Před dvěma lety se v Praze studentům otevřelo Gymnázium Paměti národa. Projekt vznikl pod záštitou neziskové organizace Post Bellum a zaměřuje se na moderní dějiny, občanskou a mediální výchovu, ale i netypické metody učení. Mezi ty patří například výchovně dramatický styl vyučování, během kterého se studenti fiktivně stávají součástí historické události. Ve svých hodinách takový postup využívá šestadvacetiletý lektor a metodik Tomáš Spáčil.
Zdroj: Generace20.vosp.cz 20. 4, 2023
Máte titul z politologie a
mezinárodních vztahů, pedagogiku jste však nestudoval. Jak jste se stal
učitelem?
V organizaci Post
Bellum působím už od svých dvaceti let. Když se vybíralo, kdo by měl na
gymnáziu vyučovat předmět Paměť národa, shodli jsme se, že by to měl být
člověk, který dobře zná vzdělávací postupy, techniky a metody z workshopů Post
Bellum. Proto jsem byl vybrán.
Jak jste se k Post Bellum
dostal?
Studoval jsem v Brně
na Masarykově univerzitě mezinárodní vztahy a politologii. Vždycky mě bavilo
lidem kolem sebe předávat vědomosti a poznatky. A protože mám blízko
k politologii, ale i k moderní historii, zaujalo mě Post Bellum. Když
v organizaci sháněli lektory, rozhodl jsem se o práci ucházet a poté začal
vyučovat výchovně dramatické workshopy pro studenty středních
škol. Nyní působím jako koordinátor metodik vzdělávacích programů a jsem
současně vyučujícím předmětu Paměť národa na pražském gymnáziu.
Čím se Gymnázium Paměti národa
odlišuje od ostatních?
Klademe důraz na
individuální přístup. Dbáme na to, aby mezi sebou učitelé i studenti
komunikovali, protože je pro nás zásadní mít přehled o tom, co je trápí, co
by mohli zlepšit či chtěli změnit. Jakožto čtyřleté
všeobecné gymnázium by měla škola studenty připravit na široké spektrum
vysokých škol. To samozřejmě splňujeme, ale máme posílenou výuku dějepisu
a společenských věd.
Vy osobně se věnujete
učení moderních dějin i občanské výchovy. Ta bývá učiteli mnohdy odsouvána
na druhou kolej. Je to špatně?
Je to fascinující.
Občanská výchova běžně obsahuje politologii, sociologii, psychologii,
mezinárodní vztahy a spoustu dalších věd, které jsou v životě zásadní
a zaslouží si hlubší poznání. A osnovy je mnohdy shrnou do jediného
předmětu, ze kterého studenti získají jen rychlý vhled. Přitom například ve
fyzice nebo chemii řeší mnoho jevů velmi podrobně. Není to správně, i proto se
to v Gymnáziu Paměti národa snažíme dělat jinak.
Co je podle vás největším
problémem českého školství?
Nepovažuji se za experta, ale osobně
mi ve výuce vždy chyběl individuální přístup. Instituce chrlí studenty, které
na život připravily podle předem napsaných osnov. Svět kolem nás se ale mění a
tomu by se měla přizpůsobit i samotná výuka. Nějaké základy musí mít každý. Přesto
by se mělo více dbát na pěstování soft skills, schopností, které vychází z
osobnostních předpokladů studenta. Například kritické myšlení, mediální
gramotnost a podobné znalosti školy příliš necvičí, byť se o tématu hodně
mluví.
K vyučování využíváte výchovně
dramatickou metodu. O co jde?
Studenti se fiktivně stávají
součástí historické události. Metoda dramatické výchovy nabízí účastníkům
pohled na určitou historickou událost očima vymyšlených postav, které ji
prožívají. V roli si studenti uvědomí, jak na ně jednotlivé problémy dané
doby dopadají a mění jejich plány i představy. Nedávno jsme pořádali
workshop o kolektivizaci v 50. letech. Účastníci na sebe vzali role obyvatel
vesnice, kterou změna zasáhla. Celá hra je postavena na příbězích pamětníků.
V takové situaci musí být velmi
náročné studenty známkovat.
Hodnotí se to těžko. V předmětu
Paměť národa, který učím, se studenty vůbec nepíšeme testy, protože mi to
nedává smysl. Občas nechám žáky, aby si výkon ohodnotili navzájem, třeba
když pracujeme skupinově. Někdy mají za úkol napsat sebehodnocení, ve kterém se
musí sami na sebe podívat kriticky.
Pro koho je škola určena?
Pro všechny, kteří od studia chtějí
něco víc než jenom odchodit předměty. Patří sem mladí lidé, co se zajímají
o veřejné dění a touží, aby je vyučující ocenil za to, že jsou ochotní dělat
něco navíc. Soustředíme se na historii, ale to neznamená, že by škola nebyla
dobrá i pro mladého člověka, který by se chtěl stát například
doktorem. Nejsme žádná super alternativní škola. Jde zkrátka o
běžné gymnázium, které však klade vysoký důraz na to, aby se mohli studenti
rozvíjet ve věcech, které je zajímají.
Vzhledem k výši školného, které
vyjde na 80 tisíc korun ročně, to ale nejspíš nebude škola pro děti z chudých
rodin.
Do nastavování výše školného
nevidím. Těžko se mi hodnotí, jestli to je hodně, nebo málo. Podle mě je
porovnatelné se školným na jiných soukromých školách v Praze. Zároveň to ale
není úplně tak, že by tady mohli studovat jenom mladí, jejichž rodiče si to
mohou peněžně dovolit. Máme stipendijní fond Veronika, který odměňuje nadané a
motivované studenty. Pokud někdo projeví zápal a touhu studovat, může za něj
být školné buď částečně, nebo úplně zaplaceno.
Článek byl napsán pro internetový magazín studentů Vyšší odborné školy publicistiky Generace20.
0 komentářů:
Okomentovat