Jana Hrubá: Co doopravdy chystá ministerstvo?

pondělí 20. července 2009 ·

9. července 2009 jsem se dočetla ve zprávě ČTK: „Ministerstvo školství už nechce ve školách učitele, kteří nedokážou vysvětlit látku na praktických příkladech, ani ty, kteří neumějí pracovat s počítačem. Vedení úřadu proto v úterý schválilo opatření, která by měla naučit pedagogy lépe učit. Informoval o tom náměstek ministryně Jindřich Kitzberger. Dodal, že je to reakce na závěry České školní inspekce (ČŠI).“


Zpráva, která musela „nadzvednout“ učitele, mě zaujala, a tak jsem se vydala hledat podrobnější informace.


Východiskem byly zprávy inspekce

Zprávy z tematických inspekcí v oblasti vzdělávání v přírodních a společenských vědách ve školním roce 2008/2009 byly v dubnu 2009 zveřejněny na webu ČŠI. Celý text si můžete přečíst ZDE a ZDE.

Zadání zřejmě reagovalo na zhoršující se výsledky českých žáků v mezinárodních výzkumech. Inspekce v úvodu své zprávy definuje podle evropských dokumentů, co vlastně zkoumala:

Přírodovědná gramotnost je schopnost využívat přírodovědné vědomosti, klást otázky a na základě důkazů vyvozovat závěry vedoucí k porozumění a usnadňující rozhodování týkající se přirozeného světa a změn, které v něm nastaly v důsledku lidské činnosti.

Sociální gramotnost je chápána jako soubor mezilidských, mezikulturních, sociálních a občanských schopností vybavujících jedince dovednostmi a postoji k efektivní a konstruktivní účasti na společenském a pracovním životě a znalostmi sociálních a politických koncepcí a struktur podporujících aktivní zapojení do občanského života.

Tyhle definice opravdu zkoumání neusnadňují. Na co se tedy ČŠI při tematických inspekcích v daných oblastech zaměřila? V téměř 600 školách na základě analýzy dokumentů, v rozhovorech s učiteli a řediteli a při hospitacích v hodinách sledovala:
- soulad cílů ve školních vzdělávacích programech s RVP
- personální, materiálně technické a finanční zajištění výuky
- přínos vlastního hodnocení ke zlepšování kvality vzdělávání
- aktivity podporující dané oblasti
- organizaci, formy a metody výuky
- způsoby motivování a hodnocení žáků
- kvalitu komunikace a výchovného působení

Došla k některým „překvapivým“ pozitivním zjištěním, např. že vyškolení ředitelé přípravu ŠVP většinou zvládli, že se zvýšila kvalita dokumentů a plánování, že se většina učitelů zúčastnila tvorby ŠVP a mohla ovlivnit rozvoj vzdělávání v dané oblasti. Školy se na dané oblasti zaměřují, účastní se rozvojových projektů (až 70 % ZŠ), učitelé se vzdělávají, inspekce zaznamenala projevy jejich tvůrčího přístupu k výuce, existuje pestrá nabídka mimoškolních aktivit, na SŠ je vysoká míra zapojení žáků do experimentální činnosti. Prostě školy dělají, co je požadováno a kontrolováno. Jaká ale je přírodovědná a sociální gramotnost žáků, to se nedozvíme. To bude muset zjistit až nějaký výzkum.

Riziková zjištění ČŠI potvrzují některé jevy, o kterých se ví, ale systémově se neřeší:

- Věková struktura učitelů je nevyvážená – na ZŠ a SŠ je nízký podíl nových mladých učitelů (ZŠ 3,4 %, SŠ 3,7 %), zato důchodců a učitelů s praxí nad 35 let je na ZŠ 7,8 %, na SŠ v průměru 9,2 %, na SOŠ dokonce 13,2 %.

- Kvalifikovanost učitelů pro přírodovědné předměty je nízká – na ZŠ více než 25 % nesplňuje kvalifikaci (na malých školách až 35,5 %), na SŠ je situace o něco lepší (v průměru 18 % nekvalifikovaných). Ve společenskovědních předmětech je na ZŠ 25 % bez kvalifikace (na malých školách 30 %), na SŠ v průměru 16 % (SOŠ 22,6 %, SOU 25 %). Nejlépe jsou na tom gymnázia (PV 4,2 % a SV 6,4 % nekvalifikovaných).

- Mateřské a malé základní školy mají omezený přístup k rozvojovým projektům.

- Na SŠ nevyužívá 73 % škol vlastní hodnocení ke zlepšení úrovně výuky.


Přírodovědné vzdělávání:

- Nedostatečná nabídka vzdělávání pro učitelky MŠ v dané oblasti.

- Na ZŠ neumí 25 % učitelů propojovat obsah výuky s praktickým životem.

- V ZŠ a SŠ je nedostatečná příprava učitelů pro práci se žáky se speciálními vzdělávacími potřebami (na ZŠ 11 %, SŠ 30 %).

- Na SŠ byla zjištěna u 40 % učitelů nižší počítačová gramotnost, která omezuje využívání ICT ve výuce.

- Přetrvává nedostatek odborných učebnic a textů pro rozvoj přírodovědné gramotnosti.


Společenskovědní vzdělávání:

- V ZŠ a SŠ se projevují nedostatky v přípravě učitelů pro rozvoj komunikace se žáky a práci se žáky se SVP.

- Nedostatek učebnic k výuce moderních dějin.


Jaká jsou opatření ministerstva?

Především bez nároků na další finance z rozpočtu – pouze z evropských fondů. Tudíž neřeší fatální problémy, jako je nízké procento nastupujících mladých učitelů a vysoké procento nekvalifikovaných učitelů ve sledovaných oborech. V předkládací zprávě se píše: „Za dlouhodobá systémová opatření bychom považovali celkové navýšení finančních prostředků na mzdy pracovníků škol a na ostatní neinvestiční náklady a dlouhodobé systematické sledování kvality vzdělávání. To však nemůže být předmětem předkládaného materiálu.“ Je otázka, kdy a kdo takové systémové opatření udělá a kam až bude muset personální stav a kvalita výuky na školách dojít.

Ministerstvo také ve zdůvodnění uvádí, že může vysoké školy pouze upozorňovat na potřebu rozšíření kombinovaného studia, aby se zvýšila kvalifikovanost učitelů. Nemá žádnou možnost zasahovat do tvorby studijních programů vysokých škol, může pouze upozornit na potřebu jejich inovace, takže nepřipravenost učitelů na propojování obsahu výuky s praktickým životem, na práci se žáky se speciálními vzdělávacími potřebami i na lepší využívání ICT ve výuce zřejmě potrvá. Zda vysoké školy (a akreditační komise) sledují podobné výsledky hodnocení výuky na školách, jako jsou zprávy ČŠI, zůstává velkou neznámou.

Ještě nějakou dobu se bude moci MŠMT odvolávat na to, že bude iniciovat zaměření globálních grantů krajských úřadů patřičným směrem (např. k podpoře využívání vlastního hodnocení škol pro zlepšování kvality výuky, k posilování počítačové gramotnosti pedagogů, ke zlepšování práce s žáky se SVP), samo pak umožní v rozvojových a dotačních programech podávání projektů za více mateřských a malých základních škol zřizovateli nebo skupinami škol. Co se ale bude dít, až se v roce 2011–2013 grantové možnosti definitivně uzavřou?

Ještě, že má ministerstvo své přímo řízené organizace a projekty. NIDV zajistí nasměrování dalšího vzdělávání učitelů do přírodovědné a společenskovědní oblasti, do oblasti práce s žáky se SVP a s ICT. VÚP zařadí na portál RVP další příklady dobré praxe v těchto oblastech, NÚOV v projektu Cesta ke kvalitě bude iniciovat využívání vlastního hodnocení škol.


Řediteli, poraď si!

Podle MŠMT je potřeba zajistit, aby opatření byla cílená. Cílovými skupinami jsou v první řadě tvůrci vzdělávací politiky, odborné útvary ministerstva a krajské úřady. „Zásadním problémem pro přijímání rychlých a účinných řešení je faktická neexistence odvětvového řízení školství, což znamená, že lze těžko hovořit o přímém odborném řízení. Reálně probíhá pouze nepřímé působení MŠMT na úrovni vydávání právních předpisů, dlouhodobých záměrů a rámcových vzdělávacích programů a nepřímé působení krajů prostřednictvím jejich dlouhodobých záměrů. Zřizovatelé odborně školy neřídí vůbec.“

Vše ostatní tedy zůstává na ředitelích. Podle materiálu MŠMT jsou „klíčovou skupinou, jsou v rámci vzdělávací soustavy prakticky jedinými, kdo vykonávají skutečně plnohodnotnou řídící činnost, včetně možnosti ovlivňovat charakter výuky a její výsledky na jimi řízené škole. Z toho důvodu by k nim mělo směřovat soustředěné úsilí pro získání jejich angažovanosti ve zlepšení úrovně českých žáků.“

Takže si počkáme, jak brzy a úspěšně bude angažovanost ředitelů získána.

Milí kolegové, žádné obavy, že ministerstvo „už nechce ve školách učitele, kteří nedokážou vysvětlit látku na praktických příkladech, ani ty, kteří neumějí pracovat s počítačem.“ O tom není v dokumentech ani slova. Nesmíme tak věřit mediálním titulkům.


0 komentářů: