Adriana Hejníčková: Krojované štěpánovské děti vynesly na Škaredou středu Morenu

úterý 8. dubna 2014 ·

Ale nebyla to popravdě „Škaredá středa“! Jen počasí se nevydařilo úplně dle představ; alespoň jsme mohli Morenu poctivě vyhnat! A další den bylo hezky…

Nepřitažlivě vyhlížející, avšak dokonale vytvořená maska bohyně zimy a smrti oblečena v tradičním šatu čekala před naší školou na procesí, které ji odnese a hodí hořící do místní říčky Oskavy, aby konečně odplula a pustila bohyni jara Vesnu na trůn a dovolila jí kralovat nad počasím našeho kraje.



Štěpánovští se sešli devatenáctého března po šestnácté hodině před školou. Ač mírná zima, přesto si ji už nikdo nechtěl pustit pod kůži. Tentokrát se ZŠ Štěpánov připravila na vynášení opravdu poctivě, spolupracovala s místním sdružením Hagnózek, jež se na tradiční obřady a s nimi spojené zvyklosti specializuje.

Slavnost zahájila hudební skupina Štěp, která nás ubezpečila, že i cesta může být cíl. Pěvecký sbor Pelčata předvedl vynikající vystoupení – s pomocí bubnů nezvykle ztvárnil klasickou píseň. Obě uskupení pracují pod místní základní školou.

Žáci 3. B třídy zarecitovali společně báseň Františka Halase „Co všechno musí dělat jaro“. Jejich přednes nás nabudil na jarní radovánky.

Občanské sdružení Hagnózek nás v průběhu obřadu seznámilo s jarními i s velikonočními obyčeji, taktéž se zvyky spojenými s vynášením Smrtky. Užili jsme si hanácké písně i rachot klapačů, který nadchnul zejména chlapce. V průběhu jejich vystoupení jsme měli možnost ochutnat vlastnoručně vyrobené domácí pečivo. Tímto bych chtěla Hagnózku ze srdce velmi poděkovat a těším se na další spolupráci.

Abychom se v chladném počasí alespoň trošku zahřáli, soutěžili jsme v přetahování lanem. Děvčata tahala za jaro a chlapci za zimu; a když to vypadalo, že možná přece jen zima zvítězí, přidali se zodpovědní dospělí a jaro vyhrálo! Pro větší zábavu jsme ještě vyhlásili „kohoutí turnaj“, kdy se soutěžící poskakující na jedné noze pokouší shodit stejně poskakujícího protivníka na zem. Všechny děti dostaly za svá klání sladkou odměnu.

Po úvodním programu se Štěpánovští za zpěvu tradičního říkání vydali k řece Oskavě, kde Morenu odstrojili, přičemž její jarní „šperky“ přenesli na větvičku líta. Tu potom donesli zpět do vesnice, aby se zde ujalo vlády jaro. Morenu zapálili, a když již celá hořela, vhodili ji do vody směrem po proudu. Vzhledem k nízkému stavu řeky se jí ovšem z naší vísky příliš nechtělo, pomohl však statečný chlapec, který ji postrkoval tokem pryč.

Že se nám „vynášení Moreny“ skutečně povedlo, nás přesvědčil nejen další krásný den, ale především úsměvy ve tvářích našich dětí i dospělých. Ráda bych ještě poděkovala všem, kteří nám s přípravami i realizací pomáhali.

0 komentářů: