Inovace ve vzdělávání: Proč nemění pravidla hry ti, kteří je měnit mohou a mají?

Ron Canuel, výkonný ředitel Kanadského svazu pro vzdělávání (CAE), nedávno nastolil otázku: „Proč jsou ve vzdělávání nutné inovace?"


Zdroj: www.scio.cz, Trendy ve vzdělávání


Spolupracuji s odborným magazínem při CAE, píše na svém blogu David Price, můj zájem zamyslet se nad touto otázkou je proto zjevný. Jedná se o námět zcela oprávněný, i když překvapující. Překvapující, protože je obtížné představit si například šéfy průmyslových podniků, jak se sami sebe ptají: „Potřebujeme vůbec inovace ve výrobě?" Nebo v medicíně, či v technologiích?

Je však pochopitelné, že si takovou otázku pokládá pan Canuel, protože se zdá, že se vzděláváním je spojeno jen málo inovací a v malém rozsahu. Ti, kdo mohou měnit pravidla v tomto oboru, je mění jen zřídka.

Ron sám poskytuje jeden dobrý důvod, proč je zde relativně málo inovací: nastavené rámce odpovědnosti ve vzdělávání neberou inovaci jako standard, který je možné změřit. Proto vzdělávací systém tíhne více k oceňování poslušnosti, konformity a dokonce sebeuspokojení, než experimentování.

Ron má zajisté pravdu, i když to, že nejsme za inovace odměňováni, je nedostatečný důvod pro to, abychom se o ni vůbec nepokoušeli. Ti, kdo vzdělávají, mají morální povinnost snažit se najít optimální způsob výuky pro každého, koho učí, a to by mělo vždy převážit snahu udržet vládu za svými zády. K tomu je samozřejmě zapotřebí odvaha a ředitelé škol, zejména ti nezkušení, potřebují čas, aby si ji vybudovali…

… Zde jsou dlouhodobé důvody, proč jsou inovace blokovány nebo nejsou úspěšně přenášeny. Tyto důvody ale nejsou nepřekonatelné, jak si často představujeme, neměli bychom je tedy nechat stát v cestě. Abych odpověděl na původní otázku, zde je pět nejdůležitějších důvodů, proč podle mě potřebujeme inovace ve vzdělávání:

1. Protože výsledky studentů stagnují ve státech, kde diktát přístupu „udělej víc, pracuj tvrději" spolu s tržním přístupem vlád nahradil inovace strachem. Potřebujeme nové nápady.

2. Protože jako učitelé soupeříme se vzděláním, které mladí lidé získávají jinak, sociálně, neformálně – a z tohoto souboje vycházíme jako druzí.

3. Protože potřebujeme trvalé zapojení profesionálního dialogu o našem povolání, který bude pokládat nové výzvy a vytvářet respekt (zároveň bychom měli trávit méně času vytvářením nesmyslných informací, abychom vyhověli poptávce po měřitelných hodnotách).

4. Protože děti, které samy sebe rozhodně nepovažují za morčata, si užívají účast v nových projektech. Chápou, že účastí v inovacích, které nefungují univerzálně, nebude mít zásadnější efekt na jejich vzdělání – přinejmenším vzhledem k bodu 2. Zásadní je účastnit se, být aktivním spolutvůrcem vzdělávacích inovací.

5. Protože uniformní model vzdělávání nikdy neseděl všem studentům, a ani teď tomu tak není a nebude. Škola budoucnosti potřebuje slučovat nejrůznější modely, které si budou moci studenti i učitelé vyzkoušet a rozhodnout se, který jim sedí nejlépe.


Celý text si můžete přečíst ZDE.