Převod financování nepedagogických pracovníků ze státu na zřizovatele škol nebo slučování menších škol patřily k nejkritizovanějším změnám novely školského zákona, kterou úterý v noci Sněmovna poslala do závěrečného kola schvalování. „Když se jen financování platů převede na školy a na obce, které to budou řešit samostatně, nic to neřeší,“ říká v pravidelném pořadu Radiožurnálu Život k nezaplacení Daniel Prokop.
Zdroj: www.irozhlas.cz 12. 2. 2025
Koalice chce novelou od letošního září předat financování platů školníků, kuchařek nebo uklízeček zřizovatelům škol, tedy převážně krajům a obcím. Dělá dobře?
Jde tam i o další pracovníky jako účetní a správce sítí, vlastně všechny nepedagogy. Je to dohromady asi 30 miliard korun, které by se přidaly do rozpočtového určení daní, čímž by se převedly ze státu na obce. Myslím si, že je to dobrý krok v tom smyslu, že to obcím může pomoct, aby spolupracovaly a efektivně sdílely tyto kapacity.
Pokud by to udělaly, například podle výzkumu Jakuba Fischera, můžou se tím ušetřit jednotky miliard korun z těchto nákladů. Dnes ale mohou tyto kapacity obce sdílet, pouze když mají společenství obcí, svazkové školy a podobně. Přijde mi, že tento krok je dělaný bez toho, aby se promyslelo, jak nástroje, kterými je mohou reálně sdílet, fungují.
Když se jen financování platů převede na školy a na obce, které to budou řešit samostatně, nic to neřeší. Tím jenom přesunete položku ze státního rozpočtu do obecních rozpočtů. Pointa je v tom, že musí existovat mechanismus, jak to sdílet, jak udělat to, že účetnictví dělají jeden dva lidé pro celý mikroregion. A na to by mělo fungovat společenství obcí.
Osobně bych se zaměřil na design těchto nástrojů a řešení, jak mohou obce sdílet kapacity a financování hlavně v těchto společenstvích. Z toho totiž potom poplynou úspory. Takže si myslím, že to navržené řešení je hodně rychlé na to, že tyto mechanismy neobsahuje.
Svazkové školy
Také proto například Piráti chtějí, aby se
účinnost tohoto kroku dala až na rok 2026, aby byl čas toto, jak vy říkáte,
nadesignovat?
Upřímně si myslím, že převést 30 miliard
ze státního rozpočtu do obecních není zase tak zásadním krokem, aby se s tím
muselo spěchat půl roku dopředu. Lepší je pomoct obcím, aby si vytvořily
společenství obcí a aby se tyto obce a vzniklá společenství připravily, aby
měly nástroje ke sdílení kapacit. Souhlasím tedy, že je lepší nespěchat,
vytvořit dobrá společenství obcí a podobně.
I ministr školství, mládeže a tělovýchovy
Mikuláš Bek z hnutí STAN si od této novely slibuje, že bude zřizovatele
škol motivovat například k tomu, aby provozovali mateřské školy anebo vytvářeli
právě ty svazkové základní školy. V čem by byla ta motivace? Že by se
vytvořilo jedno centrum?
Aby se sloučily mateřské a základní školy. Dnes mateřské školy existují buď
samostatně, anebo se základní školou. Samozřejmě je ekonomicky
efektivnější ten druhý případ, protože tak obě školy, mateřská a základní,
sdílí účetnictví, správu budovy a podobně.
Stejně je to v případě vytvoření
svazkových škol, kdy například tři školy utvoří svazkovou školu, což opět
umožní sdílení služeb. Úspory z rozsahu, jak ukazuje například zmíněná
studie od Jana Fischera z VŠE, ale u některých činností stoupají, jsou-li
prováděny na větším území. To znamená, že například u jídelny zřejmě stačí
spojit tři školy, kdežto u účetnictví, právních služeb, dotací a podobných
záležitostí je efektivnější provádět je ve společenství obcí například pro
dvacet třicet škol.
Tím se mimo jiné řídí i řetězce soukromých
škol, u kterých se můžeme inspirovat. Mají kupříkladu pro dvacet škol jen
jednoho právníka, který jim dělá všechny právní služby, čímž se předchází
roztříštěnosti. Podle mého názoru samotné svazkové školy nestačí, protože
zase tak velké úspory z rozsahu v určitých věcech nedělají. Lepší by bylo
vytvořit skutečné sdílení služeb na úrovni obcí s rozšířenou působností,
na úrovni celého mikroregionu, třeba pro dvacet škol.
Účetně to tedy vypadá jednoduše – vezme se
30 miliard ze státního rozpočtu, ty se dají do peněz v rozpočtovém určení
daní, a bude. Jenomže nyní je únor, obce a města už jedou podle určitých
rozpočtů na rok
Přiznám se, že nevím, jak je řešeno
období zahrnující září až prosinec…
V září 11 miliard a příští rok 32 miliard.
Nějaký přechod je tam tedy asi řešený.
Pokud vím, plánuje se dát trochu více peněz malým obcím, protože pro ně je
převod financování složitější. Právě malé obce se nejvíce bojí, jak jej
zvládnou. Řekl bych, že možná lepší je připravit dobře fungující společenství
obcí, aby se účetnictví, dotační věci, správy sítí a všechny tyto věci mohly
řešit pro více škol dohromady, aby vznikla v řízení škol v daném
mikroregionu větší efektivita. Klidně bych to pak udělal od 1. ledna.
Rozdělení peněz mezi obcemi a kraji má
nastavit vládní nařízení, podle kterého by samosprávy dostávaly peníze s
ohledem na to, kolik mají dětí v různých typech škol a školských zařízení. Víc
peněz mají získat obce například za děti v těch mateřských školách. Je
počet dětí tím nejlepším kritériem?
Panuje obava, aby to nezlikvidovalo
mateřské školy, které jsou menší a které jsou pro rodiče, kteří k nim mají
blízko, důležité. V případě základních škol jde malá velikost často na
úkor kvality, protože do školy o padesáti dětech se elitní fyzikář nebo
angličtinář bude dostávat obtížně.
U mateřských škol je to trošku něco jiného, tam jejich malá velikost často nevadí. Stát se tedy na jedné straně snaží omezit malé školy a na straně druhé podporovat malé školky více penězi. Snaha nezlikvidovat malé školky je chvályhodná, lepší je ale vymyslet mechanismus, jak by malé školy i školky mohly sdílet práce, účetní, správu budov a podobně.
Nepouštět opratě z rukou
V diskusi, která k tomu byla v Poslanecké
sněmovně, zaznívaly různé hlasy. Například podle Zdeňka Kettnera z SPD budou
některé kraje zřejmě na nepedagogické pracovníky doplácet z vlastních zdrojů.
Říkal také, že stát by neměl opratě pouštět z rukou…
Asi to myslí tak, že by se neměl vzdávat
řízení školství. Někde s tím souhlasím, ale opratě stát pustil
z rukou již v daleko důležitějších oblastech. Například
v základním školství, kde fungují spádové oblasti.
Některé obce, budu jmenovat třeba Mělník, skrze ně párují skutečně chudé děti do školy, která je speciální pro děti s mentálním postižením, a stát nekontroluje ani takto základní věc, která vytváří segregaci. Stát ani nekontroluje nebo nemá vůbec vliv na výběr ředitelů a jejich kvalitu. Takže když určitá obec či město vybere někoho jiného, než určila odborná komise, stát s tím nedokáže nic udělat. Nedokáže ani příliš implementovat změny obsahu rámcových vzdělávacích programů.
Ve spoustě věcí stát pustil opratě z rukou, když použiji tu metaforu, kde to je pro kvalitu vzdělávání opravdu důležité. Přijde mi důležitější mít ony opratě v rukou v těchto oblastech než otázka, jestli má školníky a kuchařky platit stát nebo obec. Tam víc záleží na tom, jestli to je ekonomicky efektivní a jestli školy kapacity sdílí, anebo má každá vlastní účetní.
0 komentářů:
Okomentovat