Jana Hrubá: Co se dovídáme o vztazích učitelů a ředitelů škol?

úterý 16. února 2010 ·

Každý pedagog má s nadřízenými svou vlastní zkušenost – dobrou a někdy i špatnou. Zajímavé ale je, zda existuje nějaké výzkumem podložené zobecnění. Na výsledky odpovídajících výzkumů se ve své stati v časopisu FF MU Brno Studia paedagogica 1/09 (téma čísla „Lidé ve škole a jejich vztahy“) zaměřil Josef Lukas. Podívejme se nyní na některé závěry.


Zdroj: Josef Lukas: Vztahy mezi učiteli a řediteli na základních školách – přehled relevantních výzkumů,
Studia paedagogica, časopis Ústavu pedagogických věd FF MU Brno, ročník 14, č. 1/2009, str. 127–145. Celý text najdete ZDE.


Hned v úvodu autor konstatuje, že výzkumů přímo zaměřených na psychologický rozměr vztahů ředitel-učitel není mnoho. Hledal tedy tento pohled i ve výzkumech s jiným zaměřením. Následující vybraná tvrzení jsou citacemi z některých nálezů těchto výzkumů, které jsou samozřejmě v textu studie přesně označeny a v závěru je uvedena podrobná bibliografie.

Ředitelé se často soustřeďují na žáky, na administrativu a další problémy své školy a občas poněkud zapomínají věnovat se intenzivněji také svému sboru. Právě nedostatečná podpora učitelů ze strany vedení školy je jedním z hlavních faktorů opouštění učitelského povolání, zvláště u učitelů do 5 let praxe. Ředitel může ovlivnit celkový profesní vývoj učitele a tím i kvalitu výuky a má také podstatný vliv na celkovou podobu klimatu školy v měnících se podmínkách.


Co vyplývá ze zahraničních pramenů

Podle zahraničních výzkumů má zásadní význam ředitelův způsob vedení lidí a komunikace s nimi. Pro učitele je důležité, aby ředitel respektoval a oceňoval učitele jako profesionála, podporoval učitele v otázkách kázně žáků, byl vstřícný, vždy k zastižení a ochotný naslouchat, byl spravedlivý, čestný a důvěryhodný a stál za svými učiteli i v případných sporech s rodiči.

Morálka učitelů, jejich spokojenost s prací a jejich motivace je do značné míry závislá na tom, jakého ředitele mají. Učitelé jsou spokojenější a lépe vyučují, když ředitel předkládá vize a cíle vývoje školy, individuálně podporuje učitele při nalézání jejich vlastní cesty k dosažení těchto cílů a nebojí se jim přenechat část rozhodování.

Pro úspěšnost žáků je důležité, aby učitel věřil v sebe a v to, že každý žák je vzdělavatelný (1). Tento přístup většinou opravdu přináší výsledky i u těch žáků, které jiný učitel „odepíše“. I tuto učitelovu sebedůvěru ovlivňuje a posiluje chování ředitele, jeho schopnost jít učitelům příkladem, očekávat od nich vysoký výkon, odměňovat je a poskytovat jim podporu.

Výzkumy potvrdily, že existuje pozitivní vztah mezi ředitelovým chováním zaměřeným na spolupráci a spokojeností učitelů. Nespokojenost naopak vyvolává nejistý ředitel, který nejistotu v prosazování své autority nahrazuje agresivitou v komunikaci s podřízenými, a také ředitel „dříč“, který nemá příliš blízko k učitelům a veškerou svou snahu zaměřuje na řízení školy a udržení své autority.


Jak vypadá stav zkoumání v ČR

V naší literatuře bylo bohužel doposud věnováno této problematice málo pozornosti, i když styl řízení a podoba vztahů mezi učiteli a ředitelem jsou pro klima školy stěžejní. Pokud na škole existují dva protikladné tábory, dělení na „my“ a „oni“ se stává brzdou rozvoje školy.

Podle některých zjištění může být učitelovo subjektivní vnímání vztahů ovlivněno také pohlavím učitele a ředitele. Ředitelky jsou i přes nepatrně vyšší míru direktivity vnímány jako vstřícnější a učitelé s nimi ochotněji spolupracují. Vztahy mezi ředitelkami a učitelským sborem se zdají být otevřenější a funkčnější.

V jedné z mála u nás publikovaných psychologických statí zaměřených na vztahy učitelů a ředitelů (Mlčák, 2002) vychází autor z konceptu ředitele jako „manažera mezilidských vztahů“, který by měl dokázat poskytovat učitelům přiměřenou sociální oporu. Mimo jiné vyslovuje také domněnku, že řediteli občas avizovaná „zahlcenost“ administrativní a organizační činností a jejich soustřeďování na tuto (byť bezesporu důležitou) oblast práce může odrážet nedostatečné schopnosti některých ředitelů v oblasti „řízení“ mezilidských vztahů ve škole. Autor studie k tomu dodává, že zřejmě zkušenosti ani vzdělávání ředitelů (i učitelů) v dané oblasti nejsou zatím dostatečné.

Uchopení tématu vztahů mezi učiteli a řediteli výzkumem je důležité, ale není snadné. Doposud není u nás rozpracována „psychologická“ metodologie zkoumání těchto vztahů, neexistuje centrální evidence výzkumů a tím klesá jejich využitelnost. Výzkumníci se také setkávají s odmítavými reakcemi či neochotou vedení škol i učitelů k nějakému zkoumání klimatu škol, které pochopitelně může rozkrývat také povahu mezilidských vztahů ve škole. Ředitelé se mohou obávat odhalení skrytých problémů, učitelé zase mohou mít obavy ze zneužití informací, nebo se bojí otevřeněji hodnotit vedení školy.

Přitom mezi vedením školy a učiteli existuje vzájemné zpětnovazebné ovlivňování. Právě dobří, iniciativní učitelé vytvářejí vhodné prostředí pro dobré vedení školy, pro růst dobrého ředitele. Podpora učitelů ze strany ředitele vede k podpoře ředitele ze strany učitelského sboru, a tím ke zlepšování práce celého vedení školy.

Možná by výzkumníkům i ředitelům pro jejich sebereflexi pomohla nějaká česká obdoba australského dotazníku PIQ (Creswell, Fisher 1998), nějaký vhodný a dostupný výzkumný nástroj, který by umožnil ředitelům sledovat problematiku mezilidských vztahů ve své škole a více se jí věnovat.

Zpracovala Jana Hrubá

_________________

(1) Autor pracuje v projektu Centra podpory inkluzívního vzdělávání (www.cpiv.cz) spolufinancovaném ESF a státním rozpočtem ČR. Tento projekt mimo jiné vychází právě z předpokladu, že téměř každý žák je vzdělavatelný v hlavním vzdělávacím proudu.

0 komentářů: