Hlavní směry vzdělávací politiky Strategie 2030+ správně identifikují slabá místa systému

středa 20. listopadu 2019 ·

Ve čtvrtek 7. listopadu proběhla v jednacím sále pražského magistrátu konference MŠMT k představení dokumentu Hlavní směry vzdělávací politiky ČR do roku 2030+ (HSVP 2030+). Ten by se měl stát jádrem nové strategie, která by měla být v druhé polovině roku 2020 schválena vládou.

Zdroj: EDUin 11. 11. 2019

Podle expertů by se mělo vzdělávání v ČR v prvé řadě více orientovat na získání kompetencí, potřebných pro aktivní občanský, profesní i osobní život. Druhým cílem musí být snižování nerovnosti v přístupu ke kvalitnímu vzdělávání a umožnění maximálního rozvoje potenciálu žáků a studentů. K naplnění těchto cílů má sloužit především proměna obsahu a způsobu vzdělávání. Dále podpora učitelů a ředitelů a dalších pracovníků ve vzdělávání. Důležité je celkové zvýšení odborných kapacit, důvěry a vzájemné spolupráce napříč vzdělávacím systémem.

Zcela nezbytnou podmínkou pro naplnění cílů Strategie 2030+ je zvýšení financování vzdělávání a zajištění jeho stability, a to minimálně na úrovni průměru zemí OECD (z dostupných dat uvedených v rámci dokumentu Education at Glance 2019, byl v roce 2016 podíl výdajů na vzdělávání na HDP v ČR 3,5 %, za země OECD však byl průměr 5 %).

Na konferenci mimo jiné zaznělo to, že v České republice více než v jakékoliv jiné vyspělé zemi nerozhodují o vzdělávacím úspěchu dítěte jeho studijní předpoklady, ale to, v jaké rodině a na jakém místě se narodí. Klíčovým faktorem je stále více i do jaké – především základní – školy žák chodí. Data tedy poukazují na různou kvalitu podmínek a průběhu vzdělávání českých žáků. Vzdělávání dle expertů tedy často neslouží jako pomyslný “vyrovnávač” šancí na úspěch v životě každého dítěte. Naopak rozdíly spíše prohlubuje. To experti ilustrují na celém spektru indikátorů a dat zahrnujících výsledky mezinárodního šetření PISA, TIMMS či PIRLS, šetření ČŠI, popř. akademický výzkum (pod odkazy najdete pouze některé vybrané zdroje).

Dle autorů strategie je nutné rovněž zaměřit své úsilí na proměnu kurikula – tedy obsahu vzdělávání, přičemž s definicí nového obsahu je nezbytné spojit i samotné metody učení a způsob hodnocení. Posílena by měla být individualizace výuky a vyšší využívání didaktických postupů umožňující vzdělávání heterogenních kolektivů.

Jádrem revize RVP by dle HSVP 2030+ mělo být ujasnění, že kurikulární dokumenty jsou adresované zejména učitelům. Nemají být tedy jen zadáním, nýbrž i funkční oporou a pomocí při vyučování (takto jsou pojímána kurikula Austrálie, Singapuru, kanadského Ontaria). Nynější vzdělávací oblasti RVP (tvořeny vzdělávacími obory, případně blízkými vzdělávacími obory) nenabízejí dostatečnou podporu ani pro místní kurikulární tvůrce (koordinátoři ŠVP) ve školách, ani pro učitele, kteří učí konkrétní předměty.

Zcela zásadní je pak dlouhodobá podpora ředitelů škol jako pedagogických lídrů a to například prostřednictvím snížení administrativní zátěže (za všechna data o kritické situaci lze uvést aktuální studii z dílny think tanku IDEA), jejich kvalitní přípravou a výběrem (ilustrativní data o kritickém stavu nabízí např. ČŠI), metodickou a další podporou jejich práce či vytvořením komplexního systému dalšího vzdělávání.

Dokument HSVP 2030+ rovněž konstatuje, že ČR je zemí s nejvíce decentralizovaným řízením školství, resp. s nejvyšší mírou autonomie škol na světě (vše je ilustrováno na datech OECD). Experti konstatují, že vysoká míra autonomie přináší celou řadu výhod (např. možnost uzpůsobit obsah a způsob výuky potřebám žáků a studentů v daném místě atd.). Přináší ovšem také problémy, přičemž zmíněny jsou: přetíženost ředitelů (i učitelů) mnoha úkoly, fragmentace odborných a podpůrných kapacit a narůstající rozdíly v jejich kvalitě, soutěživost škol mezi sebou, růst rozdílů mezi školami a regiony, obtížná komunikace mezi množstvím aktérů i složitá realizace jakékoli celonárodní strategie. Proto by zcela klíčovým opatřením Strategie 2030+ měla být podpora samotným školám prostřednictvím nového “středního článku”.

S výše nastíněnými cíli i směry k jejich naplnění je z pohledu EDUin možné souhlasit. Přesto je však nutné být opatrný s předčasným optimismem. Jak potvrzuje zkušenost s implementací posledních několika velkých strategických dokumentů českého vzdělávání – Bílé knihy z roku 2001 či Strategie 2020 z roku 2014, velké vize zůstaly většinou spíše na papíře. Právě proto je zcela nezbytné pro klíčová opatření nové Strategie 2030+ získat podporu aktérů napříč celým vzdělávacím systémem a rovněž i politickým spektrem. Ale především je nutné i na samotném ministerstvu školství a jemu podřízených organizacích vytvořit kapacity – personální, finanční, organizační a další – které zvládnou naplnit ambiciózní cíle.


Podněty k Hlavním směrům můžete posílat na MŠMT do 31. 12. 2019 prostřednictvím on line formuláře ZDE.

0 komentářů:

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger