Jitka Gobyová: Podpora školy a učitele – ale jak?

středa 17. února 2010 ·

Lednový kulatý stůl SKAV a SVP PedF UK vycházel z teze, že kvalita vzdělávání i rozvoj školy závisí především na kvalitě učitele a hledal odpovědi na otázky, na co by se měla zaměřit jeho podpora, jaké formy jsou nejúčinnější a jak nejlépe využít získaných zkušeností. Účast nebyla veliká, mezi účastníky byli především zástupci odborných institucí, téměř chyběli představitelé škol.


Úvodní příspěvek na téma Cesty k systému podpory učitele i školy ve světě i u nás přednesl Ing. Jan Kovařovic, CSc., z Pedagogické fakulty UK Praha.

Zdůraznil nezbytnost systémového řešení podpory učitelů, která je dána jak klíčovým významem učitele pro kvalitu vzdělávání, tak změnami ve vzdělávání i ve společnosti. Požadavky kladené na školy i učitele jsou stále náročnější a složitější. Jsou důsledkem změn, které probíhají na více úrovních současně – mění se sama společnost a její cíle, mění se i pojetí vzdělávání a vzdělávací systém, mění se role školy jako instituce i její fungování a konečně se mění pozice i práce učitele, rostou jeho úkoly i zátěž.

Podpora učitelů zahrnuje i využití získaných zkušeností pedagogických iniciativ i jednotlivých škol, uplatnění vzájemné spolupráce škol, zaměření podpory především na pomoc při osvojování si kompetencí, zejména prostřednictvím přímé osobní zkušenosti.

Panelista dále zrekapituloval minulé pokusy o řešení podpory učitelů v programových dokumentech MŠMT:
– Kvalita a odpovědnost (1994);
– Program Učitel (1996);
– Národní program rozvoje vzdělávání (2000);
– Program 21 – fond rozvoje škol (2000).

Autor příspěvku také provedl srovnání se zahraničními projekty, mezinárodními výzkumy učitelů Jak získat, rozvíjet a udržet kvalitní učitele (OECD 2005) a Učitelé a jejich profesionální rozvoj (OECD 1995), na jehož základě vytipoval potřebné složky podpory učitelů, a shrnul některé další zkušenosti z praxe.

Více v prezentaci ZDE. Celý příspěvek ZDE.

PhDr. Eva Lukavská, Ph.D., z Pedagogické fakulty ZČU Plzeň, hovořila o zkušenostech s mentoringem v programu Začít spolu, který probíhá od roku 1996. Program vychází z aktivního a tvořivého pojetí procesu vyučování, z chápání podpory učitelů jako instituce nebo institutu a z orientace konečného cíle na žáka. Prezentaci najdete ZDE.

Programu Začít spolu má tři pilíře:
– Ucelený systém výchovně vzdělávacích strategií
– Standard učitele
– Mentoring

Od roku 1996 do roku 2003 probíhaly práce na přípravě metodických materiálů, které zahrnovaly systém školení učitelů, zpracování publikací o obsahu programu a vznik modelových škol s tímto programem. V období 2002–2005 byl přijat a využíván standard kvality pedagogické práce (ISSA mezinárodní standard), jehož výsledkem byla možnost certifikace vynikajících učitelů, a ověření potřeby individuální podpory učitelů – mentoring. V letech 2006–2007 na předchozí aktivity navázala realizace kurzů pro mentory v ČR v podobě 3 třídenních setkání (14 účastníků, dokončilo 9). Absolventi mohli při splnění stanovených podmínek (práce s učiteli, závěrečné představení a obhájení práce) získat certifikát.

Závěrem autorka příspěvku definovala mentoring ve dvou rovinách – jako pomoc a podporu nikoli kontrolu a jako formu individuálního vzdělávání učitelů. Jeho kvalita a efekty jsou závislé na dobře postaveném výcviku a supervizi mentorů. Konstatovala také, že mentoring, standard a systém výchovně vzdělávacích strategií tvoří systém, který by měl být oficiálně deklarován.

Mirka Škardová, představitelka iniciativy Step by Step ČR hovořila o zkušenostech mentorů a učitelů v projektu „Diferenciace – zavádění nových metod a forem práce na II. stupni ZŠ s využitím mentorské podpory“. Prezentaci najdete ZDE.

Projekt realizovalo Step by Step ČR, o. s., od ledna do prosince 2009.
Zúčastnilo se jej 22 učitelů II. stupně ze dvou škol (v Plzni a Praze) a 7 mentorů. Projekt byl financován z prostředků Nadace Open Society Fund Praha a International Step by Step Association. Projekt měl dvě části – první bylo vzdělávání učitelů, druhou jejich podpora prostřednictvím mentoringu.

Cíli projektu byla podpora kompetencí učitelů základních škol v zavádění nových metod a forem práce na II. stupni prostřednictvím uceleného systému vzdělávání a následné mentorské podpory a ověření efektivity této podpory při zvyšování kvality pedagogické práce.

Autorka příspěvku prezentovala odpovědi na otázky, které byly po skončení projektu položeny oběma stranám – jednak mentorům, jednak pedagogům, kterým mentoři pomáhali.

Pozitivní byla zjištění získaná od zúčastněných učitelů, kteří by přivítali dlouhodobější spolupráci, požadovali, aby bylo možné některé věci dopracovat a ještě více vyzkoušet. Projekt a zejména mentorská podpora jim přinesla např. jiný pohled na sebe sama, lepší sebeřízení, lepší plánování hodiny apod. Mentoring by ostatním učitelům doporučili a vzkázali by jim, aby se takové spolupráce nebáli, musí ale počítat s tím, že do rozvoje vlastní práce něco investovat.

Ing. Stanislav Michek, Bc. a Mgr. Jana Ostrýtová, pracovníci Národního ústavu odborného vzdělávání Praha, seznámili přítomné s projektem Cesta ke kvalitě, který jejich pracoviště řeší za finanční podpory z ESF v období od května 2009 do dubna 2012. Prezentaci najdete ZDE.

Hlavními cíli projektu jsou:
– Podpora vlastní sebereflexe škol jako efektivního prostředku řízení v decentralizovaném systému.
– Vhodné provázání autoevaluace a externí evaluace, a sice v diskusi se školami, zřizovateli a ČŠI.

Od června do září 2009 bylo realizováno úvodní dotazníkové šetření, jehož cílem bylo zjistit, jaké zkušenosti, potřeby a názory mají ředitelé škol v oblasti autoevaluace, informovat školy o aktivitách projektu, do kterých se mohou aktivně zapojit, a umožnit školám se na tyto aktivity přihlásit.

Dotazník vyplnilo 531 škol, 507 vyplnilo kontakt na školu s ochotou zapojit se do aktivit projektu, což představuje pouze 9 % škol.

V období 14. 10.–3. 12. 2009 proběhly v každém kraji konference, jejichž cílem byla výměna zkušeností mezi školami daného kraje, seznámení se s pohledy zřizovatelů a ČŠI na vlastní hodnocení škol a informace škol o aktivitách projektu Cesta ke kvalitě.

Na základě uvedeného projektu byly navrženy následující formy podpory učitele a školy:
– další vzdělávání,
– přímá poradenská podpora v terénu,
– sdílení zkušeností a síťování (workshopy, návštěvy škol, Peer Review, konference, příklady dobré praxe),
– nabídka ověřených evaluačních nástrojů včetně metodik,
– předávání informací prostřednictvím webových stránek, publikací apod.

Mgr. Jiří Trunda, zástupce ředitele ZŠ Londýnská v Praze 2, zdůraznil nutnost vytvoření systému podpory učitelů, shrnul účinné a reálné formy podpory škol a učitelů v dnešní situaci i možnosti využití a uplatnění získaných zkušeností v celém vzdělávacím systému a seznámil účastníky s tím, jak jejich škola usiluje o kvalitu. Prezentaci najdete ZDE.

Za reálné a účinné formy podpory škol považuje:
– Nechat školy a učitele dělat jejich práci.
– Přenést tvorbu podoby rozvoje školství na pedagogické fakulty.
– Vytvořit systém klinických škol PF.
– Upřednostňovat kontinuální vývoj před pravidelným reformováním.
– Ctít rozumnou šíři autonomie škol.
– Provést seriózní a hluboký výzkum českého školství metodologií srovnávací pedagogiky, tedy se všemi souvislostmi s kulturním, politickým, ekonomickým a společenským zázemím sledovaných jevů.
– Vytvořit dlouhodobou a závaznou strategii rozvoje českého školství přesahující rámec minimálně tří volebních období.

K využití a uplatnění získaných pozitivních zkušeností v celém vzdělávacím systému by bylo třeba jednak vytvoření středního článku v kurikulu, jakési vzdělávací centrum a také systému odměňování, oceňování a publikování dobrých příkladů.

Na závěr shrnul zkušenosti vlastní školy, která realizuje řadu cílů:
– integrované předměty,
– slovní a grafické hodnocení,
– inkluzivitu,
– aktivní strategie učení,
– ročníkové vedení.

Evaluace učitele tvoří systém založený na více prvcích:
– profesní standard (východiskem byl návrh doc. Vašutové z PedF UK Praha přizpůsobený podmínkám školy),
– profesní portfolio učitele,
– etický kodex,
– vzájemné hospitace,
– pedagogické dílny.


Diskusi moderoval Ing. Jan Kovařovic, CSc.

Mgr. Nováková, ředitelka ZŠ Satalice, vyslovila názor, že i v případě, kdy prostřednictvím autoevaluace zjistíme, co zlepšit, lze to udělat pouze v oblastech, kde jsou vhodné podmínky. Není možné přetvořit vnější prostředí. Pak se může obsah autoevaluace stát pouhou frází.

PhDr. Novotná z PedF UK seznámila účastníky se svojí zkušeností s názory pedagogů na jejich podporu. Externí podmínky, celkové společenské klima, považují učitelé většinou za neovlivnitelné. Interní podmínky, materiální a odborné (např. chybí pomoc učitelům v krizi při syndromu vyhoření), by měly být lepší. Podle jejích zkušeností učitelé svoji podporu mnohdy vnímají jako odstranění překážek, vyloučení činností, které nespadají do jejich kompetencí, ve smyslu požadavku „nechte nás učit“.

RNDr. Dvořák z PedF UK na základě rešerše k tématu efektivita strategií podpory učitelů, vyslovil názor, že základním východiskem by měly být potřeby žáků (cílem jsou určité parametry žáků a nikoliv učitelů). Je ale těžké zjistit, jak se projeví faktory působící na pedagogy na kvalitě žáků. Zjišťování efektů na straně žáků je snazší, jestliže se zabýváme jednou, relativně úzkou, vzdělávací oblastí – např. kritické myšlení, matematika apod.

Mgr. Trunda – konstatoval, že při hodnocení práce učitelů se nezjišťuje úroveň vstupů (různé školy mají různé podmínky např. v sociálním složení žáků).

Mgr. Procházka z ČŠI se na základě své zkušenosti domnívá, že 90% škol provádí autoevaluaci pouze formálně – škola, v kontextu snahy obstát v konkurenčním prostředí, „vychválí svoji činnost“ a na závěr se kriticky vysloví k materiálnímu zabezpečení výchovně vzdělávacího procesu. Autoevaluci mnoha škol chybí systémový přístup – dokladem toho je, že často neobsahuje plán, jak nedostatky odstranit.

Ing. Michek na otázku PhDr. Nováčkové po důvodech malého zájmu o tzv. síťování odpověděl, že je patrně souvisí s nutností vyvinout určité úsilí, tzv. nést kůži na trh“. Zamýšlel se nad určující důležitostí úhlu pohledu – vysoký podíl škol, které neměly zájem zapojit se do projektu, by bylo možno také interpretovat tak, že tyto školy podporu nepotřebují.

Mgr. Křížová z AISIS, položila otázku, zda školy o podporu vůbec stojí. K tomu ji vedly zkušenosti z projektu Škola v pohybu, jehož se účastnilo oproti očekávání málo škol a bylo těžké je k účasti na projektu získat. Školy měly zájem o dílčí aktivity, ale jakmile byl vysloven požadavek zapojení celé školy, všech pedagogů, jejich zájem opadl. Patrně existuje malý tlak veřejnosti na změnu, ta nevyžaduje a ani neočekává od škol nové přístupy, plnění nových funkcí, používání alternativních postupů.

Mgr. Slejška z VÚP upozornil na význam metodického portálu VÚP, který je důležitou platformou pro názory i vzdělávání pedagogů. Jeho efektivitu by bylo možno zvýšit prostřednictvím sociálních sítí.

PhDr. Šlajchová Pg.D., z NIDV, upozornila na rozdílné chápání pojmu podpora pedagogů a vyslovila názor, že bez jednotného výkladu tohoto pojmu lze jen těžko budovat systém podpory.

Ing. Kovařovic uzavřel jednání konstatováním, že podpora učitelů má mnoho složek a dimenzí, které jsou navzájem těsně propojeny.

Příští kulatý stůl se uskuteční mimořádně až čtvrtý čtvrtek v měsíci, tedy 25. února 2010.




2 komentářů:

Anonymní řekl(a)...
17. února 2010 14:18  

Vážení přátelé, ...ANO, je potřeba vytvořit nejméně alespoň dalších 32 projektů a kulatých stolů, které se budou zabývat touto problematikou. Jistě nám to všem pomůže... :-)

Anonymní řekl(a)...
19. února 2010 20:24  

Jo jo,proč to dělat jednoduše,když to jde dělat složitě.Proč nedělat prostě to,co bylo - učit a pracovat, ne pindat o učení a neustále cosi vypisovat a popisovat a donekonečna diskutovat.Proč prostě nepředávat zkušenosti,informace,rady, kánony,etické kodexy bez nutnosti to všechno nejlépe písemně a mnoha slovy okecávat.