Kvalita práce školy se může zlepšovat jen ve spolupráci celého sboru

čtvrtek 13. ledna 2011 ·

V posledních dnech roku 2010 bylo na školy distribuováno 3. číslo bulletinu Na cestě ke kvalitě. Toto číslo bulletinu se zabývá přístupy ke zjišťování informací a k volbě evaluačních nástrojů, metod a technik. Najdete v něm i rozhovor s dvěma řediteli základních škol.


Porovnání názorů dvou ředitelů na stejnou problematiku se líbilo vám - čtenářům již v minulém čísle. Ukázalo se, že k dosažení stanoveného cíle neexistuje jen jedna „správná“ cesta a že záleží na každé škole, jaký koktejl z pestré škály nástrojů si namíchá. Tentokrát jsme se zeptali na způsob výběru evaluačních nástrojů a na motivaci učitelů k posouvání kvality práce vlastní i celé školy ředitelů základních škol Aleny Hradílkové z Hradce Králové a Pavla Škramlíka z Litvínova.

Na otázku, zda má pro jejich školu autoevaluace nějaký skutečný význam, odpověděli:
 

Alena Hradílková: „Samozřejmě. Nedovedu si představit, že by škola neprováděla autoevaluaci. Je to prostředek, který nám dává přehled o kvalitě práce školy. Škola musí znát své slabé a silné stránky. Bez jejich poznání nelze školu „posunout“ dopředu. V opačném případě hrozí, že škola bude žít jen ze své podstaty a dříve či později zjistí, že jí „ujel vlak“.
 

Pavel Škramlík: „Autoevaluci ve škole chápeme jako prostředek, díky kterému máme přehled o kvalitě naší práce. Protože se snažíme o trvalé zlepšování své práce, je pro nás autoevaluce nutná a nepostradatelná. V průběhu školního roku vyhodnocujeme stav školy v různých oblastech, odhalujeme rizika a následně přijímáme a provádíme opatření. Tento průběžný proces je zdrojem pro závěrečné hodnocení úseků, hodnocení ředitele školy, podkladem pro výroční zprávu i pro úpravu vnitřní dokumentace. Vize naší školy zní „Škola v pohybu, škola respektovaná a vyhledávaná“, i z toho důvodu pro nás nemůže být autoevaluce jen formální činností.“
 

Celý rozhovor si můžete přečíst ZDE (strana 16–18).

0 komentářů: