Matematický talent často nepřežije první stupeň základní školy

úterý 22. května 2012 ·

Albert Einstein neprošel konvenční výukou na základní škole, učila ho matka. Možná i díky tomu byl génius. Situace ve výchově a destrukci talentů se od devatenáctého století nezměnila. Největší úbytek matematické tvořivosti dětí totiž zažívá naše školství už po jejich nástupu na základní školu, tady se vytváří obraz matematiky jako nezáživného drilu. Profesor didaktiky Milan Hejný pracuje na tom, aby tomu tak nebylo, a o jeho metodu je zájem i ve světě.


Příběh, který vypovídá mnoho o poměrech českého školství: žák, který do páté třídy patřil mezi nejlepší v matematice nejen ve své škole, pravidelně se umísťoval na prvních příčkách celostátních kol matematických olympiád, jako je Pythagoriáda, a jehož talent na matematiku a schopnost logického uvažování výrazně převyšovaly průměr, po přechodu na druhý stupeň nedosáhl ve svém oblíbeném předmětu na lepší známku, než je dvojka. „Takový příběh se často opakuje. Chlapec rozhodně nemá problém s matematikou jako takovou, ale narazil se svou bytostnou snahou uplatňovat svůj tvořivý přístup k řešení matematických úloh,“ komentuje příběh jeho bývalá učitelka Jitka Michnová, učitelka neratovické Základní školy Ing. M. Plesingera-Božinova. Jitka Michnová je přední propagátorkou metody výuky matematiky a součástí týmu profesora Milana Hejného z Pedagogické fakulty UK. Výuka podle Hejného metody je postavena na životní zkušenosti žáka a radostném zážitku úspěchu při řešení zajímavých úloh. Ve třídách, v nichž se učí podle koncepce profesora Hejného, patří jinak všeobecně nepopulární předmět k těm nejoblíbenějším.

Profesor Milan Hejný, který společně s doc. Darinou Jirotkovou a dalšími spoluautory své originální pojetí vtělil do učebnic matematiky pro první až pátý ročník vycházejících v Nakladatelství Fraus, považuje za tragické, když se nadané a motivované dítě, jež bylo na konci páté třídy na úrovni vědomostí sedmáka, dostane do rukou učitele, který jeho dispozice nejenom nerozvíjí, ale přímo potlačuje. Je to poměrně častý smutný příběh, který se navíc ve většině případů děje už po zahájení školní docházky.

„Polská psycholožka Edyta Gruszczyk-Kolczyńska vytvořila důmyslný nástroj na měření matematické tvořivosti předškoláků a žáků prvního ročníku. Její průzkum zjistil, že v průběhu prvního roku školní docházky u většiny dětí dochází k výraznému poklesu tvořivosti. Ruku v ruce s tím klesá vztah dítěte k matematice a samostatnému myšlení, snižuje se i jeho intelektuální sebedůvěra. Domnívám se, že v České republice je situace obdobná, ale protože jsme pouze čtvrtina Polska, je u nás de facto situace horší. Čím je země menší, tím více péče musí věnovat vzdělávání své mládeže, protože své špičkové vůdčí lidi vybírá z menšího počtu,“ konstatuje Milan Hejný. Nezávisle na něm Jitka Michnová říká: „Pokud se talentovaným žákům nedostane péče na prvním stupni, tak na druhém stupni už lze potom odhalit jen ty nejprůkaznější talenty.“

Hlavní myšlenka nabízené metody není nová. Spočívá v poznání, že když žák sám řešením vhodných úloh matematiku objevuje, tak jsou jeho znalosti pevnější a hlubší a trvalejší, než když ji učíme tak, že žák od učitele přebírá hotové poznatky a ukládá si je do paměti. Problém ale je, jak toto poznání uvést do škol. Jak vytvořit bohaté soubory vhodných úloh, jejichž řešením třída opravdu celou matematiku prvního stupně objeví? Právě to se týmu profesora Hejného podařilo v učebnicích vydávaných Nakladatelstvím Fraus. Milan Hejný k tomu dodává: „Naše učebnice předpokládají, že učitel nic žákům nevysvětluje, pouze organizuje diskusi mezi žáky. Pro mnohé učitele je tato silně netradiční cesta výuky těžko pochopitelná a nepřirozená. Ale ve všech sledovaných třídách, ve kterých učitel dokázal překonat tradiční postupy, vidíme nejen výrazný vzestup znalostí žáků, ale i jejich radost z matematiky. Projevuje se to v soutěžích, jako je Cvrček, v nichž se tyto třídy umísťují na předních místech, přičemž i nejslabší žáci těchto tříd vykazují nadprůměrné výsledky.“


O metodu profesora Hejného je zájem i v zahraničí

Problémy s vyučováním matematiky, zejména špatný vztah žáků k tomuto předmětu, nejsou jen českou specialitou, řeší je i ostatní země. Proto již v době, kdy byla tato metoda na Karlově univerzitě rozpracovávána, o ni projevili zájem i odborníci ze zahraničí. V současnosti je to Polsko či Kanada, které požádaly tým profesora Hejného o užší spolupráci. „Těší nás to, ale největší radost bychom měli, kdybychom dostali odpovídající prostor doma v ČR, abychom mohli intenzivněji pomáhat učitelům, kteří o pomoc požádají,“ dodává za svůj autorský tým Milan Hejný.


Hejného tým už pracuje na sbírkách úloh pro druhý stupeň základních škol

Žáci, kteří jsou na prvním stupni vedeni metodou Milana Hejného, mají naději, že i na druhém stupni budou vedeni stejně. Příběh z úvodu zprávy to ilustruje. Proto již déle než rok pracuje jeho tým, postupně rozšiřovaný o učitele z druhého stupně a z gymnázií, na sbírkách úloh pro 6.–9. ročník. Lze očekávat, že první sešity těchto sbírek se objeví ještě v tomto školním roce.


Našel se osvícený sponzor

„Máme učebnice pro první stupeň, pracujeme na sbírkách úloh pro druhý stupeň, máme rozpracovanou metodiku práce s učiteli, kteří mají o naši metodu zájem, máme ,ukázkové‘ třídy, ale širšímu rozvoji metody mezi učitele brání nedostatek prostředků na jejich školení. Žádali jsme MŠMT o dva granty. Jeden jsme nedostali a o osudu druhého se už půl roku diskutuje, ale žádné oficiální informace nemáme,“ říká profesor Hejný, který by se při šíření své metody nebránil podpoře ze strany soukromého sektoru. „Dostali jsme nabídky od investorů ze zahraničí, ale více nás těší, že se nám díky podpoře osvícených domácích investorů otevírá možnost podílet se na jednom projektu v České republice. Týkal by se diagnostikování úrovně matematiky žáků základních škol,“ uvádí Milan Hejný, který věří, že výsledky projektu mohou podstatně ovlivnit úroveň výuky v Česku, protože diagnostika se neomezí na standardní znalosti žáka, ale bude testovat i jeho schopnosti. Navíc bude učiteli matematiky radit, jak může svoje vyučování zkvalitnit.


S demotivovanými učiteli hrajeme stejné hry jako s dětmi

U českých učitelů nejenom matematiky postrádá Milan Hejný systémové nastavení zpětné vazby. „My potřebujeme učitele selektovat a pak je vést, ale učitel musí být současně také patřičně finančně ohodnocen. Protože není možné za současných podmínek ukázat na školu a učitele, že učí špatně, snažíme se jít opačnou cestou a vyzdvihovat ty učitele, kteří učí dobře,“ shrnuje Milan Hejný podstatu metody zprostředkování té nejlepší praxe, podle níž se řídí také Jitka Michnová, docentka Darina Jirotková, Eva Bomerová a další členové jeho týmu zapojení do školení učitelů. „Často jsme při školení svědky toho, že se nám naprosto demotivované učitele podaří revitalizovat a probudit v nich další zájem o nové metody. Hrajeme s nimi podobné hry jako s dětmi a nevěřili byste, jak to funguje,“ popisuje Milan Hejný poznatky z praxe.

„Děkujeme učitelům, kteří pomocí naši metody dosahují skvělých výsledků. Vedle Jitky Michnové a Evy Bomerové jsou to Ludmila Šimšíková, Jana Hanušová, Jarka Kloboučková, Pavla Polechová, Katka Novotná, Sylva Chaloupková a mnozí další pedagogové,“ uzavírá Milan Hejný.


Diagnostika škol podle profesora Hejného

Nástrojem připravované diagnostiky je série netradičních úloh spolu s diagnostickým klíčem, který uvádí, jak z žákova řešení zjistit jeho schopnosti hledat řešitelské strategie, tvořit, experimentovat, argumentovat, prověřovat hypotézy, interpretovat…

Učitel, v jehož třídě všichni žáci k řešení úlohy použijí stejný postup, učí instruktivněji než ten, jehož žáci použijí celé spektrum postupů.

Jedna z diagnostických úloh zní: tatínek má dvacet koleček, kolik z toho může udělat koloběžek a tříkolek. „Máme školy, kde najdou pouze jedno nebo dvě řešení, ale naopak existují školy, kde dokážou tento příklad rozvinout. Obecně je možné říct, že čím bohatší je spektrum řešení, tím je kvalita výuky vyšší. Jakmile předložíte v běžné třídě úlohu založenou na spekulování, děti si s ní neporadí, a pokud ano, tak jen omezeně. Samozřejmě i v těchto třídách se najdou žáci, kteří ji vyřeší dobře, ale jsou to jedinci. V třídách, které se učí podle metody profesora Hejného, je taková úloha standardní a děti nezaskočí, protože jsou vedeny k tvořivosti a přemýšlivosti.

0 komentářů: