Michaela Prešinská: Aby se děti v informacích neutopily a poznaly lež. Kritické myšlení prověří i učitele

pátek 5. dubna 2024 ·

Aby si lidé dokázali utvářet postoje na základě věrohodných zdrojů, musí se naučit kriticky myslet. K tomu má podle strategie ministerstva školství děti vést už základní škola. I proto učitelé v Hovorčovicích u Prahy spojují běžnou výuku s lekcemi kritického čtenářství a pisatelství. Rozeznávat emočně zabarvená tvrzení od faktů učí žáky už na prvním stupni.

ZdrojAktuálně.cz, Chytré Česko 30. 3. 2024


Na to, že významná část Čechů selhává ve schopnosti obstarávat si informace nebo rozlišit neověřené či poplašné zprávy od těch pravdivých, poukazovalo ministerstvo školství už v roce 2016. Potvrdilo se to během pandemie koronaviru. Masivní vlna nepravd a dezinformací vedla k tomu, že jim mnozí podlehli. Někteří i doslova.

 

Právě v roce 2020, kdy pandemie propukla, se kritické myšlení dostalo do strategického plánu rozvoje vzdělávání. Některé školy jej následně začaly zařazovat do výuky. Patří k nim i Základní škola v Hovorčovicích. Zdejší učitelé využívají různé metody, které nutí žáky pohlížet na předkládané informace kriticky. Aby vše zvládli v rámci osnov, dovednost pilují i na tématech, která nemají s kritickým přístupem zdánlivě nic společného.

 

"Dnes se podíváme na podnebné pásy," zahajuje hodinu v páté třídě mladá učitelka Lucie Dayef. Namísto toho, aby k žákům mluvila od tabule, usedá s nimi na pestrobarevný koberec v rohu třídy a pouští se do diskuse. Vyzývá, aby řekli, co už o tématu ví. Většina bez váhání odpovídá a předhánějí se, kdo toho ví víc.

 

"Jsou to místa s jiným počasím," odpovídá blonďatý chlapec ve žlutém triku. "To je pravda. A v Česku máme mírný podnebný pás," doplňuje ho spolužačka. K dispozici mají také papír, na který své myšlenky mohou zaznamenat, a následně ho nalepují na tabuli. Na konci hodiny pak mohou porovnat, s jakými vědomostmi přišly a s čím odcházejí. 

 

Učitelka občas páťákům záměrně dá i názorově zabarvené texty, aby poukázala na to, že ne všechno, co si přečtou, je pravda. "V takovém případě společně hledáme v textu úryvky, které signalizují, že jde o domněnku nebo reklamu, a ne o fakta. Nabádám děti, aby si věci ověřovaly a přesvědčily se, že se nenechaly zmanipulovat," vysvětluje. Podle ní to vede k větší obezřetnosti. "Minimálně vědí, že když v textu najdou více superlativů, měly by se zamyslet," říká.

 

Když se žáci spletou, učitelka je neopravuje. Namísto toho jim pokládá doplňující otázky a ke správné odpovědi je navádí. "Neexistuje špatná odpověď, jen taková, kterou můžeme rozvinout," říká během debaty. "Nebo vyvrátit, když nebude správná," doplňuje ji jeden z žáků. Lucie Dayef souhlasně přikyvuje. "To se nám s názory někdy stává. Můžeme to přijmout, ale také nemusíme," podotýká.

 

Po diskusi rozděluje děti do několika skupin. Každá z nich dostane úryvek textu, který se vztahuje k jednomu typu podnebí. "Využívám metodu 'skládankového učení'. Kombinuje práci s psaným slovem a diskusi," vysvětluje učitelka. Populární metodu tréninku kritického myšlení využívá v případě, kdy potřebuje s žáky projít delší nebo náročnější čtení. 


Svou část látky musí děti prostudovat a vypsat z ní nejdůležitější body, aby se o své poznatky mohly později podělit se spolužáky. "Navzájem si pak vše vysvětlují a získávají přehled o tématu. Učí se, jak pracovat s informacemi a současně se v nich neutopit. V době internetu jsou lidé přehlcení, neustále k nim přichází nové zprávy a fakta. Je důležité umět si vybrat a rozlišovat, jestli jde o důvěryhodná tvrzení," říká Dayef.


Výuka probíhá ve třech fázích. "Nejdříve si vybavují, co všechno ví. Potom se začtou do nějakého textu a porovnávají získané informace s ostatními. Na konci s učitelkou rozeberou, z čeho vyšli a co nového se dozvěděli," popisuje proces zástupkyně ředitelky školy Barbora Kosinová. Pro děti je podle ní osobní zapojení do hodiny stěžejní. "Když dnes přijdou domů a máma se jich zeptá, co ve škole dělali, budou mít o čem vyprávět," dodává.



"Sami jsme výukou kritického myšlení neprošli"


Jistotu v tom, že žákovi zvládnou pomoci v trénování kritického myšlení, mělo v Česku podle dat mezinárodního šetření Talis z roku 2018 pouze 0,7 procenta začínajících pedagogů. V porovnání s ostatními evropskými kolegy v tom značně zaostávají. Mladí lektoři z Finska, Nizozemska nebo Rakouska jsou ve snaze vést děti ke kompetencím, jako je kritické myšlení, ale i motivace k učení nebo povzbuzování slabších žáků, o třetinu úspěšnější.

 

"Nároky na nás jsou opravdu vysoké. Sami jsme výukou kritického myšlení neprošli. Je tedy na učitelích a vedení škol, abychom na kompetenci kladli patřičný důraz, rozšiřovali si obzory a dál se vzdělávali," říká oceňovaná učitelka z brněnské školy Labyrinth a autorka blogu pančelčino.cz Pavlína Loňková.

 

Podle ní by školy potřebovaly materiály přímo zaměřené na kritickou gramotnost. "Je nutné, aby byly dostupné školám ideálně v podobě příruček nebo učebnic. Učitelé by tak nemuseli všechny přípravy vytvářet osamoceně a 'na koleni'," dodává.

 

Škola v Hovorčovicích získala materiály od projektu Pomáháme školám k úspěchu, lektorům pomáhá také vzdělávací program Čtením a psaním ke kritickému myšlení. Ten poskytuje učitelům akreditované kurzy, v nichž se seznamují s konkrétními technikami, pomocí kterých mohou děti kritičnosti naučit.

 

"Ve školách nedostává tato kompetence dostatečný prostor. Přitom jde o naučenou dovednost. Vždy se k ní musíme přimět. Naše přirozenost velí, abychom příliš nevybočovali ze skupiny, abychom spíše souhlasili, než nesouhlasili. Chceme jednat v souladu s očekáváním skupiny. Kritické myšlení je vybočení z této řady," vysvětluje lektorka projektu Kritické myšlení Kateřina Šafránková. 

 

S tím, že by školy měly dát kritickému myšlení více prostoru, souhlasí i lektorka a pedagogická konzultantka ze základní školy Baška u Frýdku-Místku Monika Chrobáková. "Do kurzů se často hlásí menší školy. Záleží hodně na jejich vedení, zda dá učitelům prostor se tímto způsobem rozvíjet. Bohužel dnes vzdělávací instituce sází hodně na výkon, chtějí, aby děti měly co nejlepší výsledky v přijímacích řízeních na střední školy nebo vyhrávaly soutěže. To je škoda, protože dnes už si učitel s křídou a tabulí zkrátka nevystačí," podotýká.

 

Na konci 64hodinového kurzu, který Chrobáková vede, se vyučující mohou vžít do role žáka. "Kritické myšlení není jen o metodách a technikách, ale i o konstruktivistickém přemýšlení. Učitel nemá studentovi diktovat, jak se má učit, ale má být spíš mentorem. I proto si učitelé v našem kurzu po absolvování teorie zkouší, jaké to je být v kůži někoho, kdo se ve škole učí kriticky myslet. Poté analyzujeme, proč jsme volili v hodině určité aktivity, jaký to mělo dopad a zda lekce naplnila jejich očekávání," dodává mentorka.


Článek vznikl za podpory Nadace České spořitelny.

0 komentářů: