Příběh pátý: Školníci za katedrou… a nová pravidla zveřejňování příběhů

sobota 1. prosince 2018 ·

Už delší dobu mě fascinují zprávy o nedostatku učitelů v ČR. Udělal jsem si takovou malou statistiku. Od začátku června 2018 jsem poslal třikrát e-maily s životopisem a poptávkou po práci učitele na 162 základních a středních škol v MS kraji.

Zdroj: Nechte nás sakra učit dobře, 14. 11. 2018

E-mail zní zhruba takto: "Dobrý den, hledám práci jako učitel na jakýkoliv úvazek k doktorskému studiu didaktiky na univerzitě. Mám aprobaci na angličtinu, francouzštinu, dějepis a dramatickou výchovu (vystudoval jsem dramaturgii). Učil jsem však také český jazyk, občanskou výchovu a základy společenských věd. Jsem však ochoten učit jakýkoliv předmět. V případě zájmu zašlu seznam absolvovaných školení a publikační činnost."

Celkově mi vychází: ze 486 opakovaných žádostí o práci mi přišlo celkem 270 zamítavých odpovědí. V posledním kole před týdnem mi odepsalo přesně 73 škol, že děkují za zájem, ale že mají plné úvazky.

Smyslem tohoto příspěvku není si stěžovat, nýbrž upozornit na systémový problém, který se zdá být vzdálen vizím některých vyjádření o uklizečkách a školnících za katedrou.

Na univerzitě někteří kolegové ze zkušenosti odhadují, že zhruba přes 40% učitelů výchovy k občanství a přes 30% učitelů dějepisu v MS kraji jsou lidé bez aprobace. Běžnou praxí jsou tělocvikáři diktující z učebnic panovníky či "povídající si s dětmi o rodině". Počet důchodců odhadují odbory na něco přes 8 procent, počet zcela pedagogicky nekvalifikovaných se odhaduje podle ČSI na asi 6,4 procent. Nicméně neexistují komplexní relevantní statistická data. Kolik přesně důchodců máme v českém školství? A kolik pedagogicky nekvalifikovaných? A kolik učí tzv. "neaprobovaně"? A kolik kvalifikovaných učitelů odchází do soukromého sektoru z důvodu, že neexistují volná místa? Proč MŠMT neumí vypracovat relevantní statistiky?

Možná řešení:
– vytvoření centrálního registru učitelských uchazečů o zaměstnání
– vypracování podrobných statistik o poměrech důchodců, nekvalifikovaných, neaprobovaných (statistiky zveřejnit)
– vytvořit centrální systém práce s kvalifikovanými uchazeči o místo učitele, motivovat tyto učitele, cíleně s nimi pracovat, umožňovat jim další vzdělávání atd.

Pokud mluvíme o nedostatku kvalifikovaných učitelů, prosím mluvme o nedostatku učitelů v Praze či Brně, kde z učitelského platu nájem pomalu nezaplatíte.

(Příběh editora stránky)


Nová pravidla zveřejňování příběhů

Vypadá to, že projekt Nechte nás sakra učit dobře bude muset projít zásadním přehodnocením. K čemu došlo?

Za prvé se ukázalo, že celková koncepce je neudržitelná. Původní představa byla zveřejnit zkušenosti učitelů perzekvovaných za svou snahu zavádět ve školách inovativní výuku. Ve snaze anonymizovat jednotlivé příběhy a vytvořit formát vhodný pro sociální sítě (zábavný, bizarní) jsem se rozhodl zvolit formu "stylizované povídky". Jednotlivé příběhy učitelů (někdy předávané ústně) jsem přepsal do volného povídkového útvaru s vlastními stylizovanými dialogy a s upravenými okolnostmi a detaily, aby nebyl učitel dohledatelný. Vycházel jsem také z toho, že na základě určité autenticity projevu či komunikace můžu alespoň vzdáleně posoudit, zda je příběh pravdivý, anebo si někdo vymýšlí (i když – proč by to někdo dělal?)

Nastaly dva vážné problémy.

Za prvé, anonymizace nebyla dostatečná a aktéři prvních dvou povídek byli konfrontování s vedením a byli nuceni podstoupit velice nepříjemné rozhovory. Přestože povídky byly učiteli autorizovány, vnímám odpovědnost i na své straně. Zdá se, že sdílení informací přes sociální sítě má v současnosti nebývalý dosah.

Za druhé, forma stylizované povídky není vhodná, protože svým způsobem shazuje a znevěrohodňuje samotný obsah povídky a smysl autentického sdělení – tedy fakt, že učitelé drsně narážejí na konzervativní systém a že učit inovativně v souladu s RVP je některých školách skoro nemožné.

Další problém nastal v situaci, kdy se ukázalo, že samotná realita je natolik absurdní, že je jednoduše neuvěřitelná a lidé považují povídky za výmysly. Kombinace (nevhodné) literární stylizace a absurdní reality tuto představu o falešnosti příběhů jenom pochopitelně podtrhla.

Nedávno mi například přišel příběh učitele, o kterém jsem osobně přesvědčen, že je autentický, protože z něj učitel rozhodně nevychází jako silná osobnost či pedagogický hrdina. Vyprávěl v něm neuvěřitelnou historii, ve které jeho žáci dostali od vedení školy úkol svého učitele dozorovat. Ve chvíli, kdy neměli dostatečně obsáhlý zápis v sešitě, běželi o přestávce za vedením na učitele žalovat.
Pokud bych se pokusil učitelův příběh přepsat jako povídku, všichni by si tuto stránku odhlásili, protože by prohlásili, že takovým nesmyslům věřit nebudou. Popravdě, zcela tomu rozumím.

Vzhledem k tomu, že nadále odmítám nést odpovědnost za anonymizaci a literární stylizace se ukazuje jako nevhodná, vypisuji nová pravidla zveřejňování příběhů:
– posílejte příběhy v HOTOVÉ podobě jako příběh
– ústní vyprávění nemá žádnou relevanci
– nebudu na příbězích upravovat vůbec nic, pouze je zveřejním (s vědomím, že neručím za jejich pravdivost)
– anonymizujte si prosím příběhy sami a buďte důkladní.
– odpovědnost za případné důsledky nesou čistě autoři příspěvků, nikoliv editor této stránky.
– nepište mi "terapeuticky" ve snaze si jenom postěžovat a sdílet svou frustraci. Pokud píšete, pošlete prosím celý příběh jako ucelený textový útvar.

0 komentářů:

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger