Anna Brzybohatá: Stále se nedaří vyřešit vysoké množství odkladů dětí, nástup povinné docházky odsouvá zhruba 20 procent rodin. Školství také troskotá na individualizaci ve vzdělávání.

pátek 19. ledna 2024 ·

Do školky musí děti chodit povinně od pěti let věku, povinné předškolní vzdělávání se v Česku zavedlo od školního roku 2017/2018. Do posledního ročníku školky tak musí nastupovat děti, kterým má být v první třídě šest let. S odkladem ale nastupují do školy až sedmileté děti. Fakt, že se dlouhodobě nedaří snížit počet dětí, které mají o rok odloženou povinnou docházku, potvrzují i data výroční zprávy České školní inspekce.

 

Zdroj: Beduín 3/2024, 15. 1. 2024

 

V uplynulém školním roce byl v mateřských školách podíl šestiletých a starších dětí 19 procent, o rok dříve to bylo 20 procent. I ve školním roce 2017/2018 bylo dětí s odkladem ve školkách 19 procent. 

 

Hlavními odůvodněními, proč děti mají odklad, jsou:

— celková nezralost – ve 37 procentech

— logopedické vady a poruchy řeči – ve 22 procentech

— celkový opožděný vývoj řeči – v 9 procentech

— sociální nezralost – v 7 procentech 

 

A to není jediná věc, na kterou Česká školní inspekce ve spojitosti s docházkou dětí do mateřské školy upozorňuje. Od roku 2017 klesl také podíl dětí, které do školky opravdu chodí. „Naopak stoupl podíl dětí, které se vzdělávají individuálně na základě oznámení rodičů – konkrétně z 1464 na 2525 dětí,” ukazuje znepokojující data výroční zpráva ČŠI. Proč je to problém, kterého by si mělo české školství začít všímat a snažit se ho rychle vyřešit, vysvětluje analytička EDUinu Nikola Šrámková.

 

„Kvalitní předškolní vzdělávání v raném dětství podporuje rozvoj osobnosti, vytváří předpoklady pro další vzdělávání, a pomáhá tak snižovat sociální nerovnost. Je zvláště významné pro děti ze znevýhodněného prostředí, které na jejich vzdělávací potřeby mnohdy nedokáže adekvátně reagovat. Z různých dokumentů vyplývá, že právě tyto děti se předškolního vzdělávání zpravidla neúčastní. Současně se objevuje trend, že i když jsou tyto děti zapsány do předškolního vzdělávání, do škol buď pravidelně nedochází, nebo se vzdělávají individuálně. A pedagogové pak při ověřování zjišťují, že se s dětmi příliš nepracovalo,” vyjmenovává s tím, že v zahraničí se řeší i to, komu individuální vzdělávání dětí ze škole povolí. „Na Slovensku může individuální předškolní vzdělávání poskytovat pouze osoba, která má minimálně maturitní vzdělání. U nás takové pravidlo není,“ dodává Šrámková. 

 

Ve srovnání s dalšími evropskými zeměmi je v odkladech Česko „na špičce” a zvažuje se, jestli je ministerstvo nezakáže úplně – v Německu mají odklad jen dvě procenta dětí, v Belgii necelé procento, ve Francii tuhle možnost děti nemají vůbec. Potřeba je ale dodat také to, že docházku do školky komplikují nedostatečné kapacity mateřinek, především ve velkých městech a jejich okolí, nebo jiné trvalé bydliště, než kde rodiny skutečně žijí. To je důležité hlavně kvůli spádovosti, podle které se přednostně přijímají zájemci s trvalým bydlištěm ve spádovém obvodu školky. Zejména děti ze socioekonomicky znevýhodněných rodin často tuto podmínku nesplňují, jelikož rodina nemá hlášený trvalý pobyt v místě, kde skutečně bydlí. 

 

„Další skupinou dětí, pro které je podmínka trvalého bydliště limitující, jsou děti cizinců. Přitom právě děti ze socioekonomicky znevýhodněných rodin a děti s odlišným mateřským jazykem potřebují obvykle zvýšenou míru podpory, aby dokázaly dorovnat rozdíly vzniklé sociálním vyloučením a jazykovou bariérou,” doplňuje ve výroční zprávě ČŠI. Inspektoři u mateřských škol upozorňují také na nedostatečnou diagnostiku dětí se speciálními vzdělávacími potřebami nebo chybějící mladé učitele, které se nedaří do školství nalákat.

 

Věk se ukazuje jako možný problém také u základních škol. Ve věku 51+ je v českých školách přes 67 procent ředitelů. Meziročně se sice zvýšil počet uchazečů o ředitelský post o jednoho na celkem tři, ale i tak se ve čtvrtině konkurzů přihlásil pouze jeden uchazeč. O pozici tak není vysoký zájem a do budoucna to společně s vysokým věkovým průměrem ředitelů může znamenat problém. Nejčastějším důvodem pro vyhlášení konkurzu byla totiž rezignace ředitele, konkrétně ve 35 procentech, a druhým nejčastějším důvodem byl právě jeho odchod do důchodu, konkrétně ve 28 procentech. 

 

Výzva čeká učitele také v rámci inkluze. Na základních školách jsou nejrychleji rostoucí skupinou žáků cizinci, což se dá částečně přičíst válce na Ukrajině. Ve školním roce 2021/2022 byl jejich podíl tři procenta, ve školním roce 2022/2023 to bylo už sedm procent, což je více než dvojnásobný nárůst. V tuzemských školách jsou to dlouhodobě zejména Slováci, Vietnamci, Rusové a Ukrajinci. Nejvyšší zastoupení cizinců připadá kromě hlavního města Prahy (16 procent) také na Karlovarský kraj (11 procent) a Plzeňský kraj (10 procent). 

 

Jak v mateřských, tak v základních školách se podle inspektorů dlouhodobě nedaří individualizovat výuku. To je důležité pro všechny děti, nejen ty se zvláštními vzdělávacími potřebami, jak vysvětluje Nikola Šrámková. „Jde o přizpůsobení výuky individuálním potřebám žáků, jako je učební styl, motivace, tempo, nadání, schopnosti jednotlivých dětí a jiná specifika, která mají. S tím souvisí i používání různých metod, které nejlépe vyhovují potřebám každého žáka, aby si mohli efektivně osvojit dané učivo a plně se rozvíjet,” přibližuje analytička EDUinu.

 

Data ukazují, že i když je zřejmé mírné zlepšení, stále pouze v 16 procentech školek se vzdělávání individualizuje a „vychází z kvalitně prováděného hodnocení dětí v rámci diagnostiky, jehož závěry jsou zohledňovány v plánování na úrovni třídy, přes jeho realizaci až k vyhodnocení naplnění stanovených cílů a přijetí dalších adekvátních opatření pro další pedagogickou práci,” píší inspektoři. To ale znamená, že více než 80 procent školek neumí přizpůsobovat vzdělávání potřebám dětí, což se týká i nadaných jedinců. Ve sledovaném záměrném individualizovaném přístupu k dětem se nejvíce využívají aktivity na pomoc v oblasti nedostatků a problémů, naopak minimálně se pedagogové zaměřují na podporu silných stránek a rozvoj potenciálního nadání každého dítěte ve třídě. 

 

Že by se situace v rámci individualizace zlepšovala aspoň na základních školách, se podle dat ČŠI také říct nedá – v 64 procentech navštívených škol pedagogové při plánování a realizaci výuky nezohledňovali uspokojivě potřeby a výsledky práce žáků. Individualizaci vzdělávání se nevěnují ani ředitelé v rámci školení, kdy jim většinu zabere administrativa. Přes 71 procent ředitelů se věnuje u dalšího vzdělávání legislativní oblasti, 58 procent řízení pedagogického procesu, 51 procent organizačnímu řízení školy, 46 procent dovednostem v ICT a 44 procent se dále školí v ekonomické a finanční oblasti. K individualizaci vzdělávání a pedagogické diagnostice se dostane jen 13,5 procenta ředitelů základních škol.

 

Inspektoři upozorňují také na nízkou aprobovanost učitelů, kteří nakonec předměty vyučují, a to především u výtvarné, hudební i tělesné výchovy, cizích jazyků a informačních technologií.

 

0 komentářů: