Jana Hrubá: Ministr Dobeš lékařem českého školství

středa 27. října 2010 ·

Na odborné konferenci, kde se mělo diskutovat o tom, co by měli zvládat žáci základních škol a jak to měřit, označil ministr Dobeš české školství za nemocné a ministra školství za lékaře. Na lécích se prý už shodla vláda – mají to být testy v 5. a 9. třídách a státní maturity.

Zkusme pokračovat v tomto přirovnání. Všechny děti zvážíme, změříme, zjistíme velikost jejich nohy a počet vlasů na hlavě, kolik kilometrů uběhnou a kilogramů uzvednou, jakou mají teplotu, tlak, počet krvinek, uděláme rozbor jejich moči, zeptáme se jich, jaké jídlo jedí nejraději, kolik je jich doma a jestli chodí rády k lékaři. Jsou opravdu všechna ta měření lékem? Budou potom všechny děti zdravé? A co s dětmi, které budou dál nemocné a budou se bát bílého pláště?

Samozřejmě, že bez vyšetření pacienta se lékař neobejde. Ale musí vědět, proč, co a jak potřebuje zjišťovat, aby stanovil správnou diagnózu a odpovídající způsob léčby. Samotným měřením zdraví dětí nedosáhne. Nesmí vidět jenom alergii nebo zlomenou nohu, ale pacienta jako individualitu a v jakém prostředí žije. Musí umět svým nemocným pomoci – správně nasadit léky, léčebné přístroje, rehabilitační cvičení nebo pobyty, odpovídající stravu či dietu. K tomu potřebuje i odborně zdatný personál ve zdravotnickém zařízení a spolupráci poučených rodičů. Úspěšná léčba stojí peníze, což ze zdravotnictví všichni dobře víme.

Jestliže budou plošné testy považovány za léky, budou to velice drahé léky, ale celkovou kvalitu vzdělávání to nezlepší. Rozhodující je, co s výsledky měření uděláme, k čemu budou sloužit. Opravdu odměníme školy za to, že si vybraly děti zdravé, silné a zdatné? A co uděláme se školami, kde zbyli žáci problematičtí, kde vyšetření nedopadlo dobře, kde selhává péče rodiny? Pomohou žebříčky? Nebudou se právě takovým školám mnozí rodiče vyhýbat? Jak odlišíme školy, které sice nedosáhnou dobrého výsledku, ale kde se učitelé snaží dětem s problémy pomáhat a mají o to svou práci složitější?

Smyslem zjišťování výsledků vzdělávání by mělo být rozpoznání škol, které potřebují podporu, a žáků, kteří potřebují pomoc, aby se rozvíjeli co nejlépe. To by přece měly být všechny děti – tedy i ty vaše.

Uvidíme, co nám naordinuje doktor Dobeš.


Psáno pro Lidové noviny, příloha Akademie 26. 10. 2010

1 komentářů:

Anonymní řekl(a)...
27. října 2010 18:04  

Vážená paní,
na základkách potřebují pomoci úplně všichni: ti slušnější žáci, aby je raubíři nechali aspoň občas normálně pracovat a něco se naučit, pak raubíři, aby se přestali stále jen vyptávat "A k čemu mi to na traktoru bude?!" a k tomu demolovat třídní zařízení, a navíc asi hlavně učitelé, aby se z nich nezbláznili. -- Kdyby srovnávací zkoušky napomohly k tomu, aby se někdo aspoň zastavil a podíval, jak to dnes ve třídách vypadá, aby se zatlačilo na rodiče a jejich zodpovědnost za výchovu, aby se prostě něco zkusilo, tak to bude moc dobře. Budou-li nahoře rozumní, vyvodí z výsledků jen to, co se z nich vyvodit dá.