Když se v Řecku začala řešit v roce 2009 finanční krize, ukázalo se mimo jiné, že tam byla financovaná i škola, která měla sedm žáků a k tomu dvanáct učitelů. České regionální školství se potýká s nedostatkem financí, což negativně ovlivňuje nejen platy učitelů, ale i celkovou kvalitu vzdělávání. Málokdo přitom vzpomene, že jsme v roce 2017 schválili a v roce 2020 zavedli socialistický systém financování škol na principu „každému podle jeho potřeb“. Pravda s jistými hranicemi, kterým se říká „PhMax“ a které 12 učitelů na sedm žáků neumožňují. I tak jde ale o rozhazovačný systém.
Zdroj: Hospodářské noviny 8. 7. 2024
Do roku
2020 byl systém financování škol přehledný. Školy dostávaly peníze podle počtu
žáků, tak jako v 95 procentech všech zemí v EU i OECD. Princip peníze na žáka
podporoval efektivní hospodaření a vytvářel určitý tlak na kvalitu.
Systém měl pravda nějaké problémy, zejména se peníze nepředvídatelně a někdy i
neprůhledně přerozdělovaly v krajích. Problémy bylo potřeba řešit, ale
sociálnědemokratická vláda pod vedením Kateřiny Valachové vylila s vaničkou i
dítě a prosadila systém, který nemá ve světě obdoby. Nyní jsou školy
financovány tzv. „na odučenou hodinu“. Je to podobné, jako by lékař dostával
peníze nikoli podle toho, kolik pacientů ošetří, ale podle toho, jakou má
ordinační dobu. Prakticky to znamená, že škola může zvyšovat počet učitelů,
dělit třídy na skupiny, zavádět volitelné předměty. A dostává tolik peněz,
kolik na to potřebuje.
Nový systém
má určitě přínosy. Zejména umožňuje školám více dělit třídy, zavádět tandemovou
výuku, zvyšovat individualizaci výuky apod. Samé dobré věci. Nicméně je drahý a
má další zásadní nevýhody.
Zaprvé,
otevření finančních stavidel vedlo k neudržitelnému nárůstu výdajů. Ministr
Mikuláš Bek říká, že nový systém generuje čtyři tisíce nových úvazků ročně,
každý rok po dobu pěti let. Pokud to bude pokračovat, bude na to potřeba
nejméně dalších cca 20 miliard korun. Kdyby se stejná částka dala na platy
současných učitelů, a ne těch nových, mohly by se zvýšit platy o 14
procent. Není tedy divu, že byl nedávno přijat zákon, který PhMax snížil o pět
procent. Což ale situaci řeší jen marginálně.
Zadruhé, školy byly
dřív motivovány k tomu, aby poskytovaly vzdělání co největšímu počtu dětí po co
nejdelší dobu. Dnes, kdy finance nejsou přímo vázány na počet žáků, chybí tlak
na vedení školy či zřizovatele, ze které děti odchází. Škola dokonce i ušetří,
když má méně žáků. Proto také u nás za poslední roky rapidně roste tzv. drop
out, tedy podíl dětí, které nedokončí žádnou střední školu, což EU pokládá za
klíčový ukazatel kvality vzdělávacího systému.
Zatřetí,
v předchozím systému školy soutěžily o žáky, což vytvářelo určitý tlak na
zlepšování kvality výuky. Čím horší škola, čím méně žáků, tím méně peněz a tím
i třeba nižší odměny učitelů. A naopak. Dnes ale, když žáci kvůli
nekvalitní výuce odcházejí, to může být každému jedno.
Výsledkem
je, že školy sice mají více možností, jak peníze využít, ale celkový nedostatek
financí vede k nízkým platům učitelů a neefektivnímu hospodaření.
Vrátit se k
předchozímu principu financování, upravenému tak, aby kompenzoval tehdejší
nedostatky, nebude snadné. Nejenže nyní nejsou zdroje, ale změna by znamenala
snížení rozpočtu pro mnohé školy, což by mělo přímý dopad na kvalitu výuky.
Pokud však chceme dosáhnout udržitelného a efektivního financování školství, je
nutný návrat k přehlednému principu financování na žáka s dílčími korekcemi
podle podmínek školy. Takovému, jaký se využívá prakticky v celém světě. To
bude vyžadovat nejen politickou vůli, ale i pečlivě promyšlené reformy, které
zajistí, že zdroje budou využívány tam, kde jsou nejvíce potřeba.
Autor je ředitel vzdělávací
společnosti Scio.
0 komentářů:
Okomentovat