Hana Vaverková: Badatelkou do smrti

pátek 11. listopadu 2022 ·

Každý pedagogický pracovník má povinnost se vzdělávat, řekla ředitelka a předložila nám k vyplnění Plán osobního profesního rozvoje. A já, kousek před sedmdesátkou, jsem se upsala k formativnímu hodnocení a k bádání. 


Dělám pokroky. K jedničkám a dvojkám píšu ještě třeba „super!, prima!, paráda!, jen tak dál!“A když se rozepíšu, tak taky třeba „Výstižná myšlenková mapa s krásnými obrázky“. Ale že mám před sebou ještě skoro celý rok, určitě se ještě zlepším.


V badatelství jsem dlouho tápala. Učím jen vlastivědu v páté a moje hledání na internetu a žebrání u kamarádek moc ovoce nepřineslo. Je spousta materiálu k prvouce a přírodovědě, ale k vlastivědě skoro nic. 


Zúčastnila jsem se bezvadného semináře k venkovní výuce. Lítali jsme po louce a po lese, třídili přírodniny a hráli s nimi pexeso. A pak jsme si měli zvolit předmět našeho bádání a vytvořit hypotézu. Dlouho mě nic nenapadlo. Zatímco se ostatní rozprchli, spočítala jsem kozy a sledovala čmeláka. Jak tak zmateně poletoval, napadla mě výzkumná otázka – přežije zimu? A hned jsem si odpověděla – těžko. Ke správné odpovědi jsem se už jaksi nedostala. Zato jsem na rozloučenou dostala spoustu zajímavého materiálu do přírodovědy a úkol – odučit alespoň jednu badatelskou lekci a poslat výstup na sdílený disk. 


Do plánované vlastivědné exkurze do Prahy zbývaly dva týdny. Vše bylo připravené, zamluvené, domluvené, ostatně jako vždy. Na dva dny vyčerpávající a nabitý program. Jak tam teď ještě vecpat bádání? A co třeba domovní znamení? V Praze je jich podle internetu přes 250. 


Nakonec jsme bádali jen v Nerudově ulici. Cestou z Hradčan na Malostranské náměstí objevili žáci ve skupinách spoustu krásných domovních znamení, odpověděli na předem vytvořené hypotézy, čili domněnky, a na zpáteční cestě vymýšleli příběhy k domům. Víte, proč se dům jmenuje U Bílé řepy? Nebo U tří housliček? My už jo.


A že nás to fakt bavilo, budeme brzy bádat zase, tentokrát v blízké Olomouci. 


Už ve škole se děti rozdělily do čtyř skupin podle objektu bádání. Jedni chtějí více zjistit o olomouckých kašnách, další zajímají domovní znamení, třetí dělové koule ve fasádách domů a čtvrtá skupinka se chce zaměřit na zlaté destičky v dlažbě. 


Moje příprava zabrala spoustu času. Abych byla v obraze a trochu v předstihu, strávila jsem na internetu i v samotném městě celý víkend. Zapojila jsem i manžela, který s malým nadšením se mnou jezdil na kole Olomoucí, aby objevil pár koulí z doby pruského obléhání města. Některá domovní znamení jsou zaniklá, ta jsme hledali marně. A zlaté destičky nejsou zlaté, ale mosazné, říká se jim Kameny zmizelých a jsou ve městech na památku Židů, kteří se po holokaustu nevrátili domů. 


Přestala jsem si plést generála Lafayetta a Laudona a švédské a pruské obléhání. Ale že mám fakt mizernou paměť, brzy to zase zapomenu a příští rok budu s nadšením objevovat dějinné souvislosti znovu.


Trochu váhám, zda žáky seznámit se známou písní Generál Laudon jede skrz vesnici a se všemi slokami – třeba s touhle „Chlupatou, chlupatou, tu já mám nejradši…Já jí pomiluju ona zase mě mě mě, že je chlupatá, trápí srdce mé“…


A celou dobu se mi vkrádá do hlavy otázka – bude to bádání bavit moje žáky alespoň z půlky tak jako mě? 


Hana Vaverková, říjen 2022


0 komentářů:

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger