V Česku je druhý nejnižší podíl žáků na gymnáziích oproti odborným středním školám ze všech zemí Evropské unie. Vyplývá to z dat Evropské komise. Počet studentů průmyslovek a dalších odborných škol navíc stále stoupá, podle expertů to však není ani tak díky jejich atraktivitě, ale spíše kvůli tomu, že na gymnázia se kvůli nízké kapacitě nedostanou. A to i přesto, že studijní výsledky na ně mají.
Zdroj: Hospodářské noviny 13. 3. 2023
Ještě horší situace je u
odborných učilišť, těch má Česko v porovnání s ostatními školami nepoměrně
hodně, zájem o ně ale vytrvale klesá. Ze statistik Národního pedagogického
institutu (NPI) navíc vyplývá, že nezaměstnanost nejvíce ohrožuje právě
absolventy učebních oborů, zejména těch úzce zaměřených. Jejich provoz přitom
patří k těm vůbec nejdražším. Odborníci proto upozorňují, že jednotlivé kraje
by na to měly reagovat a na úkor učilišť navyšovat kapacitu
gymnázií.
Nárůst počtu žáků
vstupujících do odborného vzdělávání byl podle analýzy
neziskové organizace EDUin mezi lety
Zájem o učiliště bez
maturity pak podle stejného dokumentu klesá už od roku 2012. Případné rušení
nebo slučování oborů však podle Zemana není jednoduché: „Od odborníků
se vždy bude ozývat, že kamnář, malíř a lakýrník nebo tiskař potřebují
standardní vzdělání, ale pokud absolventi vybraných oborů končí na pracovním
úřadě, je čas se zamyslet, jestli má jejich koncepce smysl.“
Úzce zaměřené učební
obory představují v době rychle se měnících požadavků na trhu práce konkurenční
nevýhodu. V oboru, který vystudovali, navíc pracuje
jen polovina absolventů. Přitom by často po několika letech zvolili
jiný obor, vyšší vzdělání nebo obojí.
„Naše soustava nespočtu
odborných škol a učilišť je drahá a podle těchto výsledků také neefektivní.
Rozhodovat se v 15 letech, co budu dělat, je nerealistické,“ míní expert na vzdělávací
politiku z agentury PAQ Research Karel Gargulák. Proto by se podle něj žáci
neměli orientovat například jen na silnoproud nebo slaboproud, ale učit se od
všeho trochu a klást důraz na silný všeobecný základ.
Poptávku trhu práce a
zaměstnavatelů v některých profesích a řemeslech zároveň podle Garguláka není
nutné popírat. Je ale důležité zapojit do přípravy podniky a ve školách ve
větší míře nabízet celoživotní vzdělávání. Tedy doplňovat kvalifikaci lidem
ohroženým na trhu práce nebo jim nabízet rekvalifikaci. „Dnes se to ve větší
míře neděje a je to proto, že školám za to nikdo neplatí,“ míní Gargulák.
Ministerstvo školství
změnu ve středním vzdělávání plánuje. Strategický dokument Vzdělávání 2030+ počítá se změnou
soustavy oborů i s posilováním všeobecné složky vzdělání. Problém je, že to
obsahovala i předchozí strategie o deset let mladší. „Reálné práce na tom ani
nezačaly. Ministerstvo na to nemá dostatek pracovníků,“ vysvětluje Gargulák. V
současnosti tak záleží na potenciálu každého kraje, jak se toho úkolu
zhostí.
O posílení všeobecné
větve už rozhodl například Jihomoravský kraj, který chce zároveň motivovat
školy k tomu, aby se z nich stala právě centra celoživotního vzdělávání.
„Ostatní kraje ale většinou nejsou tak daleko, nemají prostředky ani kapacity,
aby se tomu věnovaly,“ upozorňuje Gargulák. Podle něj musí ministerstvo krajům
s proměnou středních škol pomoci a poskytnout jim na to finanční
prostředky.
Resort školství ale
deklaroval, že je čistě na krajích, aby sladily svou vzdělávací soustavu s
potřebami regionu, místního trhu práce a demografickým vývojem. Ministerstvo
jen schvaluje žádosti o navyšování kapacit, což už nyní s výjimkou
osmiletých gymnázií a konzervatoří
nijak neomezuje a plánuje v tom i pokračovat. Pro příští školní rok o ně
požádalo 53 škol.
„Zodpovědnost je ve
vzduchoprázdnu. Ani stát, ani kraje nemají dostatečné právní, rozhodovací ani
finanční páky na to, aby soustavu oborů změnily,“ řekl k tomu člen Národní
ekonomické rady vlády Daniel
Münich z institutu CERGE-EI. Situace tak podle něj stagnuje.
I proto je podle Münicha
potřeba zpracovat kvalitní analýzu, jak jsou střední školy po republice
rozmístěné. Tedy jestli má každý student od svého bydliště v rozumné
vzdálenosti gymnázium i učiliště. Zohlednit by se měly i výsledky deváťáků
v jednotných přijímacích zkouškách v dané lokalitě. „Aby se nestalo, že v
jednom kraji se na gymnázium dostanou žáci s 25 body a v druhém to nebudou mít
jisté ani ti s padesáti,“ vysvětluje Münich.
Tam, kde se ukáže, že
žije hodně chytrých dětí, které mají zájem o všeobecné vzdělání, by pak podle
něj bylo namístě nahradit poloprázdná učiliště gymnázii. „Což by státu
mimochodem ušetřilo peníze, protože učňovské vzdělávání je nejdražší,“ podotýká
Münich. Učiliště totiž musí platit například speciální stroje nutné pro výuku,
stejně jako další vybavení učeben, ale i materiál.
Důvodů, proč kraje se
změnami v soustavě středních škol otálejí, je více. Podle Garguláka hraje roli
samozřejmě finanční a časová náročnost, ale také setrvačnost systému. Do škol,
které už stojí a fungují, se investovala spousta peněz a krajští představitelé
jsou přesvědčení, že jsou to kvalitní školy. „Naprostým základem je samozřejmě
shoda na tom, že změnu chceme. Dosáhnout toho u krajských představitelů,
ředitelů, učitelů a třeba také zaměstnavatelů je těžké,“ upozorňuje
Gargulák.
Navyšování všeobecného
maturitního vzdělání přitom ovlivňuje nejen připravenost na nové výzvy
pracovního trhu, ale také přispívá do státního rozpočtu. Rozdíl příjmů státu od
absolventa bez maturity a s maturitou je podle agentury PAQ Research 500 tisíc
korun.
0 komentářů:
Okomentovat