Ukázka z prezentace na konferenci SKAV, MŠMT a EDUin Kvalitní vzdělání pro každé dítě v každé škole 14. 6. 2013.
Pozitivní ohlasy
– snaha ministerstva o integraci a lepší koordinaci vzdělávací politiky
– snaha o zachování kontinuity vzdělávací politiky, návaznost na starší dokumenty (zejm. Bílou knihu)
– snaha o otevřenost přípravy Strategie
Kritika
– Veřejná konzultace oslovila jen malou část pedagogické veřejnosti
– Podkladový dokument („Hlavní směry“) je příliš obecný a nenabízí jasná řešení
– Je třeba konečně přejít od slov k činům
…a obavy
– nepodaří se udržet kontinuitu vzdělávací politiky mezi volebními obdobími
– přijatá Strategie bude naplňována pouze formálně a nesplní funkci zastřešujícího rámce vzdělávací politiky
K jakým tématům jsme se často vraceli?
1. Cíle vzdělávání, jejich vymezení a vyjasnění funkcí jednotlivých částí vzdělávacího systému.
2. Posilování prvků vzdělávání orientovaného na žáka a směřování k nejvyššímu možnému využití vzdělávacího potenciálu každého dítěte.
3. Budování kapacit pro lepší řízení vzdělávacího systému jako předpoklad posílení strategického řízení v podmínkách výrazně decentralizovaného vzdělávacího systému.
Jaká varování si z konzultace odnášíme?
– Sílí přesvědčení, že některá slabá místa ve vzdělávacím systému získávají chronickou podobu
– Vůle přebudovat radikálněji vzdělávací soustavu je malá
– V řadě důležitých témat obtížně hledáme alespoň elementární konsenzus
– Chybí shoda na základních pojmech: často si nerozumíme
– O řadě procesů ve vzdělávacím systému víme jen málo
– O řadě témat jsme nikdy seriózně nediskutovali
Co z toho plyne pro Strategii?
– Strategie jako stručný a sevřený dokument
– Zachování hlavních navržených směrů
– Omezené množství dobře vysvětlených a popsaných priorit, rámcový popis nejdůležitějších opatření
– Řadu témat budeme schopni nanejvýš pojmenovat, jejich řešení v současné době neznáme
Celou prezentaci si můžete stáhnout ZDE.
Výstupy z konference a shrnutí kampaně Česko mluví o vzdělávání najdete ZDE.
Petr Černikovský: Shrnutí závěrů veřejné debaty ke Strategii vzdělávací politiky ČR do roku 2020
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Témata článků
- bibliografie (1)
- celoživotní vzdělávání (75)
- dětská literatura (22)
- DOKUMENTY (192)
- ESF (1)
- glosy (35)
- informační technologie (187)
- inovativní vzdělávání (150)
- názory (19)
- NÚV (1)
- odborná literatura (642)
- pedagogické asociace (107)
- pozvánky (1)
- PR článek (1)
- profese učitele (386)
- projekty (21)
- seriál Školství v koronakrizi (23)
- STRATEGIE 2020 (9)
- školský management (176)
- školství v regionech (105)
- školství v zahraničí (66)
- výchova (216)
- výtvarné umění (2)
- vyučování (333)
- výzkum a hodnocení (557)
- vzdělávací politika (829)
- zajímavé tipy (663)
- zaujalo nás (840)
Archiv
- ► 2024 (303)
- ► 2023 (337)
- ► 2022 (350)
- ► 2021 (314)
- ► 2020 (319)
- ► 2019 (311)
- ► 2018 (302)
- ► 2017 (313)
- ► 2016 (322)
- ► 2015 (303)
- ► 2014 (306)
- ▼ 2013 (310)
- ► 2012 (266)
- ► 2011 (255)
- ► 2010 (254)
Česká škola
Šéfredaktorka
Akce
Výtvarné umění

Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.
1 komentářů:
Ocenit se dá alespoň pokorné přiznání, že tomu, co MŠMT řídí, v době informační společnosti, vlastně pořádně nerozumí. Je to veřejným tajemstvím už řadu let, že složitý systém, plný formálních zákonů a dílčích, nenavazujících metodik, roztříštených pravomocí, bez kontinuity a bez průběžné zpětné vazby, je pak složitý i pro samotné dozorčí a ideové manažery .. jestli se dají úředníci takto nazvat.
Víte znám řadu lidí, co tomu rozumí, nemají potíže s jiným pojmenováním a dokonce ani nemají problém řešit vznikající situace bez předem připravené metodiky. Prostě dobře dělají to, co jim pod ruky přichází, neboť k tomu mají přirozené vlohy, mají to tzv. v krvi. Tihle se ale o vysoká místa neperou. Jsou užiteční v terénu, mezi žáky a učiteli, a konají svou práci s instinktivní jistotou. Dokud nepřijde nějaká projektová smršť, která věci jinak nazývá a které nevadí, že neexistuje shoda mezi pojmenováním v praxi a politickou teorií.
Když už je to venku, .. vysvětlete mi, jakou kvalitu mají projektové výzvy a projektové dopady, když politická zakázká nemá dostatek informací z terénu a neexistuje shoda na odborných názvech a na podmínkách, které obrat pedagogiky ke kvalitě umožňuují? Jestliže je jen malá schopnost dorozumění mezi protagonisty vizí a teréním školstvím, jaká asi může být shoda mezi skutečným zlepšením a kontrolou projektových indikátorů? Vždyť učíte učitele nafukovat bubliny, o jejichž trvanlivosti nemá cenu vést diskusi a jejichž počet a velikost je jedinou starostí byrokratického dozoru. Čas, který škola utratí administrativou formálností, které se musejí slovně zaměňovat a ohýbat, aby tomu rozuměli kontroloři ESF, je možné nazvat krádeží pravdy a života.
Funkce jednotlivých částí vzdělávacího systému musí vzniknout přirozenou cestou, tedy takovou, že instituce bude mít autonomii a odpovědnost.. tedy podle potřeb toho, komu slouží a podle své odbornosti. Není totiž možné naplnit bezmezně všechny lidské potřeby. Stačí se podívat na pokleslou kulturu společnosti, rodin a firem, které se perou o zakázky ESF. Přece není možné na základě instrukcí shora, vymezit školským organizacím jejich vize a rámce bez přímé znalosti místa, kde působí a bez nějakých vyšších etických principů. Přece není možné doufat v inovativnost projektů, když jsou naplánovány několik let předem, v prizmatu starého vidění problémů a za použití přesluhujících metodik. V čem může být nakonec přidaná hodnota přidaná, když není možné projekt průběžně, na základě situace upravit? Co je výstupem projektů .. ? Více příruček a webů nebo kvalitnější lidé?
Budování kapacit strategického řízení v decentralizovaném systému školství .. to je to, co běžnému úředníkovi nahání hrůzu. Jak kontrolovat a ovlivňovat svobodu a odpovědnost druhých, když je úředník vychováván v mezích nepřekročitelných norem, a když učitel svou problematiku v terému nazývá jinak než úředník?
Prvky edukace, orientované na žáka, jsou tady od dob Komenského. Zdá se, že ani jeho pokračovatelé s tím v praxi nebyli schopni za 300 let nic moc udělat, až na světlé výjimky. Vždy totiž záleží na osobnosti učitele, nikoli na uředních dokumentech. Co takhle začít vybírat a kultivovat učitele? Zažil někdo učitele v posledních týdnech před koncem školního roku?
Když je pedagogika o růstových výzvách žáků, tedy o tom, jak překonávat "neznalost znalostí a bezdovednost dovedností", jak se může stát, že většina pedagogické veřejnosti se o veřejnou konzultaci nezajímala? Vždyť jde o hlavní princip vzdělávání. Vždyť jde o jejich pracovní prostředí a o jejich klienty. Jsou ti lidé na správných místech?
Přejít k činům, znamená začít i sebe. Není to žádný nový objev, jen by to chtělo změnu paradigmatu, aby to brzdící většina pochopila (učitelé i úřednictvo). Jenže, jak tady čtu výstupy diskuse, tak žádná velká změna se nepřipouští. A tak v mlze mírného pokroku v mezích tomu, čemu ministerstvo rozumí, setrváme klidně do ještě větší krize. Někomu totiž nestačí krize hodnot, neboť v kultuře této společnosti se snadno ztratí pravda mezi tím, co nazýváno s odbornou mocí prostě jinak ..
Mirek
Okomentovat