Z hudebky na základní škole mi v paměti utkvělo pouze zpívání ukolébavky Ho ho Watanay a rozbor Yesterday od Beatles. Ne že bych proti Broukům nebo indiánské ukolébavce něco měla (ostatně tu ukolébavku dodnes zpívám před usnutím vlastním dětem), ale klasická hudba mě během pobytu ve škole nějak minula. Jenže jak mi přibývají léta a narůstá s nimi i počet hloubavých otázek na hudbu od dětí i jisté přejedení z tvorby moderní, cítím potřebu se v oblasti klasické hudby dovzdělat. A ideálně způsobem, který by byl přístupný i dětem. Brouzdání po internetu i přejíždění polic v krajské knihovně však nepřineslo uspokojivé výsledky.
Zdroj: Magazín Eduzín 16. 7. 2023
Když jsem narazila na
knihu Dějiny
hudby od
autorského dua manželů Janebových, zbystřila jsem. Šárka Janebová se zaměřuje
na malbu obrazů, kresbu, psaní vlastních knih, a hudebku učila na základní
škole. Jakub se věnuje grafickému designu a ilustracím. Autoři sami
uvádějí, že hledali knížku o dějinách hudby, která by historií provedla
ilustrativně a s lehkostí. Žádnou takovou však nenašli, proto se do její tvorby
pustili sami. Kniha s pomocí mnoha spolupracovníků vznikala dva roky a
výsledkem je dvousetstránkový průvodce s představením třicítky skladatelů,
včetně těch českých.
Kniha je rozdělena do
kapitol podle důležitých milníků hudebního vývoje. Kapitoly jsou barevně
odlišené, každá obsahuje básničku, mnoho ručně malovaných i digitálních
ilustrací, portrét hudebníka, dvoustránku s důležitými informacemi o dané
hudební epoše, slovníček a přehlednou časovou osu. Kniha tak provede malé i
velké čtenáře od nejstarších pravěkých prvopočátků hudebního projevu přes
všechny důležité milníky ve vývoji klasické hudby. Nechybí tedy renesance,
baroko, romantismus, ale ani nová hudba nebo minimalismus. Dočteme se, jak
hudba zněla a jakou roli v životě lidí zaujímala i jaké nástroje se v dané době
těšily oblibě a proč. Mezi třiceti třemi skladateli najdeme hned deset českých
tvůrců. Jak sami autoři uvádějí, není to náhoda, knihu koncipovali tak, aby
brala v úvahu i český kontext a vývoj.
Velkým překvapením pro
mě bylo, že navzdory tomu, že jde o jasně strukturovaný text, který vcelku
tradičně popisuje život a dílo jednotlivých skladatelů, je kniha velmi čtivá a
informacemi nezahlcuje. Formát stránek láká k opětovnému listování a pročítání
portrétů konkrétních autorů.
Do koncipování knihy
se promítla i učitelská zkušenost autorky Šárky Janebové: „Učila jsem na
brněnské základní škole na 1. i 2. stupni. Součástí osnov jsou také základy
dějin hudby. Jako začínající pedagog jsem měla obavu, jak žáci budou reagovat a
zda je trocha teorie zaujme. Byla jsem mile překvapena, jak je vyprávění o
skladatelích zajímalo, bavilo. Povídali jsme si o tom, co se skladateli v
životě stalo zajímavého, kde vyrůstal, jak skládal. Poslechli jsme si nějaké
dílo a spojili jej s poslechovou aktivitou. Chtěla jsem podpořit jejich zájem a
hledala jsem dějiny hudby pro děti. Když jsem je nenašla, brala jsem to jako
výzvu připravit je přesně tak, jak by vyhovovaly mně během studií na střední
pedagogické škole, kde jsem s hudebními dějinami začínala – s přehlednou
strukturou, se základy, které budu schopná unést a budu na ně moci postupně
nabalovat další znalosti.“
U nás doma se velké
oblibě těší listování, pročtení informací o autorovi a díle a pak především
část zajímavostí, která je uvedena u každého skladatele. Všímám si, že právě
ony podněcují chuť si hudbu autora poslechnout. Například jsme se dozvěděli, že
Orlando di Lasso byl prý pro svůj dokonalý hlas jako dítě několikrát unesen.
Nebo takový Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, jehož mají děti ukotveného –
historici prominou – především díky anglickému vtípku jako Christopher the
Bastard from After Spoons and Without Satellites – byl všestranný umělec, který
kromě skládání hudby a politického angažmá (které ho stálo hlavu), též putoval
do Jeruzaléma a následně vydal a vlastnoručně ilustroval cestopis.
S dětmi pak posloucháme
díla skladatele a povídáme si o tom, zda se do ní nějak jeho život otiskl, co v
ní slyšíme. V praxi tak naplňujeme přání autorů – skrze příběh skladatele
zaujmout a přitáhnout čtenářovu pozornost k jeho tvorbě. Díky tomu, že je
profil každého skladatele v knize opatřen tipy na tři ukázky z autorovy tvorby,
je hledání hudebních ukázek na internetu velmi snadné.
Dějiny hudby jsou
výjimečnou publikací, která je zdařilá svým obsahem i kvalitním zpracováním, do
kterého se promítají zkušenosti autorské dvojice. Průvodce přímo vybízí k tomu,
abychom ho nechali ležet na stolku u gauče a opakovaně se k němu vraceli. O
tom, že podobná kniha nechyběla jen manželům Janebovým (a autorce tohoto textu)
svědčí i fakt, že vznik publikace v crowdfundingové sbírce podpořilo na 600
lidí a kniha už má druhý dotisk.
A co pop? Chystá se
pokračování!
Druhý díl dějin hudby, tentokrát o popu, mají autoři rozpracovaný už více než rok a odhadují, že ještě rok práce je čeká. „Klasika už má nějaký ten čas za sebou, ale u hudby populární není zdaleka takový odstup, a proto je její příprava ještě složitější. Na psaní textu jsme přibrali posilu Alenu Tmejovou, digitální ilustrace jsou pod taktovkou Jakuba a na mě čeká spousta malovaných portrétů. Kniha bude mít velmi podobnou strukturu a bude plná výrazných barev. Na to se těšíme,” popisuje Šárka Janebová. A já se těším také. Třeba dojde i na ty Brouky.
Tip, jak s knihou pracovat ve škole, od spoluautorky Šárky Janebové
S knihou doporučuji pracovat rozvážně – dle věku dětí. Pokud bych chtěla se třeťáky objevovat příběh například Vivaldiho, začala bych krátce vyprávění o baroku, předem si třeba vybrala několik vět z „info bloku”, tím nastínila dětem dobu, ve které skladatel žil. Potom bych už navázala vyprávěním nebo čtením o jeho životě, zajímavostech a klidně až na konec bych si nechala informace o hudbě. Děti potřebují zaujmout osobností a pak dávají i klasické hudbě větší pozornost.
Nejlépe funguje poslech nějak aktivizovat – například návodnými otázkami, čeho si mohou děti v poslechu všímat (nástrojů, nálady…) nebo poslech spojit s rytmickou / pohybovou aktivitou. Ale možností je celá řada. Klidně by se žáci mohli rozdělit do skupin a dostat pouze úryvek „život” nebo „zajímavosti” či „hudba”, přečíst si pár řádků a potom s obsahem seznámit spolužáky (slovně / divadelně / výtvarně…).
Jako rodič bych postupovala ze začátku stejně, možná bych si víc užila i doprovodné básničky a zkusila s dítětem odhalovat, co nám báseň sděluje za fakta. Pokud by dítě skladatel zaujal, určitě bych zkusila jiný den něco dalšího nabalit (již ne z knihy, ale z internetu). Třeba nějakou zajímavost o díle, které se dítěti dobře poslouchalo.
0 komentářů:
Okomentovat