Generací Alfa rozumíme děti narozené po roce 2010, což z nich činí první generaci narozenou výhradně v 21. století. Nejstarší z nich právě dokončují základní školu, nejmladší se teprve chystají nastoupit do školek. Od útlého věku se učí v prostředí moderních technologií, včetně umělé inteligence.
Zdroj: EDUin
23. 3. 2025
Jelikož
zatím neexistuje dostatečné množství výzkumů o české generaci Alfa, není
možné efektivně porovnat její odlišnosti oproti předcházejícím generacím. Do
toho se ale snaží vnést světlo nová studie Generácia Alfa – Cesty k porozumeniu a podpore ich potenciálu,
která vyšla ve slovenštině v rámci projektu YouthPulse ve spolupráci za
kooperace české Asociace
neformálního vzdělávání (ANEV) a slovenské organizace YouthWatch.
Studie
ukazuje, že rodiče dětí této generace kladou velký důraz na rozvoj jejich
autenticity a umožnění svobodného výběru činností podle jejich talentu
a zájmů. V otázce rozvoje dítěte se stále méně spoléhají na tradiční
vzdělávací instituce, které dříve hrály klíčovou roli, a na jejich způsob
výuky, který tito rodiče mohou vnímat jako příliš direktivní a rigidní.
Příliš pomalé změny a inovace v obcemi zřizovaném regionálním
školství způsobily vlnu nově vznikajících alternativních školních zařízení,
ačkoliv se některé školy samy pokouší zavádět reformní prvky. V České
republice chápeme jako protiváhu veřejných škol všechny soukromé školy
a školky, spadají do nich i například lesní a přírodní školy,
takzvané domškolácké skupiny (doma vzdělávané děti skupinou rodičů, pozn.
red.) nebo dětské skupiny.
Cesty mimo
tradiční výuku
Alternativními školami v České republice
označujeme například waldorfské, montessori, daltonské a jenské školy.
Dalším příkladem může být i síť Scioškol, kde učitelé působí jako průvodci vzděláváním. Podíl
těchto soukromých zařízení každoročně roste: ve školním roce 2023/2024 tvořily
8,5 % všech mateřských a 7,4 % všech základních škol. Generace
Alfa tak navštěvuje ze všech generací tento typ škol historicky nejčastěji.
Kromě toho
do dané skupiny spadá také domácí a individuální vzdělávání, které
navštěvuje 0,69 % všech žáků v základním stupni vzdělávání.
Podle údajů České školní inspekce (ČŠI) se jejich počet za
posledních pět let zdvojnásobil. Mezi hlavní důvody rodičů pro tuto formu výuky
patří nespokojenost s veřejným školstvím, ale i obtíže dítěte
v kolektivu, nedostatečné zohlednění nadání či speciálních potřeb, rodinné
okolnosti nebo inspirace jinými rodinami.
Podle Judity Kapicové z Asociace domácího vzdělávání (ADV)
rodiče stále častěji vyhledávají takové vzdělávací prostředí, které by bylo
komornější než běžná škola. „Klasických domškoláků až tak nepřibývá, ale roste
zejména počet komunitních skupin, kde se děti učí společně,“ vysvětluje.
Zároveň podle ní stoupá počet dětí, které kvůli psychickým nebo zdravotním
problémům opouštějí tradiční školní systém. „Domácí vzdělávání pro ně může být
cestou, jak se znovu začít vzdělávat s radostí a chutí,“ doplňuje
Kapicová.
Domácí
vzdělávání může mít různou podobu. Stát jej umožňuje od roku 2005, kdy byla do
školského zákona zakotvena možnost individuálního vzdělávání. Od roku 2016 se
tato možnost vztahuje jak na první, tak na druhý stupeň ZŠ, avšak za splnění
určitých podmínek. Mezi ně patří povinné konzultace s pedagogem,
pravidelné přezkušování a dodržování platných vzdělávacích standardů.
Zákon také doporučuje, aby se žáci socializovali s vrstevníky: například
účastí na školních akcích, kroužcích či výletech. Jak takový systém funguje,
přibližuje například i článek na portálu Šance dětem.
Generace
Alfa chce zažívat snadné úspěchy
Podle výroční zprávy ČŠI je pro rodiče jedním
z hlavních benefitů domácího vzdělávání možnost přizpůsobit výuku
individuálním potřebám dítěte. Vedle těchto výhod však přináší i výzvy,
třeba finanční náročnost, obtížnost některých vzdělávacích obsahů nebo nižší
motivaci dítěte k učení. Právě s motivací má podle studie ANEV
a YouthWatch generace Alfa větší problémy než předchozí generace. Ačkoli
je generace Alfa často označována za nejvzdělanější a s vysokými
ambicemi, mezi jejími příslušníky roste přesvědčení, že úspěchu lze dosáhnout
snadno, bez většího úsilí či dobrých školních výsledků – a to jak ve
veřejných, tak alternativních školách. Tento rozpor může pramenit z rozdílu
mezi tím, co děti slýchají ve škole či od svého okolí, a tím, jak
o vzdělávání hovoří jejich rodiče.
Zároveň si
děti ale samy uvědomují, že školy nejsou dostatečně připraveny na moderní dobu.
Často vnímají, že jejich učitelé nerozumí digitálním technologiím, zejména
umělé inteligenci, a neumějí s nimi efektivně pracovat. Děti, které
s technologiemi od útlého věku vyrůstají, přirozeně očekávají, že
i dospělí budou v této oblasti kompetentní. S tím, jak se svět
i úloha, kterou v něm vzdělávání zastává, rychle proměňuje, pak mají
problémy pochopit, proč je pro ně škola vůbec důležitá, co jim přináší
a jak jim pomůže v budoucím životě.
To
potvrzuje i Kapicová: „Kolem osmé a deváté třídy už děti často nevidí
smysl v tom dál chodit do školy. Jsou citlivé, přemýšlivé a mají
představu o své další kariéře. Cítí tak, že jim škola už nemá co
nabídnout,“ popisuje. Přijímací zkoušky v páté a deváté třídě pro ně
představují další zlomový bod, protože jsou vystaveny velkému tlaku. „Školy po
dětech chtějí široké znalosti, ale do hloubky nejdou v ničem, což je
frustruje. Pokud jsou žáci opravdu dobří jen v něčem, ne plošně, ocenění
se často nedočkají – zvlášť pokud se jejich talent týká oblasti, která
v osnovách vůbec není,“ říká Kapicová, která zároveň působí i jako pedagožka
a přezkušovatelka dětí v domácím vzdělávání.
Tuto potřebu odlišného přístupu může naplnit právě alternativní vyučování, které však není dostupné pro každého – nejen kvůli finančním nákladům, ale i kvůli omezenému počtu daných zařízení a jejich nerovnoměrnému rozložení v jednotlivých krajích. Otázkou však zůstává, zda tato výuka děti lépe připraví na „dospělácký“ svět, nebo zda pro ně přechod do běžného života nebude naopak složitější. Klíčové je každopádně usilovat o takový vzdělávací systém, který jim zajistí potřebné zázemí a míru individualizace odpovídající současné době. „Střední školy by měly být na tyto žáky, z nichž nejstarší nyní dokončují základní školu, připravené a měly by jim umět nabídnout dostatečnou podporu,“ upozorňuje analytička EDUinu Nikola Šrámková v dokumentu mapujícím data z přihlášek na SŠ.
0 komentářů:
Okomentovat