Jana Straková: Proč se zhoršují výsledky českých žáků a jak je třeba konat

úterý 11. ledna 2011 ·

Názor Jany Strakové byl jedním z podkladů oslovených odborníků k souhrnnému stanovisku týmu poradců pro MŠMT.

 
Souhrnné stanovisko si můžete přečíst ZDE.


Myslím, že ve školách i v rodinách panuje veliká bezradnost ve vztahu k výchově a vzdělávání. Staré jistoty zmizely a dosud nebyly nahrazeny novými. Nedomnívám se, že by ze zhoršování výsledků vzdělávání bylo možno vinit kurikulární reformu, jak to mnozí činí. Věřím, že změny, ke kterým ve školách dochází, jsou způsobeny změnami ve společnosti. Došlo by k nim stejně. I bez reformy by žáci byli méně ukáznění než dříve, méně ochotní respektovat učitele jen proto, že je učitelem, méně ochotní se učit věci, které je nezajímají a u kterých nevidí jejich smysluplnost. Společnost se liberalizovala, došlo k obecnému poklesu vlivu autorit, žáci mají k dispozici množství zajímavých aktivit, kterým škola v žádném případě nemůže konkurovat. Myslím, že nemá smysl tratit čas přemýšlením o tom, jak nejlépe zařídit, aby se vše vrátilo do starých dobrých kolejí komunistického nebo předválečného školství, protože bez ohledu na to, zda bychom si jej přáli nebo ne, návrat prostě není možný. Je třeba řádně reflektovat současnou realitu a přemýšlet o tom, jak s ní a v ní co nejlépe pracovat.

Co má podle mého názoru smysl dělat:

 

1. Podporovat debaty o cílech výchovy a vzdělávání

Je zřejmé, že společnost nemá ujasněno, jak je vzdělání důležité ani v čem by primárně mělo spočívat. Alarmující je, že tyto otázky nemají promyšleny ani mnozí představitelé akademických elit. Důležitá je osvěta rodičů i učitelů, aby porozuměli tomu, že svět se mění a že je třeba klást na vzdělávání nové a v mnoha ohledech vyšší nároky. Jen budou-li si rodiče uvědomovat důležitost kvalitního vzdělávání pro své děti, budou vykonávat na politiky tlak, aby věnovali vzdělávání patřičnou pozornost.

 

2. Dát učitelům jistotu, co učit
 

V dobách jednotných sad učebnic, metodických příruček a inspektorů kontrolujících, na kterém místě v učebnici se právě nacházíme, měli učitelé „jasno“, jak vypadá dobře odvedená práce a co je jejím cílem. Nyní řada z nich tuto jistotu ztratila. Přispěl k tomu výběr učebnic, svoboda při koncipování školního kurikula, deklarovaná povinnost zaměřovat se na klíčové kompetence a průřezová témata, ale i pokles vyučovacích hodin v řadě předmětů, který neumožňuje probrat to, co dříve, a nárůst poznatků ve většině oborů. Řada učitelů si s touto situací sama nedovede poradit. Je málo pravděpodobné, že se nám může podařit dostat do škol dostatečné množství lidí, kteří nebudou potřebovat vedení. Proto se domnívám, že je třeba vedení poskytnout v podobě popisů požadovaných základních vědomostí a dovedností (ve formě ročníkových standardů nebo vývojových map). Musí se jednat skutečně o základ – minimum a je třeba, aby do něj byly zahrnuty kromě předmětových vědomostí a dovedností rovněž odpovídající klíčové kompetence. Chytré vymezení základních vědomostí a dovedností v každém vzdělávacím oboru by učitelům pomohlo se zaměřit na důležité vzdělávací cíle a vést žáky k jejich důkladnému osvojení a zároveň by je navedlo i na rozvíjení jiných cílů než cílů vědomostních. Důležitá není jen podoba standardů, ale rovněž proces jejich vzniku. Je důležité, aby se na něm podíleli odborníci i učitelé, aby na jejich tvorbu bylo dost času, aby byl dostatek péče věnován vysvětlování jejich užitečnosti.

Je zcela zásadní, aby standardy byly představovány jako volitelná pomůcka pro učitele při realizaci kurikulární reformy. Řada učitelů a ředitelů investovala do implementace reformy na svých školách mnoho práce a nebylo to pro ně vůbec jednoduché. Začít jim nyní říkat, že reforma je nesmysl a že se usilovali hloupě a zbytečně, je zločin.

 

3. Vrátit učitelům smysl jejich práce a poskytnout jim patřičné sebevědomí

Škola se musí chovat k rodičům a žákům vlídně, otevřeně a trpělivě, ale zároveň jim nesmí ustupovat v důležitých otázkách pedagogické práce. To může nastat pouze tehdy, když budou učitelé patřičně sebevědomí, budou mít jasno v tom, jaké je jejich poslání, a budou si vědomi jeho důležitosti. Myslím, že je důležité pracovat na tom, aby jejich úloha byla „nově definována“, aby se v jejím centru místo „předávání vědomostí“ ocitla „pomoc každému dítěti“ a aby byla více zdůrazňována výchovná úloha školy. Dále je důležité, aby byli učitelé vedeni k tomu, aby ke své práci přistupovali profesionálněji, tedy nebrali své neshody s dětmi a rodiči osobně, ale jako přirozenou součást své práce. Počáteční i další vzdělávání by mělo být modifikováno tak, aby se zaměřovalo na výše uvedené aspekty. Bylo by užitečné vytvořit popis kvalitní učitelovy práce (standard), který by sloužil učitelům jako vodítko při sebezlepšování.

 

4. Poskytnout učitelům faktickou pomoc a podporu

Práce učitelů je objektivně obtížnější, než byla dříve. Z toho důvodu je třeba poskytnout učitelům veškerou podporu pro to, aby ji mohli vykonávat dobře. Sem patří nejen výše zmiňované standardy základních vědomostí a dovedností, ale rovněž diferencované učební materiály, poradenské služby, diagnostické úlohy, pomocný personál, který pomůže v práci s žáky, kteří potřebují specifickou péči. V neposlední řadě je třeba, aby byli učitelé za svoji práci slušně zaplaceni. To vše se neobejde bez navýšení finančních prostředků, proto je zcela klíčový bod 1: Bez společenské poptávky a zvýšeného tlaku na politiky nedojde ke zvýšení investic do základního vzdělávání, které jsou tolik potřebné.

 

5. Zaměřit se na zvyšování spravedlivosti

Myslím, že je vysoce pravděpodobné, že propad ve výsledcích žáků je zapříčiněn rovněž zvyšujícími se rozdíly mezi jednotlivými školami. Analýzy výsledků z mezinárodních výzkumů ukazují, že školy se čím dál tím více dělí na ty, které vzdělávají děti z lépe situovaných a vzdělaných rodin, a ty, které vzdělávají děti s méně podnětným rodinným zázemím, a na ty, kde žáci dosahují dobrých výsledků, a na ty, kde žáci dosahují špatných výsledků. Při zlepšování výsledků vzdělávání je třeba dbát o to, aby se zlepšovali všichni žáci a zejména ti nejhůře vzdělavatelní. Jsem hluboce přesvědčena o tom, že kvalita života společnosti je daleko více ovlivňována tím, jak je vzdělána její nejméně vzdělaná část než úrovní vzdělání elit. Na to opakovaně zapomínáme, vzdělanostní nerovnosti nemonitorujeme, trestuhodně zanedbáváme problematiku vzdělávání žáků ze znevýhodňujícího socio-ekonomického a kulturního prostředí a vzdělávání romských žáků. Reformy založené na plošném testování, které jsou v jiných zemích zaměřeny v první řadě na zvyšování spravedlivosti (např. NCLB v USA) jsou u nás motivovány snahou oddělit zrno od plev, „dobré“ od „špatných“ a jen těm „dobrým“ otevřít přístup k dalšímu vzdělávání. Deklarovaným cílem není pomoci všem, aby se maximálně zlepšovali. Tento přístup může pomoci těm šťastnějším k exkluzivnějšímu vzdělání, ale nepovede ke zlepšování výsledků vzdělávání v celé populaci. Důležitá se mi v této souvislosti jeví rovněž skutečnost, že v různých oblastech ČR mají školy a žáci ke své práci velmi rozdílné podmínky: např. Praha 6 poskytuje školám značné finanční prostředky na výjezdy žáků do zahraničí a na nábor zahraničních lektorů. Tyto regionální odlišnosti je podle mého názoru pečlivě monitorovat a eventuálně zvažovat kompenzační mechanismy.

 

6. Snažit se do školství získat chytré, iniciativní, vzdělané a přemýšlivé lidi

Na toto by bylo třeba se zaměřit na všech úrovních: ve školách, ale též na ministerstvu a na pedagogických fakultách.

 

Jana Straková, 26. 11. 2010

10 komentářů:

Anonymní řekl(a)...
12. ledna 2011 8:21  

Vím, co mám učit, znám smysl své práce, mám patřičné sebevědomí. Jsem snad i chytrý, iniciativní, vzdělaný a přemýšlivý:-). Své neshody s rodiči neberu osobně a na plat si nestěžuji. Ale kdybych se přetrhnul, tak Terezka (1. ročník SOU) bude u tabule stát nebo u papíru sedět zcela bezmocně - ona to prostě před závorku nevytkne a pod nulu neodečte. A je jí to vlastně i jedno - až dosud jí totiž nikdo neučil to nejzákladnější - uvědomění si sebe sama, sebezodpovědnosti přiměřeně k jejímu věku. Školský systém ji někdy ve čtvrté páté třídě sešrotoval, psal jí odshora dolů čtyřky a úplně se na ní vykašlal.

Anonymní řekl(a)...
12. ledna 2011 12:01  

Pro kolegu výše

A nyní přichází ten správný čas, aby jste projevil Vámi vaše zmiňované sebevědomí, chytrost, iniciativu, vzdělání, myšlení a Terezku z této bezmocnosti vysvobodil aniž by jste se přetrhnul. Máte kolego ideální příležitost či výzvu jak si dokázat, že jste člověkem na tom správném místě. A protože víte, co máte učit, znáte smysl své práce, máte patřičné sebevědomí a na plat si nestěžujete, věřím, že to dokážete a nebrečel pouze nad školským systémem :-)

Anonymní řekl(a)...
12. ledna 2011 12:18  

Díky za reakci. Ano, máte zcela pravdu. A taky se snažím - s šestnáctiletou Terezkou si navzájem půjčujeme peníze (sčítání a odčítání celých čísel), stříháme provázky (dělení), do krychliček vkládáme kuličky (dosazení za neznámou), a tak nějak si prostě blbneme a hrajeme na 4. třídu. Naštěstí není sama - máme tu i Dominiky, Nikolky a Denisky:-). Pak jsou děvčátka týden na odborném výcviku, a začneme hezky znova. Nějak je z té matematické (početní) bezmoci neumím vytáhnout. Takže - zřejmě by bylo třeba se podívat se A) na mojí zpropadenou schopnost/neschopnost vyučovat a/nebo B) na onen zpropadený školský systém.

Anonymní řekl(a)...
12. ledna 2011 12:37  

Pak jsou děvčátka týden na odborném výcviku, a začneme hezky znova

Chce se mi říct: No ale to jste je to v tom předcházejícím týdnu moc nenaučil!
A teď se pokusím vážně. Z tónu vašeho komentáře cítím, že kdybychom se my na základce s dotačnými slečnami více snažili. bylo by to teď lepší. Co když se snažíme, ale máme stejný problém. Dnes vysvětlíme, zítra vysvětlíme, pozítří vysvětlíme, .... ale nějak na druhé straně vedení není snaha sdělení přijmout.

Potrefený

Anonymní řekl(a)...
12. ledna 2011 13:07  

Stále nechápu, že si málokdo uvědomuje, že prvotní je IQ. Pokud ho má Terezka 70, potom se nedivme, že se vytýkat nikdy nenaučí. Myslím si, že to není chyba ani žádného kantora. Prostě to tak je. Tato dívenka se naučí několik základních věcí, které bude v životě potřebovat a to jí bude muset stačit.

Ještě mě zaujala myšlenka pani Strakové v péči o sociálně znevýhodněné a jak se obratně vyhla odčerpávání žáků ZŠ na osmiletá gymnázia. Zaujímal by mě její názor na tuto dvojkolejnost českého školství. Na gymnáziu děti z elit a na ZŠ děti "těch" ostatních.

Anonymní řekl(a)...
12. ledna 2011 14:14  

To Potrefený: Ani vteřinku bych si nemyslel, že Terezku poničil nějaký učitel ze ZŠ, nebo za to, co je špatně, může základní škola. To ten systém má své chyby. Bohužel je to problém natolik mnoharozmětný, že napsat ho trefně několika glosami prostě nejde. A každá z těch klos může vyvolávat novou diskuzi. Přesto však to trochu zkusím:
- odchody žáků na víceletá gymnázia
- neumíš lineární rovnice, budeš opakovat celý ročník a všechny předměty
- neumíš lineární rovnice - nebudeš kadeřnicí
- totální dozor nad žáky, jejich absolutní vedení (i rodiči) ničí jejich iniciativu
- známkování je odměnou nebo trestem?
- není to vlastně jedno, jestli dostanu dvojku nebo čtyřku? Mělo by se vůbec známkovat?
- slabý žák nedostane skutečnou organizovanou pomoc - prostě dostane čtyřku (většinou) nebo pětku. Existuje vůbec nějaká skutečná pomoc? Není to většinou jen formální evidence?
- Jsme schopni ve třídě učit jednotlivce dle jejich individuálních vzdělávacích plánů? Není to jen jako "bez ústního zkoušení" nebo "poskytnout dostatek času?"
- odchod na SŠ i s nižšího ročníku
- žák nemá absolutní právo pokračovat do 9. třídy
-pojetí přijímacího řízení na střední školu

Napsal jsem můj názor, asi tak první desetinu systémových problémů. Myslím, že to už není o jednotlivých učitelích, typech škol. To už je fatálně špatně. Prosím nekamenujte mne:-)

Pavel Doležel řekl(a)...
12. ledna 2011 23:50  

Nejsem první, kdo si toho všiml, ale do půllitru litr nenalejete. Nenechte se umluvit nesmyslnou politickou korektností. Co já jsem se nadoučoval matematiky. Do někoho to šlo pomalu, ale šlo a u někoho kdybych se rozkrájel, tak ani 1+0 v deváté třídě nedal. Prostě smiřme se s tím, že nám dědek nadělil každému jinak a totálně nespravedlivě. On totiž spravedlnost ani nezná, to je lidský výmysl. Školství má být selektivní, to je jeho podstata. Kadeřnice nemusí umět řešit ani lineární rovnice, ani nemusí znát literární díla našich obrozenců. Jenže, a to si řekněme otevřeně i když je to dnes zcela kacířská myšlenka a bohužel to neplyne z předešlé věty-kadeřnice opravdu nemusí mít maturitu.
To, co píše paní doktorka Straková je pro mě jen snůška blábolů na úrovni volebního programu ČSSD. Prostě podporujme všechny a všechno, hlavně abychom neřekli něco žalovatelného, nebo jsme někoho žalovatelně nepoškodili. Tak budiž řečeno, že učitelé opravdu nejsou ve své většině idioti a učit zvládnou i bez stupidních metodických ministerských příruček. To, co je potřeba změnit je školský zákon, některé vyhlášky a hlavně systém financování vzdělávání. Jsou třeba naprosto konkrétní změny. Terezku nepoškodil třeba nikdo. Zkusme si připustit, že vůbec není poškozená. Je to prostě takový jednodušší model, nižší třída, nebo taková třída typu nákupní taška. No a co? Tak prostě z ní bude perfektní kuchařka, nebo pečovatelka a čert vem, že neumí vytýkat před závorku. Proč se nás ale nějací novodobí myslitelé snaží přesvědčit o tom, že Terezka má mít maturitu, že je to veliká individualita a že se jí musí věnovat taková péče, aby vytýkat dokázala? Pochopitelně, že při posuzování výsledků žáků v mezinárodních srovnávacích testech budeme mít lepší výsledky v podobě průměrného počtu získaných bodů když deset idiotů naučíme vytýkat, než když za poloviční peníze uděláme z jednoho nadaného, který by test vyřešil na 100% tak jako tak špičkového vědce. To je prostě jen nesmyslná a ničím neopodstatněná snaha maximalizovat průměrné výsledky v mezinárodních srovnávacích testech, ale kdo z toho co má a proč se nemaximalizuje třeba medián, nebo kvartil, to už se neřeší.

Anonymní řekl(a)...
13. ledna 2011 10:41  

Tolik nesmyslného úsilí jsme věnovali do RVP a ŠVP. A přesto ta kadeřnice musí ty lineární rovnice umět, jinak z ní kadeřnice nebude. A matikář ještě navíc vypadá před rodiči ( a i před kolegy) jako blázen.

Anonymní řekl(a)...
17. ledna 2011 21:40  

Myslím si, že základ problému je již na prvních stupních ZŠ. Viděl jste někdo podle čeho se vlastně učí? V učebnicích jsou poměrně často logické chyby, na žáky se spěchá a učivo si žáci nestačí zažít, (kromě těch 15% bystřejších) a pak ve většině tápou celou dobu "studování", které je pro ně nesmyslné - jelikož se nenaučili samostaně uvažovat - pouze se na ně spěchalo. Možná z toho bude pár neobyčejných, ale neuplatnitelných talentů. Bez dobrého základu však nikdy nebude dobrý dům. Pokud postrádájí žáci smysl učení, je potřeba jim jej dát hned od počátku.

Anonymní řekl(a)...
21. ledna 2013 21:34  

Věra Veselá - Vážení milí diskutující, ani nevíte, jak mi mluvíte z duše:-). Já jsem pro změnu češtinářka a navíc speciální pedagog, učila jsem na 2. stupni ZŠ, na speciální ZŠ /dys, ADHD, atd./ a teď učím na odborném učilišti - lehce mentálně postižení a odpůrci školního vzdělávání. Prostě také do některých ten pravopis nenarvu ať se děje, co se děje. Ty děti na to nemají a nelze je to naučit, koneckonců to mají i v "papírech". ALE na druhou stranu mnozí z nich jsou mi schopni napsat nádherné slohy, které nezvládne ani gymnazista, a jenom proto, že chudák nepochopil vyjmenovaná slova, koncovky podstaných jmen apod., má být odsouzen k věčném zatracení s nálepkou blbce? K tomu naše školství děti vychovává? Víte kolik nesmírně inteligentních dětí nám mizí mimo školský systém, jenom proto že mají ADHD a učitelé si s nimi neví rady, a oni končí jako odpad společnosti s doživotní nenávistí ke škole? Mají poruchy chování, přitom kdyby se využila jejich ulpívavost a nechali jsme je bádat, tak budou z nich vědci. Náš školský systém je postaven na průměrnosti a odchylky se neberou. Vážený pane kolego matikáři, co se věnujete té méně inteligentní učnici, máte pravdu, že dítě s IQ 70 si Vaše pracně zopakované učivo opravdu nebude pamatovat, skutečně by pro tyto děti měla být spíš praktická výuka. Vidím to denně na naší škole, koneckonců kadeřnice lineární rovnice opravdu nikdy potřebovat nebude:-).

Pozvánky

Pozvánky na výstavy

Archiv