Jana Hrubá: Budeme dobře učit všechny žáky?

úterý 22. června 2010 ·

Já vím, že mnozí učitelé nemají rádi taková slova, jako je individualizace, integrace, nebo dokonce inkluze. Přesto je povinností naší profese se těmito otázkami vážně zabývat. Proč?


Závěry mezinárodního výzkumu PISA 2006 uvádějí, že v ČR existuje silná závislost výsledků žáků na rodinném zázemí a zvyšují se rozdíly mezi dobrými a špatnými žáky. Škola by ale měla usilovat, aby se rozvíjeli v mezích svých možností všichni žáci. Dělají s tím něco učitelé? Dělá s tím něco ministerstvo školství? Udělá s tím něco stát?

Jana Straková ve svém článku Změny v požadavcích na práci učitele uvádí: „Výzkumníci zabývající se faktory, které pozitivně ovlivňují výsledky vzdělávání, stanovili, že výsledky žáků jsou ze strany učitele pozitivně ovlivňovány zejména vysokými očekáváními od všech žáků, individualizací výuky a individuální podporou poskytovanou žákům, kteří ji potřebují, průběžným sledováním pokroku jednotlivých žáků, kvalitní a četnou zpětnou vazbou, strukturovaností a cíleností výuky a dostatečným prostorem pro samostatnou tvůrčí činnost žáků. (Scheerens, Cees, Thomas 2003)“.

A Ondřej Šteffl píše na svém blogu 2. 6. 2010 v článku 12 bodů pro české vzdělávání: „Každý by měl mít příležitost dosáhnout maximálního vzdělání, jakého je schopen, jaké si přeje a jakého je potřeba. Úkolem školy a učitelů proto není oznámkovat žáky třeba čtyřkou a už se o ně nestarat, ale pomoci i slabším, aby dosáhli maxima, jakého jsou schopni.“


Jaký je stav na školách?

Velmi podrobnou Analýzu individuálního přístupu pedagogů k žákům se speciálními vzdělávacími potřebami s řadou doporučení zpracovala v únoru 2009 pro MŠMT o. p. s. Člověk v tísni. V závěrech se uvádí: „Deklarované předpoklady pro zajištění plně rovnoprávného přístupu k základnímu vzdělávání pro všechny žáky s povinností školní docházky bez etnického či socio-kulturního akcentu lze nalézt v relativním minimu školních vzdělávacích programů… Nezanedbatelné procento škol se strategicky brání zavádění inkluzivních opatření, aby minimalizovaly podíl žáků se SVP, které ke vzdělávání přijímají. Reagují tak mimo jiné na společenskou poptávku, která v současné době vytváří poměrně silný tlak na potlačení diverzity ve vzdělávání, již nepovažuje za přínos… Přesto lze ve sledovaném vzorku identifikovat školy, které vyvíjejí maximální snahu využívat dostupná adekvátní podpůrná opatření – zejména v oblasti organizace výuky, sníženého počtu žáků ve třídách a využití institutu asistenta pedagoga… Úroveň aplikace opatření je silně rozmanitá a vyplývá především z nedostatku metodické a finanční podpory od organizačních složek a zřizovatelů… Školy nejsou prakticky nijak motivovány k vyšší míře uplatňování inkuzivního přístupu, neboť ten s sebou nese výraznou zátěž v podobě nároků na vybavení, zvyšování kompetencí učitelů, případnou nutnost angažování asistenta, administrativu a zároveň nezakládá nárok na odpovídající finanční prostředky pro pokrytí zvýšených finančních nákladů. Profilovat se jako inkluzivní pak v konečném důsledku není pro školy z mnoha důvodů výhodné.“

Výroční zpráva České školní inspekce za školní rok 2008/2009 konstatuje, že „v základních školách byly zjištěny aktivity cílené podpory vzhledem k potřebám žáků se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP) v 57 % monitorovaných hodin, v nižším stupni gymnázií jen ve 35 % hodin.“ A v kapitole o středních školách se píše: „Ve třídách s výskytem žáků se SVP byla cílená podpora ve výuce zjištěna jen ve 37 % hodin, u nadaných žáků jen ve 26 % hodin výuky.“

Na jiném místě zprávy čteme: „Učitelky/učitelé nejsou připraveni na problémy spojené s integrací žáků se SVP, nemají dostatek nástrojů a zkušeností pro včasné pedagogické diagnostikování problémů, není zajištěna kvalitní poradenská podpora v potřebném rozsahu, kapacita poradenských služeb je nedostatečná… Míra individuální integrace stagnuje a je nízká, podpora žáků se SVP není z ekonomických a personálních důvodů zajišťována v plném rozsahu.“ Zpráva ČŠI to uvádí mezi systémovými riziky v základním vzdělávání.

Pohled ředitelů škol na problém ukázalo Rychlé šetření 1/2010 z března tohoto roku, pro které otázky zadává MŠMT (mimochodem bylo první od r. 2006, které se touto problematikou zabývá). Překážky inkluzivního vzdělávání lze podle závěrů zprávy shrnout do dvou skupin: překážky na straně učitelů (např. nepřipravenost, neochota ke změně) a překážky organizačního rázu. Z těch považují ředitelé za největší bariéry pro inkluzivní vzdělávání velké počty žáků ve třídách, chybějící asistenty pedagogů a nedostatek financí na podpůrná opatření pro žáky se SVP. 50,8 % ředitelů vidí jako problém neochotu přijmout změny. Za nejpotřebnější podporu považují respondenti kromě podpory zřízení funkce asistenta pedagoga metodické vzdělávání učitelů. Podle škol lze vnější podporou snáze napravit technické a organizační nedostatky než negativní postoj vyučujících. Celková poptávka po podpoře od MŠ k SŠ klesá.

Již zmíněná Výroční zpráva ČŠI uvádí ale k problému asistentů: „ČŠI také ve vzorkových šetřeních zjišťovala možnost vyučujících využít asistenty pedagoga. V základních školách v 6 619 sledovaných hodinách měli tuto možnost v 1 024 hodinách. Míra využití asistentů ve prospěch výuky byla 50,1 %, nižší míra byla na 2. stupni ZŠ, pouze 37,6 %. Některé/ří učitelky/učitelé přiznávají jistou bezradnost,a spolupracovat s asistentem je pro ně obtížné.“

V dubnu 2010 byla také zveřejněna Průběžná informace z kontrolní činnosti ČŠI v bývalých zvláštních školách. Shledala, že „hlavním problémem v bývalých zvláštních školách je nerozlišování specifických potřeb podpory sociálně znevýhodněných žáků a žáků s lehkým mentálním postižením… Je nutné inovovat obsah a systém poradenského systému, sjednotit metodiku při hodnocení neúspěšnosti žáků, doplnit nástroje, metody a zjišťování handicapů sociálně znevýhodněných žáků…Změnit v praxi systém diagnostikování a orientovat ho více na aktivity podpůrné a vyrovnávací ve vztahu k žákům a ve spolupráci se základní školou.“ Zdůrazňuje, že „způsob ekonomického zajištění nepřímo podporuje setrvačné nežádoucí přístupy v bývalých zvláštních školách. Je nutno zajistit systémovou podporu asistentů pedagoga, přípravným třídám, individualizovaným vzdělávacím plánům a dalším specifickým opatřením vzdělávání žáků se SVP, zejména se sociálním znevýhodněním.“


Co z toho vyvodilo ministerstvo školství?


Bývalý ministr Liška zřídil pro sociální programy zvláštní skupinu pod vedením náměstkyně Kláry Laurenčíkové. Ministryně Kopicová tuto skupinu zrušila a převedla pod stejným vedením jako sekci speciálního vzdělávání do působnosti náměstka pro všeobecné, odborné a další vzdělávání Petra Špirhanzla. Nyní uvedla ve své bilanci jako úspěch, že se podařilo dokončit Národní akční plán inkluzivního vzdělávání, který byl schválen vládou. Inkluze je v něm chápána jako poskytování optimální úrovně vzdělávání všem dětem nezávisle na podobě jejich speciálních vzdělávacích potřeb. V úvodu plánu se konstatuje, že přestože byl záměr zvýšit inkluzivní charakter českého školství v řadě norem deklarován, „realita zůstává v drtivé většině nezměněna“.

Předností národního plánu je, že je postaven na koordinované spolupráci zainteresovaných ministerstev (ministerstev školství, práce a sociálních věcí, zdravotnictví, spravedlnosti a ministerstva pro místní rozvoj) i krajů a počítá s návazností jejich aktivit a dokumentů. Cílem přípravné fáze je na podkladě široké odborné diskuse připravit návrh strategií a opatření k podpoře inkluzivního vzdělávání na všech stupních vzdělávacího systému včetně terciárního vzdělávání. Poté by měla následovat realizační fáze. Úkoly jsou zatím rozpracovány na období 2010–2013 a vládě bude v roční periodicitě předkládána zpráva o jejich plnění.


Finanční, odborná a metodická podpora škol

Ministerstvo se zatím snaží využít prostředky ze strukturálních fondů. Inkluzivní vzdělávání se stalo jednou ze sedmi oblastí projektu EU peníze školám 1.4 Zlepšení vzdělávání na základních školách, na které je vyčleněna částka 4,5 miliardy korun. Školy (mimo území hl. m. Prahy) mohou žádat o finanční dotaci předložením projektové žádosti v rámci tzv. zjednodušených „šablon“ až do vyčerpání celé částky, nejdéle však do 20. 12. 2012.

Dalších cca 143 milionů je určeno na ověření a nastavení podmínek inkluzivního vzdělávání na základních školách v ČR. V rámci individuálního projektu národního, jehož příjemcem je MŠMT, vznikají v devíti lokalitách Centra podpory inkluzivního vzdělávání, která budou pokrývat svými službami všechny kraje. Centra „nabízejí participujícím školám průběžnou konzultační a poradenskou pomoc v oblasti psychologických a speciálně-pedagogických služeb, sociálního poradenství a prevence sociálně patologických jevů. Pracovníci CPIV dále poskytují odbornou pomoc při podávání projektů, konstrukci Individuálních vzdělávacích plánů a tzv. Školního podpůrného plánu, zprostředkovávají vzdělávání pedagogickým sborům, nakupování pomůcek na podporu inkluzivního vzdělávání a pomáhají při získávání pedagogických pracovníků (asistent pedagoga, logoped atp.)“. Dalším národním projektem v hodnotě cca 140 milionů, který běží ve spolupráci s Institutem pedagogicko-psychologického poradenství od r. 2009, je projekt Rozvoj školních poradenských pracovišť, který by měl pomoci „rozvinout systém školních poradenských služeb a přiblížit služby školních psychologů a speciálních pedagogů žákům, rodičům i učitelům ve školách“.

Do výměny zkušeností se zapojují i školy. Začátkem května se na MŠMT konala konference „Proměny školy – inkluzivní vzdělávání, kterou uspořádal Národní institut pro další vzdělávání společně s Institutem pedagogicko-psychologického poradenství. Zúčastnilo se přes 90 ředitelů škol a dalších pedagogických pracovníků. Do konce roku 2010 by měla proběhnout podobná setkání na všech pracovištích NIDV.


Závěrem

Zdá se, že se přece jen začínají věci hýbat. Doufejme, že budoucí ministr školství bude tento trend podporovat a dále rozvíjet. Doufejme, že naplánovaná spolupráce resortů bude skutečně aktivně probíhat a že se včas zapojí také ministerstvo financí a politici, aby všechna potřebná opatření mohla být systémově a hlavně dlouhodobě realizována. Přísun peněz z evropských fondů jednou skončí.

Je také na školách a učitelích, aby předkládaných možností postupně využili a nabídli optimální vzdělávání VŠEM dětem. A rodiče? Ti by je měli v jejich úsilí podporovat. Vzdělaní mladí lidé jsou náš společný kapitál nejen do časů probíhající krize, ale i do další budoucnosti.

(Psáno pro www.rvp.cz)


Použité zdroje

Článek Jany Strakové Změny v požadavcích na práci učitele
Článek Ondřeje Šteffla 12 bodů pro české vzdělávání 

Výroční zpráva České školní inspekce za školní rok 2008/2009
Rychlé šetření 1/2010 – závěrečná zpráva
Průběžná informace z kontrolní činnosti ČŠI v bývalých zvláštních školách
Národní akční plán inkluzivního vzdělávání

Analýza individuálního přístupu pedagogů k žákům se speciálními vzdělávacími potřebami, Člověk v tísni, o. p. s. 2009. Plné znění výzkumu.
Projekt EU peníze školám
Informace o projektech Centra podpory inkluzivního vzdělávání a Rozvoj školních poradenských pracovišť
Web Centra podpory inkluzivního vzdělávání


3 komentářů:

Anonymní řekl(a)...
22. června 2010 9:54  

Nebudeme.

Anonymní řekl(a)...
22. června 2010 22:11  

Ve tride mam 3 zaky, kteri maji ve Zprave z psychologickeho vysetreni napsano, ze mentalni schopnosti patri do pasma subnormy (neuvadi se presne IQ), k tomu pridruzene SPU, a vyhledove doporucuji IVP a zredukovat ucivo... KAzdy ten zak je na jine urovni, k tomu jsou ve tride dalsi zaci s SPU a poruchou pozornosti a zaci bez vzdelavacich obtizi (celkem 20 zaku). Asistenta nemame, dle uradu mame na nej narok, ale nejsou financni prostredky.

Zajima mne, jak za teto situace mam zajistovat optimalni podminky pro vzdelavani vsech...

Anonymní řekl(a)...
24. října 2010 11:50  

Takových snah už jsme zažili... Ale to ještě se děti ve škole aspoň jakž takž snažily něco splnit, spolupracovat. Dnes? Jak mám myslet na výuku, když po mě nebo jiných žácích ve třídě hází pár výtečníků svačinou a polévá sešity sodovkou? Je to jen o uhájení holého bytí učitele. Je mi líto těch normálních žáků, kteří by se i něco rádi naučili či diskutovali, ale prostě to nejde. Tak neřešte nadstavbu, když se silně prohýbají základy té konstrukce zvané škola...

Pozvánky

Pozvánky na výstavy

Archiv