Jana Hrubá: DOKUMENTY 4. Zahájení diskuse oborníků a vznik NEMES

pondělí 14. října 2013 ·

Je paradoxem, že diskuse o budoucí podobě školství začala už v prosinci 1989 a neskončila vlastně dodnes – viz kampaň Česko mluví o vzdělávání. Objevuje se ve vlnách, ale bohužel: představy diskutujících se pod vlivem vývoje společnosti proměňují, avšak konsensus nenastává.


Jak dál ve školství?

„Občanské fórum při PÚ JAK ČSAV svolalo na 6. prosince 1989 do budovy VÚP shromáždění odborníků, kteří projevili zájem o téma „Jak dál ve školství?“ Zúčastnili se jej zástupci občanských fór a pracovníci následujících institucí: PÚ JAK ČSAV, VÚP, ÚFS ČSAV, PSÚ ČSAV, VÚOŠ, ÚÚVPP, ÚRVŠ, VÚIS, Středočeská krajská pedagogicko-psychologická poradna, EÚ ČSAV, MFF UK, LFH UK, LF Hradec Králové, Sdružení pro pomoc mentálně postiženým. Z mnohostranné diskuse podložené již provedenými sondami a výzkumy vyplynul jednoznačný závěr o zcela neuspokojujícím stavu současného školství. V budoucnosti by jej měl řešit nový školský zákon v návaznosti na novou ústavu státu.

Mnohého je však možné dosáhnout dříve a některé okruhy otázek jsou zcela neodkladné:

1) Uvolnění odborné, tj. pedagogické práce škol všech stupňů od tlaku orgánů státní moci, tzn. neodborného zasahování a) zrušením těch formulací současně platných předpisů, které to umožňují; b) vyloučením vlivu jednotlivců, kteří takový tlak zosobňovali (vyslovením kolektivní nedůvěry apod.). Kriteria však musí být odborná a morální, nikoliv politická či dokonce osobní a se zaměřením do budoucnosti.

2) Zhroucení obsahu celé řady předmětů je výzvou pedagogům, aby dokázali sami sobě i jiným, že jsou schopni učit bez podrobných scénářů shora.

3) V souvislosti s body 1 a 2 nastoupit cestu regenerace celého systému práce ve školství, v němž by iniciativu měli převzít pedagogové škol všech stupňů bez direktivního řízení či reglementací nadřízených orgánů. Jen tak se školství postupně může stát Komenského „dílnou lidskosti“.

4) V tomto smyslu by se řízení v oblasti školství mělo proměnit ve spravování relativně autonomních sfér učitelských činností. Odborně by mělo podléhat nikoliv správním orgánům, ale samosprávným učitelským organizacím (profesním, odborovým), které by měly vzniknout. V tomto směru vyvíjejí již iniciativu některé pražské základní školy.

5) Protože vysoké školy se stanou institucemi s vysokým stupněm nezávislosti na orgánech státu, je vhodné uvažovat o posunu správní podřízenosti středního školství na úroveň ministerstva školství a základního školství na úroveň KNV.

6) V souvislosti se započetím prací na nových školských zákonech podrobit celou školskou soustavu v jejích celospolečenských funkčních souvislostech nezávislé analýze v součinnosti mnoha oborů (pedagogiky, psychologie, poradenství, sociologie, hygieny, filozofie, práva, psychiatrie a dalších) ve spolupráci s odbornou i neodbornou veřejností. Výsledkem by měla být nejenom nová koncepce školství s mechanismy vnitřní autonomie a zpětných vazeb ověřování zaváděných změn, ale i napojení do evropského i širšího kontextu a v neposlední řadě i racionální vymezení priorit témat vědeckého výzkumu na tomto poli a začlenění do mezinárodních komparativních šetření, bez nichž je objektivita našeho pohledu iluzí.

7) Byla ustavena přípravná koordinační skupina: Z. Jesenská, CSc. (Ústřední ústav pro vzdělávání pedagogických pracovníků), Ing. P. Byčkovský, CSc. (Výzkumný ústav inženýrského studia při ČVUT), J. Kalous (Pedagogický ústav J. A. Komenského ČSAV), doc. dr. J. Kotásek, CSc. (Ústav rozvoje vysokých škol).“

(Připojena presenční listina s 63 podpisy a seznam mluvčích občanských fór jednotlivých ústavů.)

Zdroj: Materiály NEMES.


Záměr

„Chceme uspořádat úvodní setkání odborníků, kteří by se mohli podílet na tvorbě nové koncepce našeho školství. Měli by to být lidé se značnou znalostí problémů, se širokým rozhledem a zvláště pak se zahraničními zkušenostmi. Lidé, kteří jsou schopni tvůrčí vědecké práce, kteří mají určité rámcové představy o našem budoucím školství a kteří mají zájem své projekty prosazovat prostřednictvím OF. Lidé spíše mladší, s nesvázaným a nepředurčeným způsobem uvažování, ale i lidé starší, s bohatými zkušenostmi. Zveme přední odborníky pedagogiky, psychologie, sociologie aj. Nejde o rychlé vytvoření nové soustavy školství a podrobnosti jeho organizace. Jde o to, aby se organizačně dali dohromady ti, kteří budou vytvářet základní principy našeho výchovně-vzdělávacího systému, celkové pojetí výuky a výchovy a v konečném stádiu i konkrétnosti strukturální. Aby o sobě a své práci vzájemně věděli, aby se překonala dosavadní roztříštěnost a byla využita velká iniciativní vlna tohoto období. Ve svolávané skupině odborníků není nutné poměrné zastoupení jednotlivých typů či stupňů škol, jednotlivých vědeckých disciplin či územních celků v ČSR. Další postup a činnost si bude tato skupina volit a organizovat sama.“

Zdroj: Materiály NEMES


Kontaktní schůzka skupiny nezávislých odborníků

Dne 24. 2. 1990 se na Pedagogické fakultě sešla na své první schůzce nezávislá skupina expertů pro přípravu školské reformy. Impuls k setkání dala Koordinační rada OF ZŠ a její zástupci by také práci skupiny měli dále sledovat. Několik desítek odborníků z oblasti pedagogiky, psychologie, sociologie a zdravotnictví i učitelé z různých stupňů škol vytvořili základ organizační struktury, jež by měla v nejbližší době začít pracovat na tvorbě nových principů našeho výchovně-vzdělávacího systému. Přítomní si vyměnili především názory a vytvořili metodologii další práce, stanovili hlavní okruhy a vytvořili pracovní skupiny podle několika okruhů. Hlavním koordinátorem celé skupiny se stala dr. Havlínová z IHE v Praze 10.

Zdroj: Materiály NEMES


Vznik NEMES a zahájení práce na programu nápravy

Tento den se stal dnem ustavení skupiny NEMES. Miluše Havlínová o tom později píše:

…„V této době však již někteří učitelé a odborníci známí v minulosti svým kritickým postojem ke školské politice a důsledkům, které způsobila na stavu společnosti a jednotlivce, současně upozorňovali na nutnost neprodleně zahájit práci na takové podobě vzdělávací politiky, školství a pedagogiky, která by odpovídala potřebám v podmínkách, jež v naší společnosti teprve nastanou. Jejich výzvy byly motivovány společným vědomím, že tyto změny si vyžádají důkladné přípravy a dostatek času.

Nečekajíce na žádné pokyny, sešli se tito lidé v únoru 1990 a ustavili nezávislou mezioborovou skupinu pro nápravu vzdělávací politiky, školství a pedagogiky, po níž by se naše republika mohla vrátit mezi vyspělé země současné Evropy. Nezávislá mezioborová skupina (dále jen NEMES) postupně sdružila sto padesát lidí: učitele (od mateřské školy po vysokou), vychovatelky, teoretické a srovnávací pedagogy, psychology z praxe a výzkumu, architekty, lékaře, sociology, právníky, ekonomy, prognostiky, statistiky. Spojili se dobrovolně, se záměrem vytvořit program nápravy, který chtějí zastávat, šířit a doporučit k realizaci.

V čele NEMES jsou tři zvolení koordinátoři. NEMES pracuje týmovými metodami. Je strukturovaná do několika pracovních skupin podle problémů k řešení. V čele každé skupiny je osobnost, která má mezi zúčastněnými největší odbornou autoritu z hlediska řešené otázky. V současné době skupiny, na jejichž úkolech se podílí část členů NEMES, zpracovávají dílčí podklady k vytvoření výchozí platformy projektu nápravy vzdělávací politiky, školství a pedagogiky.

Jsou zaměřeny na pět oblastí:

1. Vzdělávací, školské a pedagogické systémy v naší národní tradici a v současných vyspělých zemích světa, zvláště Evropy. (František Singule)
2. Pojetí jedince, jeho potřeb a možností rozvoje po stránce tělesné, duševní, sociální a kulturní. Právo každého na vzdělání. (Zdeněk Helus)
3. Učitel, jeho duševní zdraví a osobnost, kvalifikace a celoživotní vzdělávání. Reformní hnutí učitelů a profesní organizace. (Zdena Jesenská)
4. Vnější determinanty nápravy, společenské, rodinné, demografické, ekonomické. (Květa Goulliová)
5. Alternativní princip ve školství a pedagogice. (Ondřej Šteffl)

…Týmový způsob práce předpokládá, že veškeré výsledné studie – dílčí i syntetické – jsou dány členům NEMES k vyjádření v plénu a k písemné interní oponentuře. Z dohodnutého způsobu práce zároveň vyplývá, že budeme usilovat o jejich uveřejnění s cílem vyvolat veřejnou diskusi mezi učiteli, rodiči, odborníky a všemi ostatními zainteresovanými osobami…“

Zdroj: Havlínová, Miluše: Všenáprava věcí lidských začíná nápravou školy. (Informace o programu nezávislé skupiny pro školskou reformu). Výchova a vzdělání, 1. roč., 1990–91, str.10.

(Jména koordinátorů tematických skupin byla pro úplnost doplněna podle jiné zprávy NEMES z 26. 2. 1990. Koordinátory celé skupiny byli zvoleni: M. Havlínová, H. Hudcová, O. Šteffl a J. Beran – kontakt s Brnem.)

Citovaný článek obsahuje i základní požadavky NEMES na tvorbu připravovaného projektu a představu o jeho autorství. „Autory projektu by zásadně neměli být lidé a skupiny, jejichž pracovní náplní je řízení a kontrola realizací budoucí reformy,“ píše M. Havlínová na str. 11. Projekt by měl být podle NEMES oponován znalci domácími i zahraničními. Vědomí skupiny, že změny si vyžádají důkladné přípravy a dostatek času (viz výše) je v zásadním rozporu se zjištěním: „Je zde i aktuální pohnutka k této informaci: dovídáme se, že ministerstvo zahájí a ukončí přípravu školské reformy během jednoho roku (30. 6. 1991).“

Od 29. 6. 1990 už byl ministrem školství Petr Vopěnka, který se podle prezenční listiny také zúčastnil kontaktní schůzky nezávislých odborníků 24. 2. 1990, na níž se ustavila skupina NEMES. Tezi o důkladné přípravě reformy však zjevně nepřijal. Politici pracují v jiných časových dimenzích.

Připravila Jana Hrubá

Odborníci byli jedni z prvních, kdo vstoupili do proudu pedagogického hnutí a pustili se do práce na návrzích transformace vzdělávání. NEMES nebyla jedinou takovou skupinou. Bylo by zajímavé, kdyby se ozvali i lidé z ostatních skupin.
JHá



Další díly seriálu najdete ZDE.

1 komentářů:

Hausenblas řekl(a)...
14. října 2013 13:07  

Zpětné zrcátko Jany Hrubé se dívá ještě o kousek dál nazpátek, než když jsme v roce 1988-9 vzpomínali, co se to vlastně dělo v letech 1968-9. A když se v roce 1968 pamatovalo, co natropili rudí i zpupní ne-rudí v roce 1948. Je nějaký rozdíl? Z materiálů a pamětí o NEMESu vidím, že je: hned v začátku byla silná myšlenka autonomie vzdělavatelů, tedy to, že mají mít svou moc v rukou a s ní mít a nést svou zodpovědnost. Něco málo se z toho opravdu podařilo realizovat, ale moc je málo doprovázena právě tou zodpovědností. V rodině počínaje.
Další zajímavý moment - o obsahu výuky vyprchal, protože se tehdy víc myslelo proti starému znečištění výuky ideologií, a teprve se klubalo porozumění tomu, že i samo vědění v oborech je na konci tisíciletí už jiné než v jeho polovině. Kolik vyučovacích předmětů prošlo opravdu podstatnou revizí: abychom si pořádně ujasnili a dohodli, o co vážně ve výuce jde? Aby "témata", na která jsou učitelé i rodiče i plánovači navyklí dodnes, měla každé za sebou dobře pochopený důvod = cíl, proč mají být vyučována, plus jak spolu souvisejí.

"Zhroucení obsahu celé řady předmětů je výzvou pedagogům, aby dokázali sami sobě i jiným, že jsou schopni učit bez podrobných scénářů shora."

Velké reformní ideje se pokaždé zadrhují na konkrétní realizaci ve škole a třídě. Změny prostě nejdou dělat hopem. Ušlechtilé vize a cíle jsou moc důležité, bez nich bychom byli jen jako tažný dobytek, ale zároveň se musí vymyslit, říct a realizovat "provoz výuky a učení" ve směru k těm idejím. A to nejde bez masového zapojení učitelů samotných. Velká myšlenka byla, že asociace učitelů ponesou ten pohyb myšlenek i praxe vpřed, ale to se u nás nestalo. Odpor jednotlivců k tomu, být organizován, se naopak podařilo komunistům za 40 let do populace naočkovat asi navěky.
Uvidíme (resp. někteří snad uvidíte), jestli mladé generace už budou svobodné od potřeby nechat se vést "pány", kteří nám "dají jistotu".
Ondřej Hausenblas