Michaela Ryšavá: Gymnázia zůstanou výběrová, výrazně ale zredukujeme učňovské obory, říká ministr Bek

Stovky zoufalých dětí, které stále nevědí, na jakou střední školu v září nastoupí, mohou ve výsledku přinést velké změny v celé podobě školství. „Před námi je chvíle pro, neříkejme revoluci, ale hodně důkladný facelift,“ říká v rozhovoru s HN ministr školství Mikuláš Bek (STAN). V něm mluví o možném konci některých učňovských oborů a důvodech pro prodloužení povinné školní docházky.

Zdroj: Hospodářské noviny 6. 6. 2023

 

Zatímco letos by se mohlo pro všechny děti místo na pražských školách najít, příští rok už podle odpovědného radního kapacity nevystačí. Co uděláte pro to, aby se letošní osmáci mohli vzdělávat, kde budou chtít?

 

Musíme přizpůsobit nabídku studijních oborů poptávce. To znamená nabídnout vedle gymnázií i takový typ studia, který je někde mezi odborným vzděláváním a všeobecným, jako jsou například lycea různého typu. V některých regionech už se to děje. Vždycky to ale bude tak, že gymnázia budou výběrovými školami, kam se nedostane každý. Proto musíme navýšit kapacitu studijních oborů, které umožňují pokračovat ve studiu na vysoké škole a zároveň obsahují odborné prvky.

 

Takže kapacity gymnázií navyšovat nechcete?

 

V některých lokalitách je budeme muset navýšit.

 

Mluvíte hlavně o Praze?

 

Bohužel musím přiznat, že stát nemá spolehlivá data o průběhu přijímacích řízení. Pořád ještě čekáme na výsledky, které ukážou obraz situace v jednotlivých regionech. Podle krajů není situace v řadě míst dramatická, složitější je v Praze a některých dalších větších městech. V metropoli je situace komplikovaná ještě tím, že její zázemí využívají lidé dojíždějící za prací i studiem z blízkého okolí, což už je ale jiný kraj.

 

To vede někdy k pocitu, že Středočeši ubírají místa Pražanům, přitom je to spíš důsledek rozhodnutí o tom, jak bude vypadat územněsprávní členění republiky. Životní styl řady lidí ale dnes prostě vypadá tak, že kolem metropolí vznikají poměrně rozsáhlé oblasti, odkud se dojíždí za prací, a tím pádem taky logicky za studiem. Musíme tedy přizpůsobit strukturu nabídky, ale neznamená to, že všichni, kteří si to napíší do přihlášek, budou chodit na gymnázia.

 

O kolik by se tedy měla navýšit kapacita gymnázií?

 

Číslo musí přijít z krajů a Prahy, protože ty mají zkušenost s převisem poptávky na jednotlivých školách. Populace v Praze a v jejím okolí má výrazně vyšší podíl rodičů vysokoškoláků, kteří přirozeně své děti směrují na typ škol, který otevírá cestu k vysokoškolskému studiu. To musíme brát v úvahu. Jsem připraven podpořit navýšení kapacity gymnázií tam, kde je převis poptávky obrovský a vede k tomu, že dnes jsou v Praze na přijetí potřeba diametrálně lepší výsledky než v řadě regionů. To určitě není správně.

 

V některých školách stačila na přijetí polovina bodů oproti Praze. Je to signál, že by v takovém kraji stačilo méně míst na gymnáziích?

 

Takto bych to určitě neřekl. Ale zastavme se u testování. Když je jednotné, má velikou přednost a to, že vnáší do systému profesionalitu. Samozřejmě vždycky budou nějaké nářky nad jednotlivými otázkami testů, ale jsou poměrně dobrý nástroj na to, když potřebujeme identifikovat ty, kteří by s velkou pravděpodobností ve vzdělávacím systému zhavarovali. Na druhé straně, když má test vybrat jen deset procent vyvolených, tak nefunguje dobře. I malé rozdíly ve výkonu, které mohou být třeba ovlivněny okamžitou  indispozicí, mohou mít v takovém případě fatální význam pro budoucnost člověka. Musíme tedy spíše dosáhnout toho, že selektivita testů nebude tak přísná, jak je dneska v Praze.

 

Souhlasíte tedy s kritiky Cermatu, kteří tvrdí, že tyto zkoušky učí děti jen vyplňovat testy a nutí k sérii doučování?

Ne, ne, jenom chci říct, že ve chvíli, kdy testy mají vybírat asi deset procent vyvolených, tak v tom vždycky bude nějaká nespravedlnost. A také nejistota, jestli jsme nevyloučili některé, kteří by při studiu uspěli. Ale kvalitně připravené testy jsou lepší než model, ve kterém bude panovat nějaká nejistota ohledně toho, zda náhodou školy nerozhodují subjektivně.

 

Takže nehodláte vyslyšet petici za zrušení těchto přijímaček?

 

Pokud budeme mít jednotnou přijímací zkoušku, můžeme relativně rychle – během dvou let – přijít k modelu, kdy se bude moci dítě hlásit třeba na pět nebo sedm škol. Žák udělá na své základní škole testy a nebude muset nutně kvůli  absolvování objíždět všechny střední školy, kam si podal přihlášku. Dostane výsledek a nebude muset procházet složitým odvoláním, druhými koly a tak dále. Když v systému prvek jednotné zkoušky nebude, logisticky se nedá zvládnout hlásit se na sedm škol. 

 

Mnoho dětí také v 15 letech neví, co chtějí dělat. Proto podporujete prodloužení povinné školní docházky – zrušení devítek na základkách a zavedení dvou ročníků povinných na středních školách?

 

Ano, významná část dětí v 15 letech skutečně neví, čím by chtěla být. Dokonce ani řada devatenáctiletých ještě na počátku vysoké školy neví přesně, čím chtějí být. Rozhodnou se teprve poté, co si vyzkouší nějaké studijní obory a témata. V řadě zemí, například v Kanadě, se i na univerzitách rozhoduje o studijním zaměření až po prvním ročníku, který je koncipován obecně. Proto potřebujeme vedle gymnázií, odborných a učňovských škol nabídnout také typ střední školy, kde všichni začnou stejně, ale v jednotlivých oblastech nebo předmětech dojdou různě daleko podle svých schopností a své vůle.

 

Někteří skončí vzděláním všeobecným, které umožňuje jít na špičkové univerzity, a někteří zjistí během své dráhy, že mají předpoklady pro nějakou profesní kvalifikaci, kterou si mohou na škole získat. Takhle funguje americká high school, školy od Británie přes Švédsko až po Balt. Musíme se inspirovat tímto modelem, ale není to tak, že by měl nahradit ostatní. Jde o to, nabídnout další možnost, která by nenutila k předčasným rozhodnutím. Předvídat dnes, co je správná cesta z hlediska profesního uplatnění, je rozhodně těžší než před sto lety.

 

Když říkáte, že lycea nenahradí ostatní školy, znamená to tedy, že pro ně musí nejdřív vzniknout nové budovy?

 

Myslím si, že budou postupně nahrazovat spíš část odborného nebo učňovského školství. Ve všech krajích máme studijní nebo učební obory, o které není dostatečný zájem, a musíme vést debatu o tom, jak tyto kapacity lépe využít.

 

Takže se budou rušit učňovské obory?

 

Kraje musí rozhodnout, které typy odborného vzdělávání zachovat v tradiční podobě a u kterých je lepší uvažovat o úpravě například do podoby technického lycea.

 

Které to podle vás jsou?

 

Nechci nyní jmenovat konkrétní obory, to by nebylo fér. Ale nepochybně je před námi úkol zredukovat obrovskou škálu oborů, které jsou dnes nabízeny, a přenastavit vzdělávací systém.

 

Třeba obor prodavačka?

 

Nechci být konkrétní, nemám k tomu nyní data. Faktem je, že v jednu chvíli v českém vzdělávacím systému převládlo mínění, že pro uchazeče bude atraktivní nabízet hodně specializované programy nebo obory. Dneska se ukazuje, že to nebyl správný krok a že jsme se tím dostali někam mimo většinu vyspělých zemí.

 

To zní jako plány na desetiletí, přitom v jednom rozhovoru jste říkal, že to stihnete poměrně rychle. Jak to tedy je?

 

Abychom v příštím roce zvládli nárůst populace, musíme využít současných možností, především tedy rozšířit kapacitu stávajících lyceí. A tam, kde je vysoká poptávka, rozšířit i kapacitu gymnázií. V delším časovém horizontu, který zabere nejméně tři roky, můžeme připravit hlubší změny v nabídce středních škol. To souvisí i s možným scénářem, který by vedl k prodloužení povinné školní docházky, tak aby zahrnovala dva roky střední školy. Ty by byly postaveny spíše na všeobecném vzdělání a teprve postupně by se přidávaly větší podíly profesního prvku.

 

Vy jste už dříve uvedl, že obce s ohledem na školy příliš ustupovaly zájmům firem. Není ale na druhou stranu správně, když je místo provázáno s velkou lokální firmou?

 

Oprávněné zájmy zaměstnavatelů lze zajistit i jinak, než je historická struktura učebních oborů nebo odborného vzdělávání s maturitou. Nemůžeme například někoho nutit násilím studovat učňovský obor, protože se nikam jinam nedostal, naopak musíme vytvořit atraktivní nabídky, které budou vyhovovat rodičům i těm dětem. A podle mě jsou to školy, které jsou někde na pomezí mezi všeobecným a profesním vzděláváním. Narážíme na velikou proměnu trhu práce, technologií i určitého blahobytu společnosti. Ve srovnání s minulostí v zemědělství už pracuje jenom zlomek populace, těžkou práci vykonává mnohem méně lidí než před 50 lety. Požadavky na vzdělávací systém se hodně mění. A myslím, že před námi je chvíle pro, neříkejme revoluci, ale hodně důkladný facelift.

 

Od svého nástupu upozorňujete na to, že problémy jsou i na základních školách. Premiér pak řekl, že obce na ně při svém rozvoji zapomněly. Kde se stala chyba?

 

Zodpovědnost je rozptýlená na řadu hráčů, trochu za to můžou možná i někteří konzervativní zaměstnavatelé, kteří trvali na tom, že má být více výučních oborů. Problém je hlavně v tom, že u prvňáčků je to vlastně hůře řešitelné než u patnáctiletých studentů na středních školách. Prvňáček sám nedojede do vzdálenější školy. Proto musí vzniknout fond vzdělávací infrastruktury.

 

Jak by fungoval?

 

Poskytoval by dotace nebo výhodné úvěry obcím či krajům. Mohl by být přímo investorem nových kapacit a dával by je k dispozici za provozní náklady zřizovatelům škol. Demografický vývoj je v mnoha oblastech nerovnoměrný a tam, kde je nyní poptávka po základní škole, pak budou chybět střední školy. Proto si myslím, že budovy nemusí být nutně v majetku obce, zejména pokud budou dobře dopravně dostupné, mohou být majetkem fondu, který je bude poskytovat pro ty účely, pro které jsou  zrovna potřeba.

 

Na to chcete avizovaných 45 miliard korun?

 

Můj odhad je, že zhruba 30 miliard použijeme do infrastruktury, část do digitalizace a na investice do lidí, tak abychom od toho roku 2026 mohli spustit změny.