V první polovině dubna probíhají přijímačky na střední školy. Někteří rodiče se bojí, aby se jejich dítě vůbec někam dostalo. Jiní tlačí dítě na prestižní školy, protože ty podle nich zaručují úspěšnost v dalším životě. Vůbec to tak ale nemusí být. Úspěch v přijímačkách z velké míry ovlivňuje schopnost dítěte zvládnout stres.
„Moje nejmladší dcera se nedostala ani na
jedno ze dvou prestižních pražských osmiletých gymnázií, přestože přijímací
zkoušky udělala skvěle. Ve druhém kole ji vzali na menší, rodinně zaměřené
gymnázium, kde mohla kromě jiného rozvíjet svůj dramatický talent a také se
díky skvělému učiteli češtiny připravovat na zkoušky na scénáristiku. Nyní
tento obor na FAMU studuje již čtvrtým rokem a je nejen šťastná, ale taky velmi
úspěšná.“
Mějme na
paměti, že výsledek přijímacích zkoušek nerozhoduje o úspěšnosti v celém
životě. Jenže mnozí rodiče na dítě tlačí, že když se nedostane na vysněnou
prestižní školu, jeho šance na dobrou univerzitu a úspěch v životě se
výrazně sníží. Není to ale vůbec pravda. I když se na prestižní školu dostanou,
nemusí vydržet psychický tlak, pokud je škola zaměřená na výkon.
S odstupem se může ukázat, že i méně prestižní škola může být pro dítě
lepší.
„Výsledky testu může ovlivnit mnoho
různých faktorů. Není to zdaleka jen inteligence dítěte nebo to, jak moc se na
testy připravovalo. Špatně dopadnout může dítě i kvůli poruchám učení – ani
čas, který díky své diagnóze dostanou, nemusí například dyslektikům výrazně pomoci.
V neposlední řadě záleží na tom, jak dítě zvládne stres před a během
přijímací zkoušky. Ten totiž výrazně zhoršuje naši schopnost přemýšlet, tj.
vybavovat informace z paměti, zvažovat možnosti řešení i používat naučené
postupy,“
vysvětluje psycholožka Šárka Miková, autorka teorie osobnosti Teorie
typů a také několika knih, z nichž poslední se jmenuje Milovat nestačí a zabývá se především dětskou sebehodnotou.
Co by
mohlo pomoci zmírnit stres zpřijímaček?
Může být
užitečné podívat se na stres z přijímacích zkoušek optikou čtyř stresových
faktorů, jak je popsala Sonia Lupien, zakladatelka Centra
pro studium lidského stresu.
N =
novelty (novost): Něco, co jsme zatím nezažili
U =
unpredictability (nepředvídatelnost): Něco, co jsme nemohli tušit, že
nastane
T =
threat to the ego (ohrožení ega): Ohrožení bezpečí nebo sociálního
postavení, obava ze selhání či pocitu neschopnosti
S =
senseofcontrol (vnitřní pocit kontroly): Pocit, že situaci nemůžeme
ovlivnit (či jen minimálně)
1. Novost
„Pomozte
dítěte eliminovat nové prvky z testovacího dne. Mělo by vědět, jak to bude
ve škole a případně i zkušební místnosti vypadat a jak bude test probíhat.
Velmi užitečné jsou samozřejmě i mnohokrát opakované cvičné testy, které dítě
učí nejen to, jak zvládat jednotlivé typy úloh, ale také získává zkušenost, jak
si rozvrhnout čas na celý test,“ doporučuje psycholožka.
Dítě by
mělo vědět, že pokud mu úloha připadá nová, možná jen špatně přečetlo zadání
nebo postupovalo jinak než obvykle. Nové mohou být ale i aktuální negativní
emoce, které dítě prožívá například kvůli konfliktu s kamarády nebo
rodiči.
2. Nepředvídatelnost
I když dítě
ví, do čeho jde, mohou nastat nepředvídatelné situace. Měli byste proto mít
připravené záložní plán, když se zaseknete v dopravě, nebo mít připravené
záložní oblečení, kdyby se ráno rozbil zip. I taková drobnost může některé typy
dětí vyvést z rovnováhy. Během samotného testování dítě může dítě
propadnout panice, že úloha vypadá jinak, než zná – velmi pravděpodobně se
jedná ale o stejný princip, jaký trénovalo u mnoha podobných úloh.
„Pokud
dítě zasekává na nejtěžších úkolech, mělo by mít naučenou strategii je
přeskakovat. Je mnohem lepší jet na jistotu a dosáhnout 40 bodů z padesáti
než se zaseknout na dvou nejtěžších úkolech a mít nakonec kvůli nedostatku času
bodů třeba dvacet,“
dává tip odbornice.
Dítě by
také mělo vědět, že ve stresu dochází ke zúženému vnímání, které nás vede
k používání zažitých způsobů uvažování. Možná ale zažitý postup není
v daném chvíli ten nejvýhodnější. Místo paniky „Nevím, jak to mám
vyřešit!“ si dítě může položit otázku: „Co můžu udělat?“ Rozšíří si tím úhel
pohledu směrem k možná netradičním, ale v dané chvíli efektivním
způsobům. „Můžu zkusit výsledek odhadnout? Můžu to spočítat na prstech? Můžu
zkušebně dosadit nějaká čísla? Nebo si jen tipnout?“
3. Ohrožení ega
Stres může
způsobovat i pocit, že dítě čelí ohrožení sociálního postavení či obavě ze
selhání a pocitu vlastní neschopnosti. Proto je potřeba mu zdůrazňovat, že
výsledek neříká nic podstatného o jeho inteligenci. Dítě může být chytré a
spoustu toho znát, a přece v testu neuspěje. Nezáleží jen na tom, jak moc
trénovalo, ale bohužel i na tom, kolik si rodiče mohli do přípravy na testy
dovolit investovat.
„Výsledek
testu navíc ovlivňují negativní emoce, zejména úzkost. Tu může dítě částečně
zvládnout tím, že k situaci vědomě zaujme určitý postoj. Tím zapojí svůj
prefrontální kortex, tedy jediné centrum v mozku schopné ovládat naše
emoce. Místo postoje „jsem chudák, oběť situace“ si může říkat „však já sobě i
druhým ukážu, že to zvládnu“. Místo představ, jak hrozně se bude cítit a jak
špatně dopadne, si dítě může představovat, co bude během testu dělat – že
dostane test, který dobře zná, jaké typové úlohy tam budou, jak v nich
budu postupovat a podobně,“ navrhuje Šárka Miková.
Dítě se i
může zabavit představou, co bude po přijímačkách – jak se mu uleví, půjde
s vámi na jídlo, bude dělat to, co ho baví. Může si říkat „To je super, že
už je to tady! Za pár hodin bude po všem!“
4. Vnitřní pocit kontroly
Největším
lidským stresorem je pocit bezmoci, tedy jsme-li ve vleku dění. Můžeme-li
situaci ovlivnit, jsme klidnější, uvolněnější, dokážeme jasněji uvažovat.
„Nedostatek
vnitřního pocitu kontroly může dítě doprovázet už během přípravy na testy, kdy
rodiče dítěti organizují život, aniž by mělo nějakou možnost volby v tom,
kdy se bude učit a kdy naopak dělat to, co ho baví, nebo odpočívat. Rodiče sami
mohou být ve velkém stresu, protože nemohou ovlivnit, co se s jejich
dítětem stane, přitom by mu tolik chtěli pomoci. Pokud ale svůj stres
ventilují, výrazně dítěti komplikují situaci. Měli by naopak dítěti naslouchat,
brát v úvahu jeho názor, netlačit ho do ničeho, jenom proto, že to oni
sami chtějí,“
doporučuje autorka Teorie typů.
Pocit
kontroly by dítě mělo mít min. týden před testem. Mělo by polevit
v přípravě a co nejvíce o sebe pečovat – hodně spát, cvičit, trochu
opakovat, aby mělo pocit, že už látku ovládá, ale ne dohánět něco na poslední
chvíli. Může se také zabavit tím, že si připraví playlist písniček, které má
rádo a ví, že mu přinášejí dobrou náladu a pocit nabuzení. A těšit se, že je
bude poslouchat cestou na přijímačky.
Děti
nejsou stejné
Uvedené
stresové faktory nemusí dle Teorie typů hrát stejnou roli u všech typů dětí.
„Pro děti s vrozenými potřebami stabilita a předvídatelnost bude nejhorší to, že situace je nová a nepředvídatelná. O to víc se musí dopředu na vše připravovat a mít o testování co nejvíc informací i co nejvíc zažité osvědčení postupy řešení.
Děti s vrozenými potřebami svoboda a okamžitý dopad bude velmi iritovat, pokud jim budou rodiče neustále opakovat „musíš se víc učit“, protože slovo musíš naprosto blokuje jejich vnitřní motivaci. Děti s vrozenými potřebami hlubší smysl a jedinečnost se mohou dopředu bát negativních emocí, které je čekají v průběhu testování, a vyrábět si katastrofické scénáře, jak hrozně to s nimi dopadne, když se nedostanou na vysněnou školu a zklamou své rodiče. Děti s vrozenými potřebami kompetentnost a zdokonalování mohou trochu podcenit opakované řešení stejných typů úloh, protože mají pocit, že když jednou pochopily princip řešení, není třeba dál tyto úlohy trénovat. Zároveň mohou mít velkou obavu ze selhání, které v jejich představě znamená nedostatek inteligence. Právě na tu jsou totiž u sebe nejvíc hákliví,“ dodává Šárka Miková.
Více se o vrozených potřebách jednotlivých typů dětí
dočtete v knize Milovat nestačí, konkrétně
v kapitole Vrozené potřeby u dospělých a dětí. Budete vědět, jak nejlépe
zaměřit přípravu na přijímačky v posledních dnech i zvládnout stres vašich
dětí.
0 komentářů:
Okomentovat