod slovem pokus si představuji zkoumání, dokazování a určitě i získávání nových informací.“
„Zkoumání něčeho, např. zapálíme svíčku a přikryjeme ji skleničkou. Svíčka hoří pokud má kyslík, pak uhasne.“
„Dělali jsme pokus s vodou se solí a bez soli a do toho jsme hodili minci.“
„Pokus s bramborou nebo cigaretou. Názorně nám pan učitel něco předvádí.“
„No, prostě zjišťujeme, zda nám vyjde něco, o čem jsme si povídali a pak to zjišťujeme.“
„Pokus je když zkoušíme věci, které jsme ještě nikdy nedělali. Abychom zjistili, jak všechno funguje. : No, teď nedávno jsme zkoušeli, jak se vypařuje vody. Jak rychle se vypaří z plechu nebo třeba z válce.“
„Že vyzkouším něco nového..? Nevím...Zkumavky, baňky.... Pokusy ale neděláme, ale bylo by super, kdybychom je dělali.“
„Když něco vyzkoušíme, připravíme a po nějaké době to kontrolujeme.“
„Tak asi jako, že budeme něco zkoumat, co to udělá, třeba já to ráda zkouším, doma jsem zkoušela, jak pracuje soda s octem, a tak. To mě fakt baví, ale ve škole to moc neděláme.“
„Něco smícháme a pak to sledujeme. Tak něco. Nějaké zkoumání, jak něco pracuje, jak se chová.“
„To jako, že něco budeme zkoušet, zkoumat látky, nějaké zkumavky“.
„Jako že si něco zkoušíme a pozorujeme. Jestli jako platí něco, co je třeba napsané v učebnici. Třeba v chemii.“
„Pokus prostě prokazuje zázraky přírody,co příroda umí.“
„Něco zkoušíme a nevíme, zda se nám to podaří.“
„Pokus jako ukázka toho, co se právě učíme. Názorně si ukazujeme věci, které se píšou v učebnicích nebo pracovních sešitech.“
„Dělali jsme pokusy s magnety, něco jsme ověřovali.“
„Zkoušíme – pokus se svíčkou (oheň+kyslík); magnety – různé póly (baví mě to).“


Otázka č. 9: Co si představuješ pod pojmem přírodovědný experiment?

Cílem této otázky bylo zjistit, zda žáci rozumí tomuto cizímu pojmu, který je synonymem pro pojem pokus. Výsledky ukázaly, že třetina žáků (32,21 %) vnímá experiment stejně jako pokus, avšak téměř polovina z nich (47,37 %) si není jistá. Dále žáci uváděli své relativně správné představy o pojmu experiment, a to uvedením konkrétní činnosti (8,47 %), obecnou definicí (16,95 %) a jinými představami, které se alespoň částečně blížily správně pochopenému pojmu (6,78 %). Avšak na rozdíl od chápání pojmu pokus zde téměř třetina žáků (28,81 %) nevěděla, co to experiment je a pod tímto pojmem si nedovedla vysvětlit. Celkové miskoncepce nebo nevědomost žáků dosáhla při této otázce 35,59 %. To ukazuje na to, že pojem se na školách příliš nepoužívá, naopak více se operuje s pojmem pokus. V následující tabulce opět uvádíme některé původní výroky žáků týkajících se jejich představ toho, co je přírodovědný experiment.


Tabulka č. 3: Žákovské představy o pojmu „přírodovědný experiment“

„Je to asi také míchání látek, ale složitější. Dále je to učivo, které je víc zajímavé než normální učivo. Různé zajímavosti a netradiční věci. Např. že velbloud vypije až 50 l vody naráz.“
„Pod slovem experiment si představuji stejně jako u pokusu zkoumání, dokazování a učení něčeho nového.“
„Pod pojmem přírodovědný experiment si představuji zjišťování něčeho nevyzkoušeného, něco co ještě nebylo nikdy uděláno.“
„Asi něco zkusit. Třeba spojit dvě květiny.“; „No, když si něco zkoušíme, ale ještě úplně nevíme..“
„Je to něco podobného jako pokus. Nebo možná je to úplně to samé.“
„Experiment je pokus.“; „Že je to něco, co málo lidí vyzkoušelo, při experimentu může vzniknout něco zajímavého.“; „To je stejné jako pokus přece. To je chyták, je to stejné.“
„Já si myslím, že je to jedno, jako pokus nebo experiment. Nevidím v tom rozdíl. Pro mě je to stejné.“
„Budeme dělat něco v přírodě,třeba, třeba vyklidit les,aby bylo v lese čisto.Experiment je něco venku,v přírodě. Je to něco jiného než pokus.“;
„Třeba experiment..příklad dynosauří vajíčko ..a porozujeme ho až vyroste..a to je ten experiment.“
„Experiment s rostlinami a zviřaty. Jak zkoumání pod mikroskopem, pak ve velkých třídách i pitvat. Nějakýho krtka dát na sluníčko, měnit podmínky prostředí.“
„Že si zkusíme něco, o čem ještě nic nevíme a nevíme, co se stane.“
„To nevím, asi jsme to ještě nedělali. Vůbec nevím, co to je, ale asi to bude těžké.“
„Že si zkusím, co udělá třeba Coca cola s vínem.“
„Představuji si, jak dlouho vydrží ryba bez vody nebo jak dlouho vydrží můj kamarád pod vodou.“
„Asi taky pokus, něco jako vědecký pokus přímo na živočiších v přírodě.“
„Experiment nemusí vyjít“; „Podobný jako pokus, u experimentu nevíme, co se stane.“
„Zkoušíme něco a nevíme, jak to dopadne.“


Závěry

Zde jsou nejdůležitější závěry průzkumu:
- žáci potvrdili značné individuální rozdíly v pohledu na výuku
- žáci většinou nejsou schopni jmenovat výraznější aktivitu v rámci výuky přírodovědy, převažuje „celostní“ pohled na výuku (učení se)
- významným prvkem zájmu o předmět je samotné téma výuky (obsah učiva), které je samo o sobě motivační
- žáky baví to, co umí, co jim nedělá problém se naučit
- žáci by chtěli více zařadit zejména vycházky a pokusy
- učivo předávané aktivizačními metodami, praktickou činností se žákům jeví jako méně náročné
- největší problémy dělá žákům zapamatování si faktů a pojmů
- jako nejobtížnější prvek výuky vnímají testy a písemky, které považují za obtížné
- spokojenost s kvantitou psaní se u žáků různí, avšak většina žáků by přesto chtěla psát méně
- žáci umějí lépe definovat pojem pokus než experiment
- převažují spíše správnější představy o obou pojmech (pokus, experiment), převážně jsou vyjádřeny konkrétním příkladem


Mgr. Ondřej Šimik
Katedra pedagogiky primárního a alternativního vzdělávání
Mlýnská 5
701 03 Ostrava
ondrej.simik@osu.cz


2 komentářů:

Ivana řekl(a)...
5. května 2009 18:19  

Autor príspevku uvádza, že pojmy pokus a experiment sú synonymá, avšak je dôležité nezamieňať si tieto pojmy a uvedomiť si, ako sú vymedzené. Odporúčam pozrieť si publikáciu Predškolská a elementárna pedagogika (Kolláriková - Pupala, 2001) na s. 358-359. Ivana Krupová

Anonymní řekl(a)...
6. května 2009 19:46  

To je moc zajímavý výzkum, blahopřeju fakultě i autorovi, že si toho ve výuce všímají! Oželel bych možná i to, kdyby žáci vůbec slovo pokus ani experiment neznali (ale Češi na něj jistě už narazili), ale kdyby jich aspoň víc než polovina (a ne jen jeden jediný) věděla, že pokusem v přírodovědě ověřujeme nějakou svou hypotézu - že ho provádíme, když jsme si řekli, co očekáváme, předvídáme, odhadujeme... Když žáci nevědí, a možná, podle výpovědí to vlastně ani netuší, že před experimentem je pozorování, uvažování, hledání souvislostí a odhadování, pak se ztrácí z výuky lepší smysl pokusů než ten ilustrační nebo zábavný. Kde se potom mají vzít budoucí vědci? Spoléháme vlastně, že se jaksi rodí sami,nebo že jim to přijde i bez školy? Nač potom všechny děti nutíme školy chodit? V ostatních předmětech to bývá myslím velmi podobné.
Ondřej Hausenblas