Michaela Ryšavá: Dočasné vyloučení z výuky? Agresivních dětí přibývá a stát se školami hledá páky, jak na ně

Nejde o sprostá slova, na to jsme si už zvykli. Řešíme případy, kdy dítě vezme židli a začne ji házet kolem sebe. Slova ředitelky jedné z ústeckých základních škol ukazují, že situace s agresivitou některých dětí je poměrně vážná. Učitelé proto tlačí na poslance, aby jim dali nástroj, jak ochránit spolužáky a také přimět rodiče, aby situaci řešili. Poslanci diskutovaný návrh řešení je ale citlivý, protože by se mohl dotknout i práv samotných zákonných zástupců dětí.

 

Zdroj: Hospodářské noviny 9. 8. 2024

 

I když k tomu přesná data neexistují, učitelé se shodují, že agresivních útoků ve školách neustále přibývá. A to nejen v těch speciálních, ale i těch běžných. „U nás je koncentrace násilných dětí skutečně velká, řešení je pro nás naprosto zásadní. Mnohem častěji ale také dostáváme požadavek na to, abychom přijali agresivní studenty k nám i z běžných škol. I když jsme největší zařízení v Česku, kapacitu prostě nemáme,“ říká ředitelka Speciální základní školy v Ústí nad Labem Martina Brhelová. 

 

V tuto chvíli mají školy dva zásadní problémy. První spočívá v tom, že nemají páky, jak chránit spolužáky a pokračovat normálně ve výuce. Agresivního žáka sice uklidní, ale je stále v kolektivu.

„Dvacet minut usměrňujete jedno dítě a celá třída čeká. Přitom právo na vzdělávání mají všichni, i spolužáci agresora,“ popisuje poslankyně Renáta Zajíčková (ODS), která přišla s návrhem řešení situace a už dvakrát ji otevřela i na sněmovním výboru pro vzdělání. Podle dosavadních debat by mohlo být řešením agresivního žáka ze třídy dočasně přesunout.

 

„Když škola vyčerpá všechny možné nástroje – domluvu, výchovná opatření, školního psychologa, pak by mohl ředitel sáhnout k tomuto opatření. Vyjmout dítě na den nebo dva z výuky. Nejde o vyloučení, ale o jinou organizaci výuky,“ říká Zajíčková.

 

Na počátku debat přitom byla i varianta, že by dítě bylo dočasně ze školy úplně vyloučeno. Od ní ale nakonec zákonodárci couvli, protože se domnívali, že by to samotnému dítěti nepomohlo. Navíc školy jsou povinné žáky vzdělávat.

 

„Vím, že je to složitá právní záležitost. Otázka ale je, jestli jsme povinni se my nechat mlátit,“ dodává Brhelová, která by i původně zvažovaný formát za určitých okolností podpořila. Podle ní by to přimělo rodiče, aby se o situaci svého dítěte vůbec zajímali.

 

A to je další problém, který školy řeší: někteří rodiče pomoc dětem blokují. „Musíme diskutovat o tom, do jaké míry je možné omezit zákonného zástupce na jeho právech,“ uvádí poslanec Jan Berki (STAN).

 

„Škola třeba uzná, že je třeba udělat psychiatrické vyšetření, tak zákonný zástupce s tím musí souhlasit. Stejně jako pokud jde na vyšetření do poradny, škola se výsledek dozví, jen když s tím souhlasí zákonný zástupce. Přijde mi divné, že zákonný zástupce může odmítat pomoc pro své dítě,“ popisuje.

 

O situaci se zajímá i Česká školní inspekce, jež se zúčastnila také kulatého stolu pořádaného Zajíčkovou, který se tématu týkal. Problém je podle ní zejména v tom, že rodiče nevyhledávají pomoc, ani když jim to škola doporučí. „Změna legislativy by stanovila povinnost, že žák musí být vyšetřen v psychologické poradně, pokud to škola doporučí,“ uvádí Karel Kovář, náměstek ústředního školního inspektora.

 

Podle vládní zmocněnkyně pro lidská práva Kláry Šimáčkové Laurenčíkové je třeba, aby domluvené řešení bylo doplněné vzděláváním učitelů a dalšími službami, které odhalí hlavně to, proč se dítě agresivně chová. „Jakákoliv zkratkovitá řešení by naopak mohla prohloubit problém mnoha dětí, které svým chováním volají o pomoc, signalizují, že jsou ve špatném prostředí.“