Jana Hrubá: DOKUMENTY 52. Anketa „Co oceňuji na NEMES a PAU?“

pondělí 5. ledna 2015 ·

Členové NEMES a PAU vyjádřili v anketě, co jim přináší vzájemné setkávání. Hezky to vyjádřila jedna z členek: „Trpělivost a osobní sílu měnit to, co se měnit dá, i když to někdy vypadá, že se to měnit nedá.“ PAU k tomu přispělo na svém 5. setkání v Brandýse nad Labem, když přešlo k úspěšné formě vzájemného učení.

Na semináři „Budování mostů vzhůru a do dáli“ v září 1993, který jsme zmiňovali ve 42. dílu našeho seriálu, byla členům NEMES a PAU zadána anketa. Přinášíme doslovné odpovědi účastníků.

1. Oceňuji skutečnost, že existuje možnost zúčastnit se setkání, kde vyslechnu kolegy, kteří už nějakou svou změnu zkusili.

2. Na NEMES oceňuji obětavost, pracovitost, zájem o koncepčnost a kolektivní přístup k řešení problémů, hledání konstrukce nového modelu tvořivého vzdělávání.

3. Trpělivost a osobní sílu měnit to, co se měnit dá, i když to někdy vypadá, že se to měnit nedá.

4. NEMES a PAU
– kvalitní lidé na jedné hromadě,
– přinutili mne svými přesnými formulacemi (hlavně Jana Nováčková) důkladněji přemýšlet o svých postupech ve vedení dětí,
– oceňuji, že si Miluše Havlínová našla čas a věnovala mi ho ve svých dopisech, přestože nevěděla ani tak moc, kdo jsem,
– setkání členů a různé takovéto semináře jsou pro mne výborným životabudičem.

Ocenění pro mne:
– začala jsem, a to díky Standovi Červenkovi,
– mám velkou snahu měnit se (je to těžké, někdy mi to nejde),
– čtu všechno možné a je škoda, že neumím rychločíst.

5. Zamýšlení nad tím, v čem patrně tkví nezájem dětí o školu, o poznatky, které současná škola předkládá.

6. PAU a NEMES – výborné:
– setkávání členů PAU a NEMES v různých místech ČR,
– dílny se zaměřením na práci učitelů MŠ, 1. a 2. stupně ZŠ, vedení školy, školních družin.

7. Setkání s lidmi, kteří jsou nespokojeni se současným stavem a jsou ochotni pro zlepšení sami něco udělat.

8. NEMES a PAU byl snad můj osud,
nepoznat NEMES a PAU,
o učení skutečném nevěděla bych dosud.
NEMES a PAU je jediný můj hřích (na rodině),
nepoznat NEMES a PAU, učila bych dál pasivně.

9. Vyznamenání pro NEMES za formulování cíle a cest a jejich vytrvalé propagování.
Vyznamenání pro PAU za započetí vnitřní reformy zdola – spontánně, bez čekání na pokyny – a za kamarádskou atmosféru.

10. Výrazná pozornost osobnosti žáka, spojení pedagogického a psychologického zřetele v procesu rozvíjení dítěte, snaha o individualizaci vzdělávání (týká se cílů cest i výstupů).

11. PAU uskutečňuje změnu:
– vztahu učitele a žáka,
– klimatu ve třídě a ve škole,
– změnu pojetí žáka jako objektu v subjekt vzdělávání,
– hodnocení žáků.

12. Ne vždy jsem se setkala u svých kolegů a nadřízených s úplným pochopením pro své nápady. NEMES a PAU vyjadřují to, co si myslím a cítím, a posiluje mne to.

13. Díky Standovi Červenkovi jsem konečně dospěla k tomu, že dominantní ve třídě není učitel (tedy já), ale že jsme partneři, kteří se vzájemně respektují.

14. PAU je aktivním partnerem MŠMT a představitelem učitelů, kteří se na svém pracovišti pokoušejí o změny podle svých představ. Dává těmto lidem možnost setkat se se sobě podobnými, dodat si navzájem sílu a optimismus.

15. Zaktivizování schopných lidí, jejich koncentrování, další možnost získávání užitečných poznatků, pomalé šíření – pozitivní dopad tam, kde tito lidé působí – pronikání na veřejnost, její ovlivňování. Vytváření koncepcí, směrů – usilovná snaha je prosadit.

16. Hrstka prvních nadšenců dokázala strhnout lavinu učitelů a pomoci jim dále vylepšovat a rozvíjet, co sami na řadě míst už začali dělat a měnit.

17. NEMES a PAU: podání ruky – udání směru – pomoc v orientaci. V každém dítěti teď hledám vždy to dobré a na tom dobrém stavím. Věřím lidem. Mám je ráda.

18. NEMES vytrvala ve svých záměrech přes neporozumění a nepřízeň mnohých, zvláště mocných. Kontaktovala učitele a pracuje s nimi systematicky a důsledně. Poněkud podceňuje pedagogy – teoretiky, jsou mezi nimi i ti inovující, s nimiž by se měla naopak více kontaktovat. Na druhé straně jsem pochopila, že studenti mají v mnohém pravdu, když odmítají tradiční pedagogiku. Díky tomu jsem k nim tolerantnější.

19. NEMES má systém, vytrvalost, dobré nápady, dobré zpracování a dobré prosazování.

20. Setkávání členů PAU jako bylo např. v Olomouci a v Praze: možnost hovořit s lidmi stejně zapálenými pro změnu. Snažím se začít se změnou u sebe i u žáků 1. třídy (je to velmi těžké prosadit se).

21. NEMES a PAU dává nové informace pro všechny, kteří chtějí změny, a učí nás tyto změny řešit (v pracovních dílnách).

22. Je dobře, že existují takové organizace jako NEMES a PAU, které se dívají na problémy jinak a dávají návrhy, jak je řešit. Jsem ráda, že mi bylo umožněno zúčastnit se této dílny. Cítím se tu velmi dobře.

23. Vítr fouká z různých stran. Reforma a změny ve školství se ke mně dostaly z dánských workshopů. Ty jsou orientovány zejména na výuku demokracie, to znamená na změnu vztahu učitel – žák. Zkouším to ve škole a ono se něco začíná hýbat. Mladí lidé potřebují prostor pro uplatnění svých představ a vědět, že i kantoři s nimi dokážou strávit čas lidským způsobem, mluvit s nimi a naslouchat jim všude, nejen za katedrou.

24. Všechny dokumenty, které NEMES vypracovala, vyjadřují přesně, co cítím jako potřebu současnosti pro školství. Důsledné obhajování vytýčených pozic. Vyvolání souhlasu a nadšení u talentovaných a zapálených učitelů a ředitelů, kteří vytvořili PAU. PAU dokázalo soustředit a strhnout pro změnu ve školství a škol individuálně pracující učitele.

25. NEMES – směřování k systémové změně. PAU – směřování ke změně uvnitř škol. Oceňuji propojení a spolupráci obou organizací. Dále, že NEMES a PAU jsou spontánně vzniklé, neformální, nezávislé a přitom organizované iniciativy. NEMES a PAU jsou pro mě seberealizací na poli, které mi dělá velké starosti.

26. Oceňuji zájem o dítě a jeho ochranu, otevření platformy pro debaty a to, že NEMES a PAU získala ostrůvky učitelů pro aktivní spolupráci na vnitřní transformaci školy.

27. NEMES se stala uznávanou iniciativou, její slova jsou brána vážně, i když ne všichni s nimi souhlasí. Těší mě, když slyším od nějaké s námi nespojené osoby vyjadřovat tytéž myšlenky, které šíří NEMES, jako by pocházely od ní. Je to důkaz zvnitřňování myšlenek.

28. Čím více podobných projektů, tím lépe pro nás pro všechny. Alespoň doufám.

29. Snaha změnit vyučování tak, aby bylo pro studenty přitažlivé. Povzbuzení z akcí PAU, že kantorů, kteří se snaží změnit školu, přibývá. Předávání zkušeností.

30. Povzbuzuje mě, abych se změnila ve směru k pružnosti, otevřenosti, kontinuálnímu učení, což vyžaduje práce ve vzdělávacím systému (např. VŠ).

31. Vidění východiska. Nová naděje pro děti i pro mne. Zážitky z pospolité práce. Objevení nových možností a smyslu práce např. pro psychologa v poradenství. Dík patří jádru NEMES.

Záznam doslovných odpovědí účastníků: M. Havlínová

Zdroj: PAU a NEMES, NEMES a PAU. Příležitostná sebereflexe. Členský tisk 1993, archiv autorky.


Učitelé sobě

Po určitém hledání formy práce na minulých setkáních, kde se hlavně bouřlivě diskutovalo v plénu, přešlo PAU na svém 5. setkání v Brandýse nad Labem v listopadu 1993 k formě dvoudenního setkání a vzájemného učení. Několik výrazných osobností z řad členů PAU prezentovalo své zkušenosti. (Tato forma se osvědčila a přetrvala pak řadu let.)

Nahlédněme do programu:
J. Havlová (Svobodná Komenského škola Jílové u Prahy): Integrace mateřské školy a 1. a 2. třídy základní školy
K. Taubenhanslová (ZŠ Bělá nad Radbuzou): Rozvoj dětské tvořivosti v literární výchově na 1. stupni ZŠ
J. Kotal (ZŠ Londýnská, Praha): Integrované vyučování na 1. stupni ZŠ
P. Musil (ZŠ Dalovice): Hra není hra, ale práce
M. Forst (ZŠ Otaslavice): Výuka cizích jazyků
A. Pagáčová (ZŠ Rožnov pod Radhoštěm): Integrace dětí se specifickými vývojovými poruchami čtení a psaní
J. Kašová (ZŠ Obříství): Projektové vyučování, otevřená škola
J. Blecha (ZŠ Zátor): Variabilita učebních plánů a možnosti rozvoje žákovy osobnosti
S. Červenka (SOU železná Ruda): Aplikace principů angažovaného učení na SOU
F. Tomášek (ZS Brandýs nad Labem): Pedagogický management, právní subjektivita škol

„Nezklamali nás – naopak. Překonali všechna očekávání. Přivezli spoustu materiálů, videozáznamů, působili však především kouzlem své osobnosti. Každý účastník si mohl vybrat podle svého zájmu. Většina ale litovala, že nemůže vidět všechny… Setkání přineslo nespočet podnětů pro účastníky i organizátory. Nikdo nemohl odjet nepoznamenán společnými zážitky.“

Zdroj: Hrubá, Jana: Učitelé sobě. Učitelské listy 4/1993, str. 3

A ještě jedna reakce na setkání – tentokrát od studentů pedagogické fakulty v Plzni:

„Ve dnech 13. –14. 11. 1993 probíhalo v Brandýse nad Labem setkání PAU, kterého se zúčastnilo 6 studentů naší fakulty. Mezi asi 500 účastníky jsme hledali ty, kteří nás, budoucí pedagogy, připravují na naše učitelské povolání. Jaké bylo naše překvapení, když jsme z mnohočlenného sboru naší fakulty objevili pouze dva. Neměli by se právě oni účastnit těchto setkání? Po absolvování 4 let studia mnozí z nás ztrácejí chuť stát se učiteli, a to jen díky konzervativnímu a někdy až nesmyslnému přístupu některých našich pedagogů k výchovně vzdělávacímu procesu. Nemůžeme s jistotou říci, že za 4 roky na PF jsme se dověděli více než za 2 dny v Brandýse, a to především o vztahu učitel – žák…

Je velká škoda, že opravdoví odborníci z praxe nemohou přednášet na naší fakultě, aby to všechno slyšeli i naši kolegové. Možná by se od nich nakazili i oni a znovu získali jejich posedlost a nadšení pracovat s dětmi. V Brandýse se děly velké věci, a proto se ptáme, KDE BYLA FAKULTA?“

Zdroj: Studenti PF Plzeň: A co fakulta? Učitelské listy 4/1993, str. 3

Na setkání se také odehrála diskuse s autory nových učebních osnov a učebnic k problematice Obecné školy a setkání pedagogů zvláštních škol. Inspirace si tedy mohli účastníci odnést opravdu hodně.


Další díly seriálu najdete ZDE.

0 komentářů: