Tomáš Feřtek: Mladí, líní, hloupí, nevzdělaní

pátek 28. března 2014 ·

Článek jste již asi četli. Ale za přečtení stojí i obsáhlá diskuse. Vzhledem k tomu, že je vedena v Respektu, je mnohem pestřejší a dochází k dialogu i mezi různými věkovými kategoriemi. Je výborné, že se autorovi daří diskusi vyprovokovat. Skoro se zdá, že Česko začíná opravdu více „mluvit o vzdělávání“. Že by konečně?

Jsou namyšlení, neumějí přijmout kritiku a uznat, že jejich vzdělání je děravé. Přitom jim chybí základní dovednosti. Kriticky posoudit, co umím a neumím. Příliš často jsou soustředění především na sebe. Jejich schopnost efektivně spolupracovat je mimořádně nízká, stejně jako jejich schopnosti vyjadřovat se přehledně a srozumitelně nejen v cizím, ale i ve vlastním jazyce. Vnější svět je nezajímá – z hlediska občanských kompetencí je to pologramotná generace.

O kom si myslíte, že mluvím? Hodilo by se to asi na leckoho, ale mám na mysli generaci dnešních padesátníků. Tuhle věkovou kategorii jsem vybral jen proto, že k ní patřím – kritizuji tedy i sám sebe a je ta paušalizace alespoň o něco přijatelnější. Kdybych se takhle vyjádřil o deset let starší seniorské generaci, bylo by to bráno jako pohoršující. Stáří patří úcta. Ale takhle přece o těch, kterým naopak nebylo ještě dvacet, mluvíme a píšeme zcela běžně. Pohoršovat se nad tím, jak jsou ti mladí líní a nevzdělaní, je skoro móda. S nenápadným dovětkem Jo, to my…

Mylné mi to přijde hned z několika důvodů. Za prvé zobecňovat je čím dál problematičtější. Generace, která dospívala někde na začátku osmdesátých let, byla vlivem společenských poměrů a omezených možností poměrně kompaktní. O té dnešní to neplatí. Možností k realizaci a sebevzdělání je prakticky neomezeně a existuje stejně mnoho způsobů, jak je lidé, kterým ještě nebylo dvacet či pětadvacet, využívají.

Vynášet jakékoli paušální soudy… je velmi ošemetné. Jediné, co se dá tvrdit s jistotou, je, že se za posledních třicet let ve světě vzdělávání změnilo skoro všechno. Způsob, jak získáváme a využíváme informace, co po nás chtějí zaměstnavatelé, jaké dovednosti potřebujeme v osobním životě…

Druhým argumentem je množství náctiletých, kteří prokazatelně vědí a umějí víc než já a mí vrstevníci. V debatách a protestech okolo státní maturity, nedávno v debatě o dabingu, při nejrůznějších setkáních se potkávám s dvacetiletými, kteří jsou – pokud jde o občanskou odvahu, schopnost obhájit svůj názor, formulovat, naplánovat a dokončit projekt – na úrovni, o níž se nám v jejich věku mohlo opravdu jen zdát…

Celý text a diskusi si můžete přečíst ZDE.

0 komentářů: