Jana Straková: Výběrové školy? Ano nebo ne?

pátek 12. února 2010 ·

V České republice se těší velké podpoře výběrové vzdělávání. Ve výzkumu agentury STEM/MARK v roce 2009 odpovědělo 76 % rodičů kladně na otázku, zda je správné, že se u nás žáci brzy dělí podle schopností a že máme výběrové třídy, víceletá gymnázia a zvláštní školy. Ve stejném roce se ve výzkumu agentury Factum Invenio pouze 17 % učitelů vyslovilo proti existenci výběrových tříd a škol na úrovni povinného vzdělávání a 10 % učitelů proti existenci škol zvláštních. Podporu výběrovému školství vyjadřovali i představitelé akademických elit a představitelé veřejné správy zodpovědní za oblast školství.


Z pohledu rodičů je podpora výběrovému školství pochopitelná a v různé míře se s ní setkáme ve všech vyspělých zemích: významná část rodičů hájí své právo na volbu školy, neboť věří, že pečlivá volba jim zajistí kvalitní vzdělání pro jejich děti. Tento přístup převládá zejména mezi vzdělanými a dobře zajištěnými rodiči, kterým na vzdělávání jejich dětí záleží a kteří se také k otázkám vzdělávání vyjadřují. Tato část společnosti zpravidla vnímá všechny pokusy o omezení diferenciace a volby jako omezení svobody občana, případně snahu o likvidaci elit. Domnívá se také, že je nesprávné jakkoli potlačovat soutěž mezi školami, neboť vede ke zlepšování kvality jejich práce.

Pohled představitelů veřejné správy a učitelů je však v řadě vyspělých zemí odlišný. V pedagogické komunitě převládá přesvědčení, že společné vzdělávání je důležité pro zprostředkování občanských a společenských hodnot a pro soudržnost společnosti a odbourávání předsudků. Zároveň je zpochybňována teze, že podmínkou kvalitního vzdělávání žáků je intelektově homogenní prostředí. Tomuto postoji dávají za pravdu pedagogické výzkumy, které ukazují, že výběrové školství nezlepšuje celkový průměrný výsledek, ale zvyšuje rozdíly ve výsledcích žáků v různých typech škol. Z výběrového školství profitují žáci ve výběrových školách a třídách. Ti dosahují lepších výsledků, než by dosahovali při společném vzdělávání, zpravidla proto, že ve výběrových školách se koncentrují lepší učitelé a lepší žáci a mají tam lepší vybavení a celkově lepší podmínky ke vzdělávání.. Výzkumy se také shodují v tom, že homogenní uspořádání je zpravidla nevýhodné pro slabší žáky. Koncentrace dětí s nepříznivým zázemím v určitých školách zhoršuje v těchto školách vzdělávací podmínky (špatný vliv vrstevníků, horší učitelé, ale i nižší nároky a následně nižší vzdělávací perspektivy, horší vybavení), tedy tyto děti mají horší podmínky ke vzdělávání než jejich vrstevníci ve výběrových nebo smíšených školách.

Odpůrci časného rozdělování žáků argumentují také tím, že rozdělení žáků podle předpokladů ke studiu zejména v raném věku není možno provést řádně. U malých dětí je výsledek testů nestabilní, vzdělanější rodiče mohou své žáky na jednorázové přijímací testy lépe připravit a v případě neúspěchu zařídit, aby i tak bylo jejich dítě ke studiu přijato. Výzkumy potvrzují, že žáci s horším rodinným zázemím jsou zastoupeni v nevýběrových školách větší měrou, než odpovídá jejich intelektovým předpokladům, a naopak. K rozdělování dětí do škol podle rodinného zázemí může ovšem docházet i v systémech, které nerozdělují děti podle akademických schopností do různých typů škol nebo vzdělávacích proudů, ale kde se jednotlivé školy od sebe výrazněji liší nebo kde se výrazněji liší komunity, kterým jednotlivé školy slouží. Zde opět platí, že vzdělanější rodiče jsou schopni lépe vybrat školu pro své dítě.

Že výběr školy je doménou vzdělaných a dobře situovaných rodičů i v České republice, potvrzují výsledky výzkumu STEM/MARK. Zde uvedlo 69 % rodičů se základním vzděláním, že pro své dítě nevybírali základní školu a poslali je do nejbližší školy, přičemž mezi rodiči s vysokoškolským vzděláním bylo takových rodičů jen 34 %. Podobný poměr mezi těmi, kteří školu pro své dítě vybírali a kteří nikoli, získáme i tehdy, když rodiče třídíme podle finančního zabezpečení. Mezi rodiči, kteří jsou špatně zajištěni, nevybíralo základní školu pro své dítě 85 % rodičů, mezi dobře zajištěnými jen 40 %.

Proto, aby zamezily rozdělování dětí do škol podle jejich rodinného zázemí, se řada vzdělávacích systémů snaží diferenciaci systému omezit nebo posunout do vyšších ročníků. Například Španělsko a severské země zcela zrušily diferenciaci na úrovni 2. stupně ZŠ (i když předtím měly systém podobný našemu, tedy s výběrovými školami podobnými našim víceletým gymnáziím) a zavedly společné vzdělávání všech dětí do 16 let. K omezování rozdělování žáků do „dobrých“ a „špatných“ škol směřují i opatření, která finančně zvýhodňují školy s určitým (nepříliš vysokým) podílem znevýhodněných žáků. Ta cílí na to, aby i školy s „dobrými žáky“ byly motivovány k integraci určitého podílu žáků znevýhodněných, zároveň se snaží zamezit koncentraci znevýhodněných žáků.

Některé systémy omezují výběr školy tím, že nepovolují přijímací zkoušky. Například ve Švédsku musí ve školách, ve kterých je převis poptávky nad nabídkou, přijímat děti na základě náhodného výběru (loterie), nikoli na základě přijímací zkoušky. Severské země také znevýhodňují volbu jiné než „spádové“ školy. Například ve Švédsku musí rodiče, kteří volí pro dítě jinou než spádovou školu, platit náklady na školní autobus, který je jinak zadarmo. Ve Finsku smějí školy přijímat žáky, kteří bydlí mimo jejich spádovou oblast, až když uspokojí poptávku všech dětí ze spádové oblasti: každé dítě má právo navštěvovat školu ve spádové oblasti. Některé systémy se snaží také zamezit vzniku elitních soukromých škol tím, že eliminují na soukromých školách školné a přijímací řízení. Soukromé školy dostávají stejnou podporu od státu jako školy státní, nesmějí si však vybírat děti a inkasovat školné.

Taková opatření jsou v českých podmínkách těžko představitelná, měli bychom si však položit otázku, zda je skutečně rozumné, že stavíme kvalitu systému na diferenciaci a že jsme z volby školy učinili klíčovou strategii k zajištění kvalitního vzdělávání.


Psáno pro Lidové noviny 9. 2. 2010

______________

Související články

Jana Hrubá: Rodiče, zkuste srovnávat!

Jana Hrubá: Jak by měla vypadat ideální škola a učitel?

Jana Hrubá: Vztahy a výuka ve školách

Jana Hrubá: Názor učitelů na povolání, výuku a vztahy






0 komentářů: