Co říká Tomáš Čakloš o pedagogických fakultách?

úterý 3. ledna 2017 ·

Otevřeno je nezávislá studentská iniciativa založená roku 2015, která si klade za cíl změnit výuku na českých pedagogických fakultách. „Řekli jsme si, že to nebudeme další roky nečinně sledovat, když z vlastních zkušeností mimo fakultu víme, že kvalitní výchova a vzdělávání vypadá jinak. S opravdu kvalitní výukou a dobrými učiteli jsme se na fakultě setkávali jen vzácně. Přemýšleli jsme, co můžeme udělat, a došli k závěru, že je především potřeba o tom začít mluvit.

Zdroj: Šárka Kadavá: Tomáš Čakloš – Na pedagogických fakultách učí spousta lidí, kteří tam nemají co dělat, E15.cz 7. 12. 2016


Je to obrovský problém, protože pedagogická fakulta je místo, kde se rozhoduje o budoucí kvalitě vzdělávání v českých školách – a tím pádem i o jakési úrovni celé společnosti,“ říká Tomáš Čakloš, student Masarykovy univerzity a předseda iniciativy Otevřeno. Jak konkrétně chtějí výuku změnit a jak hodnotí současný vzdělávací systém?

Co přesně se vám na současné výuce nelíbí?

Pedagogická fakulta by měla připravovat budoucí učitele. Té opravdové přípravě na učitelství tam však není věnováno příliš mnoho pozornosti. Studium na pedagogické fakultě probíhá zpravidla tak, že máte dva aprobační obory, v rámci nich spoustu předmětů a pak tam je mimochodem ještě nějaký učitelský základ – často pochybné kvality ve formě masové přednášky pro 600 lidí. Tam slyšíme nějaké teoretické koncepty, které by třeba mohly být zajímavé, kdyby je někdo dokázal propojit s praxí.

Realita na pedagogické fakultě spíš ale vede k tomu, že si student osvojí způsob, jak vypadá vzdělávání na univerzitě – frontální výuka na přednáškách, minimální aktivizace a taky pocit, že spousta věcí ani nemusí dávat logiku a smysl a stačí, když si je odsedíme. Řada studentů přitom ani nepočítá s tím, že by jednou šli učit – o to to horší pak je, když nakonec učit jdou. Nejsou dobře připraveni a kolikrát ani motivováni…

Jaký ohlas má vaše iniciativa v okruhu studentů?

To záleží na tom, s jakou motivací student na škole je. Na většině pedagogických fakult v téhle zemi před vznikem Otevřena nebyl žádný studentský spolek. Kdežto na filozofických nebo sociálněvědních fakultách jsou jich desítky. Je to často dáno tím, že ta škola je pro studenta školou vysněnou, a tak se tam angažuje. Na pedagogické fakultě skončí přednáška a většina posluchačů okamžitě vypadne hlavním vchodem.

Spousta studentů není úplně motivována do takové činnosti, a pro nás je tak hodně velkým úkolem tyto studenty oslovit. Zároveň je tam samozřejmě nějaké množství studentů, kteří opravdu chtějí být učiteli nebo se nějak vzdělávání věnovat, a ty potom Otevřeno zajímá. Podařilo se nám to hned na začátku u několika desítek studentů, kteří dnes tvoří náš tým. Nicméně fakulty mají tisíce studentů, takže se stále snažíme. Občas je to těžké, takový proces chvíli trvá. Na první studentské akci, kterou jsme měli na brněnské pedagogické fakultě, přišlo jen pár lidí. Po pár měsících na akci v Olomouci přišly třeba dvě stovky. Je potřeba, aby se mezi nimi šířila informace, že existujeme, a také ideje, které se snažíme prosadit. Jsem v tomhle optimistický, jakkoliv vidím, že to je poměrně těžké.

A co ohlas v řadách profesorů? Neberou to jako vzpouru? Jsou vůbec ochotni uznat, že stávající výuka nepřipravuje studenty na jejich pedagogickou kariéru tak, jak by měla?

Tady se ukázala hodně zajímavá věc. Nám jsou dost nakloněni lidé ve vedení fakult, třeba děkani – na ně naše kritika sice teoreticky míří nejvíc, protože jsou za danou fakultu zodpovědní, ale vzájemně se o tom bavíme a spolupracujeme. Vedení fakult ví, kde má svoje slabiny, co je třeba zlepšit a má pro to nějakou vizi, takže u nich je dialog docela plodný.

Naši iniciativu naopak nepřijímají s nadšením vyučující, kteří jsou vzdáleni inovacím ve vzdělávání a často spíš hájí svou pozici, než aby se snažili něco rozvíjet. A tady si musíme hodně na rovinu říct, že na pedagogických fakultách učí spousta lidí, kteří tam nemají co dělat. Nejenže je špatná jejich výuka, ale i jejich celkový přístup – budoucím učitelům tak poskytují naprosto negativní vzor. Nejsou to úplné výjimky a to je problém. Naštěstí na fakultách učí i nezanedbatelné množství inspirativních vyučujících, kteří jsou nám často nakloněni…

Jak prakticky chcete dosáhnout lepšího vzdělávání pedagogů?

Jedna cesta je samozřejmá, ale přesto důležitá – budeme o tom mluvit. Protože když na fakultách ožije diskuse, tak nad tím lidé začnou přemýšlet a věci se dají do pohybu, i když s nimi třeba nebudeme hýbat my. Otevírání diskuse, ať už na půdě fakult nebo v mediálním prostoru, je strašně důležité. Pořádáme různé akce a debaty, zveme si učitele z praxe či odborníky a bavíme se o tom, jakým způsobem ty věci měnit.

Kromě toho se snažíme vyjednávat konkrétní změny, především na úrovni fakult, kde se scházíme s děkany, působíme v akademických senátech a snažíme se proměnit podmínky fungování, třeba skrz studentské oborové rady, ve kterých zasedají studenti jednotlivých oborů a baví se, co konkrétně by se dalo na jejich katedře dělat jinak. Podobným způsobem řešíme i samotný pedagogický základ studia. V Brně jsme se takhle podíleli na formování pedagogicko-psychologických předmětů, které tam v minulém roce prošly značnou reformou. Je to tedy především přímé prosazování změn na fakultách, ideálně na úrovni toho, co a jak se tam učí, se snahou co nejvíc posílit tu opravdovou učitelskou průpravu.

Takže se hlavně snažíte dosáhnout větší praxe? Nebo jak by měla výuka na pedagogické fakultě vypadat?

Pedagogické fakulty by si v první řadě měly říct, že vzdělávají pedagogy. Tohle totiž evidentně ne všechny mají vyjasněné. Můžeme se tady bavit o konkrétních věcech, že je potřeba víc praxe, že je potřeba tohle a tohle. Ale my bohužel musíme jít trošku více na začátek. Jestli má fakulta vzdělávat pedagogy a ne historiky do archivu, pedagogická průprava musí dostat víc prostoru. Ale nestačí jen navýšit praxi a poslat studenty do škol na delší dobu, s praxí samotnou je potřeba pracovat. A o to se snažíme třeba skrze reflektivní semináře. To jsou předměty, na kterých se studenti navštěvující praxi baví o tom, co tam zažili, jak to mohli udělat lépe a propojují si to pod vedením lektora s nějakým teoretickým poznáním. To vnímám jako úžasný moment, ve kterém se koncentruje opravdové učení. Protože takhle přece učení funguje – mám nějakou zkušenost, kterou si zažiju a následně reflektuji, bavím se o ní s ostatními, snažím se jí porozumět a něco si z ní odnést. Když říkáme více praxe, tak to neznamená, že bojujeme proti teorii, ale že je chceme propojit. Na to klademe důraz…

A kdyby se cesty uvolnily a nezáleželo by na pedagogickém vzdělání, měly by s prominutím pedagogické fakulty ještě smysl?

Udeřila jste hřebík na hlavičku. Neboť zákon o pedagogických pracovnících, který předurčuje, že na základních a středních školách učí pouze absolventi pedagogických oborů, hraje velmi do karet pohodlnosti pedagogických fakult, které tak nejsou tlačeny ke konkurenceschopnosti – a kdyby to dnes bylo zcela otevřené, těžko by na trhu vzdělávání obstávaly.

Nemůžeme však říct, že je to problém a nic s tím nedělat, nechat to v tomhle zatuhlém stavu. Ano, když se to otevře, tak pedagogické fakulty mají existenční problém. Ne proto, že by se ztratil jejich smysl, ale proto, že často nebudou schopny ustát tu konkurenci, protože nedovedou zaručit kvalitní pedagogické vzdělání.

Myslíte v současném stavu.

Ano. Když se to otevře a ředitel bude mít možnost vybrat si mezi řadovým absolventem pedagogické fakulty a člověkem, který je inspirující a zkušenou osobností, tak asi zvolí druhou možnost. Pedagogické fakulty potřebují zásadně pracovat na své kvalitě.

V rámci fakult a jejich jednotlivých oborů se to pochopitelně liší. Obecně lze říct, že ty obory, které jsou více zaměřené na samotné vzdělávání a výchovu, jsou v tomhle lepší – to je případ učitelství pro první stupeň nebo oborů jako je speciální a sociální pedagogika, kde se už dnes setkáváme i s velmi nadějným pedagogickým vzděláním. Proč? Protože jsou zde motivovanější studenti i vyučující a je tu věnovaný patřičný prostor pedagogice – a tím není myšlen ten vědní obor, ale příprava na výchovně-vzdělávací činnost. Ale u dvouoborů pro druhý stupeň a střední školy je problém. Pokud se zde něco rychle a zásadně nezmění, čeká tyto obory dost velký odliv uchazečů, který ostatně vidíme už dnes, i přesto že jde o vyžadovanou kvalifikaci.

Fakulty mají paradoxně jedinečnou příležitost využít tuhle křečovitou situaci, která jim zaručuje monopol na trhu, k tomu, aby se zreformovaly, dokud je čas. Nesmí usnout na vavřínech a říct si: my máme navždy zajištěné studenty zákonem o pedagogických pracovnících, takže nemusíme nic dělat a můžeme vesele hnít. To když udělají, nastane jejich konec.

Kdyby se tedy pedagogické fakulty nacházely v nějakém ideálním stavu, tak by nebyla ohrožena jejich existence či smysl a bylo by tu stále něco, pro co by si je lidé vybírali?

Samozřejmě. Když děláte něco kvalitně a má to smysl, tak většinou nemáte existenční problémy, protože je o vás zájem. A pokud to neděláte kvalitně, tak možná fungujete jen proto, že tu žádná jiná možnost není – tak jako v nynějším uzavřeném systému.

Já věřím, že pedagogické fakulty smysl mají a mít budou – ředitelé sice občas zaměstnají výjimečnou osobnost i bez pedagogického vzdělání, ale pořád budou chtít, aby jejich učitelé měli nějakou pedagogickou průpravu. A je rozhodně žádoucí, aby zde existovaly instituce, které budou kvalitní učitelskou průpravu nabízet.

Hrozí spíš, že se systém rozdrobí. Letos se například otevřel soukromý vzdělávací modul Učitel naživo, který nabízí budoucím pedagogům především systematickou praxi. Kvalitní pedagogické vzdělání je tak možné už dnes získat i mimo fakulty – není ale paradoxně spojeno s patřičnou kvalifikací. Já například letos dokončuji dvouletý výcvik nazvaný Zkušenostně reflektivní učení pro učitele. Ten mě reálně připravil na učitelskou profesi mnohem víc než hodiny na fakultě – opět ale nenabízí kvalifikaci vyžadovanou zákonem.

Jakmile se systém zase otevře a fakulty nebudou schopny na měnící se požadavky škol rychle reagovat, množství alternativních cest poroste. A když se to osvědčí a ředitelé uvidí, že být absolventem takového programu něco znamená, budou tito absolventi jejich první volbou.

Kdyby se zákon o pedagogických pracovnících zrušil, co by mělo být důvodem ke studiu na pedagogické fakultě?

Obor, který si vyhlídnu, si zvolím proto, že mi má co nabídnout. Primární pedagogika nebo jiné opravdu pedagogické obory podle mě mají co nabídnout. A ten potenciál mají i učitelské dvouobory. Je to na jednu stranu těžké, na druhou stranu ale stačí, aby si to lidé na té fakultě řekli – pojďme se snažit něco změnit. Samozřejmě to tam z roku na rok nepromění, ale už jen to, že o to budou usilovat, je důležité. Pokud se dá ten proces do pohybu, tak se již něco změnilo.

A čeho už vaše iniciativa dosáhla?

Některé věci se dají ukázat měřitelně docela jasně, některé hůře. Na brněnské pedagogické fakultě se nám podařilo zavedení studentských oborových rad. Je to otevření cesty k proměně celé fakulty. Jeden obyčejný fakultní předpis znamená, že na jednotlivých oborech se vytvoří rada studentů, vyjadřujících se k tomu, kam se jejich obor ubírá, z čeho je složený a jak to celé probíhá. Tyto rady jsou fakticky místem a platformou změn.

Řada změn se ani na fakultě nedá dělat úplně centrálně, inovace učitelství chemie zkrátka musí proběhnout na katedře chemie. Studentských rad máme v tuto chvíli asi osm, nějak se rozbíhají a vstupují do vyjednávání o konkrétních změnách v konkrétních předmětech.

Zároveň jsme za ten necelý rok uspořádali desítky akcí, kde se o vzdělávání diskutuje. Není to možná hmatatelný výsledek, ale vidím v tom obrovský smysl, protože se tak na fakultách otevírá debata. Snažíme se, aby bylo téma přípravy pedagogů zajímavé pro média. Aby se o něm mluvilo a přemýšlelo. To, že jsme nastolili do diskuse agendu proměny vzdělávání na pedagogických fakultách, je naprosto zásadní úspěch…


Celý text rozhovoru nejen o pedagogických fakultách najdete ZDE.

0 komentářů: