Michael Mareš: Největší česká AI naděje. Matyáš Boháček zazářil už na gymnáziu, teď na Stanfordu řeší deepfaky s hvězdami oboru

Matyáš Boháček je zázračné dítě české vědy a největší naděje ve vývoji umělé inteligence. Studuje na Stanfordu, zaujal CNN, jeho aplikace pomáhají neslyšícím i v boji s dezinformacemi. A to je pořád teprve na začátku.

 

Zdroj: Proč ne, magazín Hospodářských novin 12. 4. 2024

 

Když držíte prst na tepu nejžhavější technologie současnosti, možná by vás napadla otázka, jak na tom vydělat. Matyáš Boháček to ale takhle nemá. Umí sice s generativní umělou inteligencí vytvořit zázraky a díky studiu na Stanfordově univerzitě v srdci Silicon Valley je přímo v epicentru AI dění, na výdělek ale nemyslí.

 

„Můj sen je být profesorem, mít vědeckou laboratoř, dělat výzkum a předávat znalosti dál, aby to nebylo k obohacení jen jedné firmy,“ říká devatenáctiletý student. „Může se to změnit, ale to je teď moje vize.“

 

Boháček patří k nejnadějnějším jménům v oboru umělé inteligence a potažmo české vědy. Jako gymnazista zaujal dvěma inovativními projekty a teď už coby vysokoškolák začíná hrát nejvyšší světovou ligu. Prvním rokem studuje v Kalifornii na Stanfordu, jedné z nejlepších vysokých škol světa, kterou prošli Elon Musk či zakladatel Googlu Larry Page. Na bakalářském studiu, kde jsou všehovšudy dva Češi, je Boháček na oboru počítačových věd se zaměřením na umělou inteligenci a forenzní analytiku médií.

 

Na léto se pak přesouvá o něco severněji, na neméně prestižní Kalifornskou univerzitu v Berkeley, do skupiny profesora Hanyho Farida, což je jeden z největších světových odborníků na odhalování takzvaných deepfaků. Právě zmanipulovaná videa, která na první pohled vypadají reálně, jsou hlavním objektem Boháčkova zájmu. Že v tomto oboru už teď patří k naprosté špičce, se ukázalo loni na podzim, když se jeho práce dostala na stanici CNN.

 

S profesorem Faridem vytvořili falešné video s jedním z nejslavnějších televizních moderátorů světa. Anderson Cooper v něm říká věty, které nikdy nevyšly z jeho úst. Boháček chtěl ukázat, jak jednoduše lze věrohodně vypadající deepfake vytvořit. Sám Cooper byl ze svého digitálního klonu paf.

 

„Umělá inteligence, to je pro mě něco neskutečně fascinujícího a pozitivního. Umožní to automatizovat vědecké bádání, které doteď trvalo dlouho a bylo nákladné. V medicíně, chemii nebo biologii to umožní velký skok dopředu,“ říká Boháček. „Na druhou stranu vidím velká rizika. Silicon Valley k umělé inteligenci přistupuje podle své mentality ‚move fast and break things‘, což může přinést veliké problémy.“

 

Boháček tím myslí zejména masivní vlnu dezinformací a právě deepfakeových videí. „AI jako prakticky každá technologie má prostě dvě strany mince,“ podotýká. Ve světě informací, kde brzy bude těžké či nemožné rozlišit realitu od podvodu, budou obě dvě strany zbrojit. Budou vznikat čím dál lepší nástroje na tvorbu podvrženého obsahu nebo naopak na jeho odhalování.

 

 

Kde hrozí manipulace

 

Na které straně stojí Boháček, je jasné – spolu se dvěma kamarády vyvinul nástroj Verifee.ai, který si nainstalujete jako rozšíření do webového prohlížeče a bude vám ukazovat důvěryhodnost článků, na které jste klikli. „Používají ho tisíce lidí, primárně senioři, kteří se v online mediálním světě moc neorientují. Většinou jim ho instalují jejich děti nebo vnuci, aby je ochránili před dezinformacemi,“ říká Boháček.

 

Brzy zaznamenali s ještě nehotovou verzí Verifee.ai velký úspěch: vyhráli první místo v hackathonu Robothon. „Na rozdíl od předchozích AI modelů, které byly natrénované na konkrétních textech, u nichž bylo specifikované, co je fake a co real, my jsme na to šli jinak. Vytvořili jsme paletu několika desítek faktorů od banálních věcí, například jestli tam je clickbaitový titulek nebo jestli je uvedený autor, až po detekci projevů nenávisti či argumentačních faulů. Ve výsledku dáváme uživateli semafor: tahle zpráva je spíš důvěryhodná, tady spíš hrozí manipulace apod.,“ vysvětluje Boháček a dodává, že po hackatlonu jim s dalším rozvojem Verifee.ai pomáhal odborník na umělou inteligenci Jan Romportl.

 

„Matyáš je jeden z nejschopnějších lidí, které jsem kdy v životě poznal. Nejen že má obrovské odborné kompetence a je nesmírně produktivní a inteligentní, ale zároveň je i osobnostně na výši, jak svojí emoční vyzrálostí, tak i empatií a integritou,“ říká Romportl, který vedl výzkum umělé inteligence v O2 a nyní působí jako nezávislý konzultant.

 

Podle jeho slov není Boháček typický „geniální geek“, který je sice brilantní v jedné oblasti, ale unikají mu širší souvislosti světa. „Matyáš naopak všechny tyto komplexní aspekty fungování světa a lidí vnímá, což je velmi dobře. Skvěle se mi s ním spolupracovalo, a kdyby neodešel na Stanford, tak dnes máme start‑up spolu. Nicméně je dobře, že odešel. Takových start‑upů totiž ještě v budoucnu založí hromadu a ve většině případů bude mít šanci na obrovský úspěch.

“

Slova chvály pro Boháčka má i další přední Čech v oblasti umělé inteligence – Michal Pěchouček, vedoucí Centra umělé inteligence na Fakultě elektrotechnické na ČVUT a technický ředitel společnosti Gen, dříve známé jako Avast. „Matyáš je inteligentní, ale hlavně velmi kreativní, vizionářský a extrémně pracovitý. Co dělá, to dotahuje. Navíc málokterý student pražské střední školy dokáže zaujmout slavného profesora v Berkeley do té míry, že ho přizve do svého vědeckého projektu,“ zdůrazňuje Pěchouček.

 

 

Stanice techniků na Vyšehradě

 

Boháček pochází z pražské rodiny, která toho s technologiemi nebo vědou věru neměla mnoho společného. Maminka dělá personalistku a tatínek manažera v hygienických a potravinářských službách. K počítačům se dostal o víkendech u babičky v Klánovicích – přes den chodil na zahradu a do lesa, večer zasedl před monitor. Začínal hrami, už v šesti letech se ale dostal k lehkému programování. Vytvořil si první webové stránky, jakoby e‑shop, kde „prodával“ věci, které předtím babičce sebral ze spíže.

 

Už na Základní škole Kladská bylo znát, že z tohoto kluka něco bude. Vzkřísil nefungující školní radu a stal se jejím předsedou. Pak byl jako delegát zvolen za Prahu do Národního parlamentu dětí a mládeže.

 

Během základky chodil do Stanice techniků při DDM Vyšehrad, kde vyvíjel své první mobilní aplikace. Jedna z nich se chytla: jmenovala se Newskit a agregovala zprávy z nejrůznějších médií, dokázala je třídit do kategorií a podle událostí. Boháček se do ní během osmé třídy nepustil jen tak z plezíru, nýbrž jako reakce na způsob, jakým jeho vrstevníci (ne)konzumují zpravodajství. „Moje generace tráví čas na sociálních sítích, ale že by šli do prohlížeče číst si zprávy? To jsem u nich opravdu neviděl,“ vypráví.

 

Svými zájmy a dovednostmi vynikal i posléze na Gymnáziu Jana Keplera. „U Matyáše je vzácné mimořádné nadání a zároveň skvělá sociální zdatnost, empatie a altruismus. Během studia dělal spoustu věcí navíc pro školu, pro spolužáky a pak i tu známou aplikaci pro znakovou řeč,“ odkazuje ředitel gymnázia Karel Žďárek na aplikaci Spoter, která překládá znakový jazyk do textové podoby. Bylo mu teprve 14 let.

 

K aplikaci, která využívá umělou inteligenci na rozlišování jednotlivých výrazů znakové řeči, se dostal díky Newskitu. „V roce 2019 jsem vyhrál stipendium na hlavní vývojářskou konferenci Applu. Součástí byly i individuální konzultace s jejich vývojáři. Když jsem seděl s lidmi z týmu, který se stará o přístupnost jejich softwaru, přišel ke mně neslyšící člověk a začal znakovat. V ten moment se mi v hlavě rozsvítila žárovka,“ vypráví Boháček, jak vznikl nápad na Spoter. „Pro neslyšící lidi je psaný jazyk neintuitivní a těžký. Když musí číst nebo psát, je to pro mnoho z nich nepříjemná zkušenost.“

 

S aplikací vyhrál soutěž Česká hlavička v kategorii Řešení pro budoucnost a objel prestižní vědecké konference na Havaji a v New Orleans. V zahraničí jeho práce vzbudila pozornost – na světě je totiž zhruba 70 milionů neslyšících či nedoslýchavých osob. Spoter jim dokáže výrazně usnadnit život: namísto psaní na klávesnici stačí nahrát video se znakovým jazykem a aplikace ho převede do textového překladu.

 

Spoter využívá model strojového učení, který je ve srovnání s předchozími metodami přesnější a až jedenáctkrát rychlejší. Boháčkovi se ho podařilo vyvinout pod odborným vedením doktora Marka Hrúze ze Západočeské univerzity v Plzni. „Právě on mě zasvětil do světa vědy a výzkumu,“ přibližuje mladý vědec s tím, že se tam naučil, jak tvořit trénovací sady pro strojové učení či jak trénovat velké jazykové modely. „Doktor Hrúz mi věnoval hodně času, i když jsem byl jen nějaký náhodný středoškolák z Prahy. Za to jsem mu hodně vděčný.“

 

Do Plzně dojížděl nejprve jeden den v týdnu, když měl na gymnáziu individuální plán. Pak ovšem přišel covid a Boháčkovi pomohl. „Na rozdíl od většiny lidí byl pro mě covid vlastně docela osvobozující,“ popisuje. „Byl jsem doma, školu jsem si vyřešil během pár hodin a pak mohl dělat na vědeckých projektech. Místo sezení v lavici jsem si mohl dělat věci, jak jsem potřeboval.“

 

 

Místo, kam patřím

 

Po maturitě poslal Boháček přihlášky na deset elitních škol ve Spojených státech a byl nadšený, že vyšel jím preferovaný Stanford, ležící zhruba na půl cesty mezi San Franciskem a San Jose. „Přijímací zkoušky byly velmi holistické: standardizované testy z angličtiny a matematiky, podobně jako jsou u nás Scio testy. Ale nejvíce pak dají na eseje na různá témata a dodatečné body za známky ze střední školy a dobrovolné aktivity. Dohromady jsem v rámci všech přijímacích řízení udělal 56 různých esejí – a ChatGPT je na to zakázaný,“ říká s úsměvem Boháček, který na koleji bydlí s více než dvoumetrovým a přes 120 kilogramů vážícím hráčem univerzitního týmu amerického fotbalu.

 

Na bakalářském studiu na Stanfordu stráví čtyři roky, přičemž jeden z nich vyjde na 90 tisíc dolarů (2,1 milionu korun). To by si jeho rodina nemohla jen tak dovolit, Boháček ovšem dostal stipendium od movitých krajanů – dvě třetiny platí Ivana Tykač, manželka uhelného miliardáře a zakladatelka dobročinné iniciativy Women for Women, zbývající třetinu pokryje nadace společnosti Progresus.

 

Prestižní univerzita, v podstatě na dohled od sídla Googlu či Facebooku, leží v srdci Silicon Valley. „Cítím, že to je místo, kam patřím. Stanford je skvělý, inspirativní, plný energie. Pořád se tu něco děje, možnosti jsou neuvěřitelné. Za první dva trimestry jsem se toho strašně moc naučil,“ vypráví Boháček. „Už jen mít možnost si jít sednout na konzultaci s lidmi, kteří mají Nobelovu cenu a říkat jim křestním jménem… V každé kavárně se tu řeší AI, co se v oboru děje nového.“

 

O tom, že Stanford je přímo v těžišti vývoje umělé inteligence, je přesvědčený i Michal Pěchouček. „Nemůže být v této době na lepším místě. Matyáš je tam přímo ve středu AI dění,“ míní.

 

Boháček ovšem netrpí přehnaným technooptimismem. Vidí i negativní dopady překotného vývoje umělé inteligence a zdůrazňuje, že aspekty jejího rozvoje je třeba pečlivě studovat. Ideálně pod jeho oblíbeným heslem „move responsibly even at the cost of moving slow“ (postupujte zodpovědně, i kdyby to mělo být pomalu).

 

„Matyáš buď udělá na nějaké skvělé americké univerzitě doktorát a pak díru do světa ve vědě. Anebo postaví start‑up, který bude měnit svět. Myslím, že do Česka se Matyáš vrátí, až svoji americkou zkušenost využije na maximum – proto na něj nespěchejte, jen tak zpátky nebude,“ říká Pěchouček.

 

„Je hrozně důležité, aby právě lidé jako Matyáš měli co největší vliv na utváření budoucího světa v tomto kritickém a křehkém civilizačním momentu, kdy budeme svědky velkých globálních transformací s obrovskými dopady,“ přidává se Romportl. „Když Matyáš bude přímo v první linii, zvyšuje se šance pro nás pro všechny, že to dobře dopadne.“