Chceme-li budovat moderní školství, musíme do výuky přilákat více lidí se zkušenostmi z reálného světa mimo školu. Současně je ovšem třeba zajistit kvalitu výuky. Novela zákona o pedagogických pracovnících, která se nyní projednává ve sněmovně, je sice malý krok, ale rozhodně správným směrem. A je to velká výzva pro pedagogické fakulty.
Zdroj: Hospodářské noviny 1. 2. 2023
Všichni
bychom rádi, aby ve školách učili ti nejlepší učitelé. Takoví, kteří mají co
nabídnout žákům nejen ve svém předmětu, ale i v širším smyslu lidskosti,
morálky, zralých postojů. Takoví, kteří znají svět mimo školu a přinášejí do
školy své zkušenosti a pohledy z různých oborů, oblastí i postavení ve
společnosti. Ti, kteří vědí, že výzvy, problémy i úspěchy mohou přijít z
různých směrů, a mají zkušenosti a rozhled, a mohou tak inspirovat naše děti.
Není pochyb, že na tom by vydělala celá společnost.
Svět je čím
dál složitější, budoucnost, která dnešní žáky čeká, bude náročná, plná změn a
nejistot. A je úkolem škol, aby na takový svět dnešní žáky připravily. Současná
podoba, cíle i výsledky vzdělávání se ovšem s potřebami spokojeného a
naplněného života ve druhé polovině 21. století čím dál více rozcházejí. Jak
napsal Vlado Burjan, slovenský expert na vzdělávací politiku: „Vnitřní inovační
potenciál současné školy je poměrně malý. Škola se (již dávno) uzavřela vnějším
podnětům a málo komunikuje s ostatními sférami společnosti. K větší izolaci
přispívá i skutečnost, že naprostá většina učitelů nikdy v životě nedělala nic
jiného.“
To se
zdaleka netýká jen Česka nebo Slovenska, ale všech rozvinutých zemí, včetně
třeba Finska. I tam budou muset najít cesty, jak více propojit výuku s tím, co
se děje ve světě a společnosti.
Je proto
žádoucí, aby se do škol, a to i do základních, přicházelo podstatně víc lidí,
kteří přinášejí zkušenosti z nejrůznějších oblastí reálného života, osobní
zažité zkušenosti zaměstnance, vedoucího pracovníka, novináře, lékaře,
právníka, obchodníka, programátora, podnikatele, OSVČ, umělce, ale třeba i
cestovatele, vojáka, dobrovolníka, zakladatele start-upu atd. Zkušenosti lidí,
kteří v životě řešili nejrůznější výzvy a problémy. A to i takové, s jakými se
celoživotní učitel potká jen těžko.
A že
zájemci, kteří by do škol chtěli, nejsou? Během osmi let se do ScioŠkol na
práci průvodce hlásilo více než 5000 lidí. Z nich asi polovina přicházela bez
pedagogické kvalifikace. V náročném přijímacím řízení jsme si jich do našich
dnes sedmnácti ScioŠkol vybrali více než 300, z nich jen asi 100 s pedagogickou
kvalifikací. Více než polovina uchazečů o vysokoškolské studium uvažuje o
práci učitele. Ale jen malá
část se pro ni skutečně rozhodne. Smutné je, že jen výjimečně jsou to ti s
nejvyššími studijními předpoklady (dvě procenta v decilu nejlepších).
Většina z těch, kdo učitelství studovat nejdou, ovšem možnost pracovat jako
učitel v budoucnu nevylučuje.
V desítkách
zemí existují programy Teach First nebo Teach for – America, Kanada, India,
Libanon atd., ba i Teach for Slovakia, zaměřené na přivádění neučitelů do škol.
Nakonec i u nás existuje projekt Začni učit, i ten registruje více 30 tisíc uchazečů
mimo pedagogické profese.
Fakulty
vzdělávající učitele, tedy zejména fakulty pedagogické, ovšem projevují obavu,
že by tak mohlo dojít k deprofesionalizaci povolání učitele. Nechci podrobně
rozebírat jejich argumenty, z nichž některé pokládám za účelové, nakonec, kdo
by se nebránil, když přichází o monopol. S jedním však určitě souhlasím. Každý,
kdo předstupuje před děti a má je vzdělávat a vychovávat, by měl být vybaven
potřebnými postoji, znalostmi a dovednostmi. Ve ScioŠkolách každý nově nastupující
průvodce, i ten s formální pedagogickou kvalifikací, prochází nejprve
intenzivním krátkodobým a posléze dlouhodobým vzděláváním.
Novela také
nepouští do škol kdekoho. Mimo jiné vyžaduje vysokoškolské vzdělání na
magisterské úrovni. Nemůže jít tedy o lidi, kteří nic neumí a marně hledají
práci. A jistě nepůjde o zájemce bez vztahu k dětem. Proto přece chtějí jít
učit. A přicházet budou většinou z mnohem lépe placené práce (plat učitele je i
přes zvyšování stále cca o deset tisíc nižší než průměr vysokoškoláků). A
stejně jako každý budou chtít dělat svou práci dobře, mít z ní radost a
uspokojení. Jistě proto s radostí přijmou nabídku, aby se doučili to, co neumí
a ve své práci s dětmi postrádají. Ostatně novela jim ukládá během tří let
absolvovat doplňující pedagogické studium.
Nechtějí
ovšem trávit čas ve vysokoškolských učebnách učením se zbytečností. Chtějí
kvalitní studium, které pro ně bude přínosem. V tom se bohužel zatím nedaří.
Zkušenosti řady průvodců ve ScioŠkolách, kteří absolvovali stávající
pedagogické minimum organizované pedagogickými fakultami, nejsou dobré. Často
bylo jediným přínosem získání potřebného papíru. Výzvou pro fakulty
připravující učitele proto je vzít problematiku doplňujícího pedagogického
studia pevně do rukou a rychle zvýšit jeho kvalitu. K tomu nepotřebují mít
monopol. Tím by potvrdily, že jim jde opravdu o kvalitu výuky na školách a vzdělávání
dětí. Navíc, pokud bude takové vzdělávání kvalitní a pro učitele skutečně
přínosné, lze jej adresovat i učitelům, kteří absolvovali před mnoha lety a ve
svém dalším vzdělávání, pokud se jej vůbec účastnili, se soustředili na svůj
obor a bylo by tedy žádoucí, aby si osvěžili svůj obecný pedagogický
background. Na takové, a je jich mnoho, se při diskusích o novele často
zapomíná.
O dopadech
novely bude rozhodovat i kvalita doplňujícího pedagogického studia. A pokud ta
se zvýší, zvýší se i kvalita výuky, a tedy i prestiž učitelského povolání.
0 komentářů:
Okomentovat