Michal Ševčík: Bezpečné prostředí ve škole a školní šikana

Často se mluví o bezpečném prostředí ve školních kolektivech, už méně často se mluví o konkrétních způsobech, co to vlastně je a jak jej dosáhnout. Vydejme se společně na krátký průlet tím, jak může učitel prostředí a klima třídy monitorovat a jakými konkrétními aktivitami a zásahy ze své pozice jej ovlivnit.

 

Nebudu ve článku popisovat celý postup řešení šikany, ten naleznete v Metodickém pokynu MŠMT č.j. MSMT-21149/2016, spíše obohatím některé body o své názory a zkušenosti, které jsem nabyl jako současný student gymnázia, který si šikanou dvakrát prošel a obtížnou adaptaci ve školním kolektivu zažil snad vždy.

 

 

Kolektiv školní třídy

 

Zásadní je uvědomit si, že byť jsou školní třídy povětšinou věkově jednolité (výjimku tvoří školy využívající principy Montessori pedagogiky, kde je vyučování organizováno v rámci tzv. trojročí), žáci mohou být na různém stupni tělesné i duševní vyspělosti, mohou mít různé vzdělávací potřeby a v čem se liší zcela určitě, to jsou osobnostní charakteristiky a zájmy. Školní třída je zároveň velmi živá (v čase se měnící) sociální skupina, situace se může změnit ze dne na den, z hodiny na hodinu. Co bývá dlouhodobější, je celkové klima třídy, atmosféru spolupráce nebo naopak atmosféru konkurence pozná snad každý člověk již při vstupu do třídy.

 

Klima třídy do značné míry ovlivňuje učitel svým vlastním přístupem, on udává směr, kterým se bude komunikace ubírat. Pokud se sám snaží komunikovat s respektem k žákům, řešit nedorozumění nekonfliktně a konstruktivně, bude jej v tomto způsobu komunikace třída i napodobovat. Myslím si, že v opravdu bezpečném prostředí by nikdo neměl mít strach vyjádřit svůj názor, obavu nebo pohled na věc, i když se třeba zcela diametrálně odlišuje od ostatních. Měl by mít jistotu, že i když „půjde proti proudu,“ budou ho ostatní stále přijímat jako nedílného člena třídního kolektivu.

 

Existuje nespočet způsobů, jak z pozice učitele výše zmíněné podpořit. Moc krásná je třeba adaptační aktivita, kdy každý žák (a může se přidat i učitel, proč by ne!) má na zádech papír a ostatní mu tam píší pěkné vlastnosti, které na něm oceňují. Každý si při takové aktivitě uvědomí svou vlastní hodnotu a přínos třídnímu kolektivu. Ostatní se zamyslí nad tím, že i když někoho nemají úplně v oblibě (to je přece naprosto normální!), tak je pro ně jako spolužák nějakým způsobem důležitý a něco dobrého do třídy přináší.

 

 

Když nastanou problémy

 

V každém kolektivu mohou nastat nepříjemné situace, pokud je v něm dlouhodobě bezpečné prostředí, atmosféra spolupráce a vzájemný respekt, měl by to být vždy jen dočasný stav a zapojení žáci si nedorozumění zase rychle vyříkají. Může se ovšem stát, že nepříjemná situace přeroste do jakéhosi patologického stavu, který se odborně nazývá šikana. V úvodní fázi může být žák pouze vyloučen z kolektivu (v současnosti se to projeví třeba vymazáním ze třídních chatů a konverzací), později se mohou přidat různé formy útlaku a násilí. Častým omylem je, že šikana má pouze fyzickou podobu. Šikana může být fyzická, emocionální ale i spirituální, přičemž není jasně vyhraněno, která z těchto podob je škodlivější. Dlouhodobý psychický nátlak může být pro člověka škodlivější než některé fyzické projevy šikany. Zároveň má každý žák jiný práh tolerance, i když je někdo „přecitlivělý“ (osobně toto označení nemám rád – raději používám označení „vysoce citlivý“), nemělo by mu to být kladeno za chybu.

 

Učitel se o nepříjemných situacích nebo šikaně (užívám v tomto článku slovo „šikana“ explicitně, ale stále se snažím oddělit jednorázové nedorozumění od dlouhodobého stavu) většinou dozví pozdě nebo vůbec. Oběť šikany může mít strach se svěřit i svým vlastním rodičům, nechce je zklamat nebo jim přidělávat starosti. Ve včasném rozpoznání šikany hrají zásadní roli nepřímé znaky – když to shrnu, oběť šikany je celkově posmutnělá, nechce chodit do školy, i když se tam třeba předtím těšila, tráví ve škole více času během přestávky mimo školní třídu, snaží se více mluvit s učiteli. Někteří učitelé sami (nebo pracovníci školních poradenských pracovišť) často využívají screeningové dotazníky, aby odhalili případné problémy nebo získali sociogram třídy. Zejména se jedná o dotazníky B3, B4, D1 a SORAD. Někdy se může stát, zejména v případě, že šikana nebo jiný negativní jev ve školním kolektivu, trvá již dlouho, že dotazník vykreslí oběť šikany jako strůjce šikany (jednou jsem se s tím, právě z pozice oběti šikany, setkal já, kdybych tuto zkušenost neměl a někdo mi to tvrdil, nevěřil bych tomu).

 

Méně příjemné zjištění je, že šikanu může zcela nezáměrně vyvolat učitel. Stačí „štiplavá“ nebo „rádobyvtipná“ poznámka ve vyučovací hodině. Nic takového by se nemělo dít, učitel je profesionál a odborník na vzdělávání, měl by umět vyhodnotit, co je z jeho pozice vhodné a co ne. Pokud se něco takového stane, měl by učitel alespoň zvládnout reagovat, je to vlastně výborná příležitost k učení a osobnostně-sociálnímu rozvoji – může s žáky diskutovat o nastavování hranic, o tom, proč může někomu na první pohled nevinná poznámka nebo žertík ublížit. Já osobně bych opět rád podotkl, že je třeba klást důraz na to, že když je někdo „vysoce citlivý“ (nikoliv „přecitlivělý“), není to špatně a nemělo by mu to být kladeno za chybu.

 

K řešení šikany se vyjádřím jen krátce, školní šikana je výborně popsána (včetně postupu pro její odhalení a úspěšné řešení) v Metodickém pokynu MŠMT č. j. MŠMT-21149/2016. Za mě je nejdůležitější dát oběti šikany najevo, že učitel stojí na její straně, že se jí v případě potřeby zastane. Důležitou roli hraje komunikace s rodiči.

 

 

Shrnutí

 

V článku jsem chtěl poskytnout čtenářům svůj pohled na bezpečné prostředí ve školní třídě, podělit se o některé poznatky a zkušenosti k problematice školní šikany.

 

 

Doporučené knižní a internetové zdroje

 

Jana Nováčková, Dobromila Nevolová: Respektovat a být respektován, PeopleComm 2020

Pavlína Janošová a kolektiv: Psychologie školní šikany, Grada, 2016

Helena Zitková: Jak na bezpečné prostředí ve třídě?, 2023

 

 

 

 

 

___________________

 

Michal Ševčík: současný student gymnázia, který si šikanou dvakrát prošel a zažil i obtížnou adaptaci ve školních kolektivech. Nyní se ve volném čase zabývá pedagogikou a didaktikou.