Tomáš Matoušek: Zákazy proměnili v pozitivní pokyny, nyní žáci s učiteli táhnou za jeden provaz

Na první pohled obyčejná Základní škola v Zelenči u Prahy. Změnou filozofie v přístupu k žákům i učitelům mezi sebou se ale podařilo docílit změny školního klimatu. K úsměvům na tvářích obou skupin dopomohly kromě motivačních citátů i úpravy vzorců chování, které se snaží stavět na pozitivním tónu, nikoliv negaci. „Dost mě to ovlivnilo,“ kvituje jeden z deváťáků.

 

Zdroj: idnes.zpravy.cz 11. 2. 2023

 

Je něco málo po půl deváté ráno a přicházíme k Základní škole Zeleneč. O tom, v jaké obci se nacházíme, nás přesvědčuje i samotná škola – příchozí vítá svým pozitivním zeleným nátěrem. „Zapište se nám, kdo jste a za kým jdete,“ instruuje nás jedná z dam na vrátnici.

 

Už v chodbě si všímám pozitivních nápisů. Jsou ve velkých čtyřlístcích či jen tak rozvěšené na nástěnkách, stěnách nebo dveřích. „Chováme se… Bezpečně. Poctivě. S respektem. Spolupracuji,“ vítá nás plakát jedné z vitráží. Procházíme školou až za ředitelem Jiřím Ptáčníkem, motivačních nápisů ale neubývá – naopak. I v samotné ředitelně, kde sedí i další dvě kolegyně, jsou různě na stěnách rozmístěny pozitivní hesla.

 

„Od začátku mě PBIS (česky Podpora pozitivního chování dětí a žáků – tuto metodu ve škole využívají, pozn. redakce) velmi zajímalo a říkal jsem si, že to může školství někam posunout,“ vítá nás Ptáčník a doplňuje, že i když do křesla ředitele usedl již v rozběhnutém projektu, šlo o jedno z lákadel, proč se o místo ucházel.

 

 

Změnou vzorců chování k bezpečné škole

 

Vysvětluje, že kouzlo ve změně chování u žáků i učitelů spočívá ve změně vzorců chování. Podle něj to funguje dobře ve škole i následně doma. „Je to v přístupu k dětem. Začnete přemýšlet, že jsme tady pro každého žáka a vytváříme prostředí, ve kterém každý může zažít úspěch. Vytváříme mu prostor pro realizaci, byť jsou vždy potřeba pevně dané mantinely, ale ty se dají říct i jinak než zákazem. Třeba formou návodu, jak by se to dalo dělat a děti to přirozeně přijímají,“ říká ředitel.

 

A rovnou nám ukazuje, jak toho docílit. „Místo zákazu ‚Neběhej‘ řekneme, že po chodbách chodíme pomalu, chodíme vpravo. Hlavně bychom ale měli jít příkladem. Když budeme apelovat, aby děti chodily vpravo a budeme chodit sami vlevo, nebude to fungovat,“ poodhaluje.

 

_________________________________________________

Co je metoda PBIS

 

Jde o soubor metod, s jejichž pomocí poskytuje pracovník dětem prevenci nebo pomáhá zlepšit jejich chování v oblasti vzdělávání, sociální, emoční a také v oblasti chování. Nejznámějším příkladem podstaty metody je přeměna zákazu běhání v pozitivní příkaz. Místo zákazu Neběhej! volí formu Choď pomalu.

_________________________________________________

 

Základní škola Zeleneč je jednou ze čtyř zapojených do pilotního projektu České odborné společnosti inkluzivního vzdělávání (ČOSIV), která se aktuálně přeměňuje na Society for all. Ptáčník sice přiznává, že nemá srovnání, jak se děti projevovaly v minulosti, aby mohl hodnotit změnu na konkrétních dětech, připouští ale, že pedagogické rady jsou nyní více o tom, co se dětem podařilo, než o jejich prohřešcích, kterých ubývá.

 

 

„Naladili jsme se úsměvem“

 

Martina Listopadová Havlová je zástupkyní ředitele pro první stupeň, kromě toho má na dané škole metodu PBIS na starost. Stejně jako její šéf i ona má úsměv na tváří a vysvětluje, že ji taky zaujala možnost pozitivně změnit svoji mysl. „Řekli jsme si, že je to cesta, jak dál působit na třídy a děti.“ Přestože s metodou prozatím nepracuje celý učitelský sbor, podle zástupkyně k tomu škola směřuje.

 

„Nejedná se jen o výuku jako takovou, ale i o mimoškolní aktivity a školní družinu. Je to i o chování na chodbách, v jídelně a prostorách celé školy. Třeba u nižších ročníků jsme se učili správně chodit po chodbách, po schodišti. Našli jsme různé formy, jak to předat dětem,“ říká a ukazuje ke dveřím na další chodbu, na nichž je nalepený manuál. Ten čtenáře například upozorňuje, že prvně se ze dveří vychází, pak do nich vchází a do nikoho nemá vrážet.

 

Listopadovou Havlovou těší kromě zlepšeného chování u žáků i lepší vztahy s kolegy. „U problémových žáků jsme nastolili podporu a každý den se za nimi zastavíme, pohovoříme s nimi. Vedlo to k tomu, že jakmile dodržují pravidla, cítí se v bezpečí. Ví, co se děje a co ne,“ míní.

Vysvětluje, že se kantoři dětem snaží předávat pozitivní vzorce chování, které jsou namísto záporného začátku „NE“ ve slovech laděny pozitivně. Žáci se pak v daném prostředí bez konfliktu cítí bezpečněji a vnitřně si vyhodnocují dané situace jako lepší než v případě, že by zlobily.

 

Pak už se ale sama ujímá otěží a procvičuje s dětmi počty do stovky. V rámci PBIS postupů nezapomíná dětem děkovat, chválí je a vybízí k dalším ještě lepším výkonům.

Když pak děti odkládají mazací desku, na níž procvičovaly počty, došlo k drobnému zádrhelu – jedna z žákyň neměla nachystaný sešit. „Pamatuješ, co jsme si říkali? Odpovědnost,“ připomněla jí učitelka vlídně a žákyně se při kývnutí na souhlas pousmála.

 

„Podle mě je to ve škole fajn, dobrá paní učitelka, dobrý děcka. Učení dobrý, líbí se mi tady. Nebojím se do školy chodit,“ povídá nám třeťáček Vojtěch, kterého podle jeho slov vždy velmi potěší, když dostane od učitele pochvalu. „Paní učitelka mě pochválí, když udělám něco dobře, potěší mě to hodně. Snažím se pak víc, motivuje mě to,“ prozrazuje.