David Čáp: Šikana – mýty a realita

pátek 8. června 2012 ·

Autor v deseti mýtech rozebírá nejčastější předsudky, které se kolem šikany točí. Uvěřit jim mnohdy znamená ohrozit nejen celkové klima ve třídě, ale i jednotlivé děti. Proto je dobré se nad nimi zamyslet a pokusit se na ně podívat i z jiného úhlu.

(Publikace vydaná ve spolupráci s projektem AISIS Minimalizace šikany)

Zdroj: Zpravodaj SKAV č. 3, květen 2012


Jaké mýty v knize najdete?


To se u nás stát nemůže! … ale ano, šikana se může objevit na každé škole a dobrá škola není ta, která ji popírá, ale ta, která je na ni připravena.

Stejně si za to může sám! … za opakované ubližování si NIKDO nemůže sám. Ať jsi jaký jsi, nikdo nemá právo ti ubližovat.

Internet a okolí školy se nás netýká! … šikana a kyberšikana bývá velmi často velmi úzce provázána.

To si musím vyřešit sám a rychle! … ne rychle = bezhlavě a plní emocí, ale rozvážně a týmově.

Dvojka z chování to vyřeší! … dvojka z chování sama o sobě nic nevyřeší. Hledejme příčiny šikany.

Přísnost je nejlepší prevence! … nejhorší šikana vzniká ve velmi tuhých systémech. Tedy ne přísnost a restrikce, ale srozumitelná pravidla, jasné mantinely a respekt k druhým.

Může za to výchova! … téměř všichni rodiče vychovávají, jak nejlépe umí. Pokud je kritizujeme, postavíme je proti sobě.

Musí si to vyřídit mezi sebou! … ano, je to možné, ale jen tehdy, když jsou obě strany vyrovnané. A to u šikany nebývá pravda.

Vždyť mu to kouká z očí! … neškatulkujme žáky a nepřehlížejme, že agresorem může být i premiant třídy.

Stejně nám nikdo nepomůže! … je třeba se vzdělávat a hledat řešení. Pomoc pak určitě najdeme.


Ukázku z knihy si můžete přečíst ZDE (strana 8–9).

0 komentářů: