Lucie Výborná, Věra Matulíková: Aby děti četly, potřebují vidět, že sami čteme, říká spoluautorka projektu Mravenčí chůva

Marie Podvalová vystudovala speciální pedagogiku a pracovala jako logopedka. Ráda pracuje na smysluplných projektech a jeden takový se svojí kamarádkou Julií vytvořila během covidu. Jmenuje se Mravenčí chůva. Společně čtenáře provází světem současné literatury pro děti. A jak děti, tak i dospělí se mohou s Mravenčí chůvou zapojit také do akce Pročtené léto. Jaký je rozdíl mezi tím, když si děti čtou samy, a když jim čtou dospělí?

 

Zdroj: www.irozhlas.cz 21. 7. 2024

 

Pojďme Mravenčí chůvu představit těm, kteří na ni třeba ještě nenarazili, protože není divu – ta nadprodukce dětské literatury u nás je obrovská, a ne každý se v tom chce vyznat. Někdo prostě vrazí do knihkupectví a vezme knížku, která mu připadá hezká. Ale to nestačí.

Mravenčí chůva vznikla se záměrem ukázat na knížky, které třeba nejsou tolik vidět, ale jsou skvělé. Postupně se během čtyř let vyvinula v projekt, který podporuje dospělé, aby podporovali děti ve čtení, a pomáhá dospělým vyznat se v té obrovské nadprodukci knížek pro děti.

Otázka, která asi trápí každého vzdělaného rodiče: Jak vytvořit vztah dítěte ke knihám?

To zásadní je rodina. Potom škola a třeba knihovny, které odvádějí spoustu práce, když rodina nemůže nebo to z nějakého důvodu nezvládá. Ale pokud chceme, aby děti četly, potřebují vidět, že my sami čteme, že máme čtení rádi, že to k něčemu je, že to nějakým způsobem náš život může obohatit. To je ta úplně nejdůležitější věc.

 

Jaký je rozdíl mezi tím, když si děti čtou samy a je jim čteno?

Zajímavé je, že z výzkumů vyplývá, že aby dítě dokázalo číst opravdu s tím zážitkem, jaký máme my už jako dospělí, tak americká neurovědkyně Maryanne Wolf říká, že čtecí dráha, aby ten zážitek mohl být takový, jaký potřebujeme, se vytváří až třeba ve třinácti čtrnácti letech.

 

Z toho vyplývá, že když chceme, aby si dítě užilo čtení, tak u některých dětí to může být až v tak vysokém věku. Ten zážitek třeba to menší dítě ještě nemusí mít takový a může to být třeba důvod, proč ho čtení nebaví. Takže když mu budeme číst delší dobu, tak mu můžeme pomoct ten zážitek předat, než se to teprve samo naučí.

Přichází na řadu Pročtené léto. Je pravda, že už je v běhu, ale ještě se dá leccos stihnout. Řekněte, jaká jsou témata pro letošní Pročtené léto?

Letos má velikánské téma: Slova, která si chceme pamatovat. Téma vždycky tvoříme ve spolupráci s Krajinou čitateľov, kteří s Prečítaným letom přišli a kteří nás před třemi lety oslovili, abychom tady v Česku pokračovali.

 

Když jsme téma vymýšleli, myšlenkou bylo, aby si během léta mohli dospělí a děti společně víc povídat, aby využili ten čas, který mají, a aby si mohli říkat slova, která si chtějí pamatovat – ta krásná slova. Na hlavní téma navazují tři velká podtémata: Slova o mně, Slova o lidech a Slova o světě. A aby to bylo ještě praktičtější, tak máme i menší konkrétní témata. Na každý prázdninový týden jedno. Tento týden je téma o nohách.

 

To znamená – nohy jsou symbolem něčeho rychlého, dynamického...

A v tomhle případě je podtitul „Slova, která mi dodají odvahu“. Třeba odvahu k tomu zabrat, běžet, ale taky odvahu k tomu třeba jenom složit nohy a nic nedělat.

 

Líbí se mi, že to máte celé dotažené do konce. Když se přihlásím k Pročtenému létu na webu Mravenčí chůvy, můžu si stáhnout brožuru, sešit, který mě baví v tom, že jednak si tady můžu zaznamenat slova, která si chci zaznamenat, jednak je multifunkční – tady je například, koukám, pas... Můžu ho použít jako cestovní pas? (smějí se)

Můžete cestovat po zážitcích letošního léta. Ale je dobré ještě vysvětlit, že brožura je letos udělaná pro dospělé i pro děti. Vždycky byla spíš dohromady. A letos má dvě části. Jedna část je více pro dospělé, kde jsou tipy na knížky a k takovému zaznamenání, kdy se i dospělí mohou zastavit a zamyslet se nad těmi slovy, co třeba možná i neslyšeli, když byli malí, co jim trošku chybělo, ale naopak by to chtěli dětem předávat.

 

Jsou tady takové texty, které vytvořila slovenská organizace Emocionálny kompas, která pracuje s duševním zdravím. Je to taková vybídka k tomu, jak se mohou i ti dospělí zastavit, aby tu mohli být pro děti.

 

A pak má brožura část, která se jmenuje Dětský pas, která když se vyndá z brožury nebo se vytiskne zvlášť, vznikne z ní deníček na léto, kam si můžete lepit, zaznamenávat, zapisovat a také jsou tam tři pohledy, které můžete někomu poslat z prázdnin.

 

Nadšeně vás poslouchám. Slyším to obrovské nadšení pro věc, kterou děláte. Proč to děláte? Není to zaměstnání, z kterého uživíte celou rodinu a ještě si koupíte domek.

Dělám to proto, že mi to dává smysl. Určitě to děláme proto, že milujeme dětské knížky a baví nás o nich dávat vědět dál. Dělat práci, při které si můžete číst, je super. (směje se)

 

Mám ještě jedno vysvětlení, ale možná je to hypotéza. Když si potřebuju odpočinout od toho současného světa, utíkám do toho dětského, protože je pro mě bezpečný. Je v něm fantazie a zjevná krása a ten svět je pro mě jednodušší. Je to taky jedna z motivací?

Určitě. A zároveň si myslím, že kdo nás sleduje déle, tak už pochopil, že nedoporučujeme jenom knížky na lehká témata. A to je tedy velikánský důvod, proč tuto práci děláme, protože když můžeme ukázat knížky, které jsou skvělé, ale přitom otevírají třeba nějaké důležité téma emocí, smrti.

 

Třeba když vypukla válka na Ukrajině, tak ukázat na knížky buď ukrajinských autorů, anebo na knížky, které ukazují dětem, co válka je nebo co může způsobovat, jak se vypořádat s tou situací. To si vždycky s Julčou říkáme, že proto to děláme a proto nás to baví. Protože někdy se stane, že v té hromadě knih takové knihy zapadnou. Je fajn, když na ně potom můžeme posvítit.

 

 

Jak moc je čtení z pohledu logopedie pro děti důležité? Proč bychom měli sledovat děti, když jim čteme? Jak překlenout období, kdy děti čtení nebaví? Poslechněte si celý rozhovor.