Pryč jsou doby, kdy se třídních schůzek báli děti i rodiče. Dnes je řada rodičů považuje spíše za ztrátu času. Dozvědí se obecné informace o školních akcích a pak si každý musí vystát frontu na učitele, se kterým chce řešit vzdělávání nebo chování svých dětí. Část škol už přešla na modernější způsoby, jak setkání rodičů se školou zorganizovat. Hodně jich ale stále tradiční schůzky zachovává.
Zdroj: Hospodářské
noviny 2. 4. 2025
„Mám syna
ve čtvrtém ročníku. Třídní schůzky máme dvakrát do roka. Paní učitelka obvykle
přečte plány na následující půlrok, řekne, kam se pojede na výlet a kolik to
bude stát. Stejné informace následně pošle e-mailem,“ říká Michaela Svobodová z
Prahy s tím, že taková setkání jsou podle ní zbytečná.
Učitelé
kvůli ochraně osobních údajů obvykle před skupinou rodičů nesdělují, komu hrozí
špatné známky, kdo má problémy s chováním nebo někomu ubližuje. „Řešit
citlivé věci o jednotlivých žácích přede všemi je podle mě špatně nejen kvůli
GDPR, ale i pedagogicky,“ dodává předsedkyně Učitelské platformy a
ředitelka vznikající školy Pod Beckovem Petra Mazancová. Jenže pak
se učitelé často omezují na obecné informace jako „řada dětí zapomíná
psát tečku nad i“ nebo se anonymně řeší, kdo komu ubližuje.
Takový
model třídních schůzek považuje programový ředitel vzdělávací organizace EDUin
Miroslav Hřebecký za středověký a dávno přežitý. Fronty na učitele pak
hodnotí jako „nedůstojné a neefektivní“. „Rodiče by měli tlačit na to, aby
třídní schůzky vypadaly jinak,“ míní.
Odborníci
nejvíce doporučují tripartitní třídní schůzky – tedy takové, kdy se sejde
samostatně učitel, rodič i žák a společně třeba 15 minut debatují nad tím, na
co se zaměřit, co dítěti jde a co ne. Ideálně by mělo mluvit hlavně dítě,
tím také přebírá větší zodpovědnost za své vzdělávání. „Každý žák má své
portfolio, kde má napsané cíle a pokroky. V dnešní době je potřeba mnohem více
diskutovat nad vztahy ve třídě, o osobnostním rozvoji,“ vysvětluje ředitel
Základní školy Tatenice Martin Joza. Na tento typ schůzek přešli v loňském
školním roce a jsou s ním spokojení.
V dnešní
době využívá naprostá většina škol informační systémy, kam má rodič přístup a
známky vidí prakticky okamžitě poté, co je tam učitel zapíše. Přes tyto systémy
se také rodiče mohou individuálně zapisovat ke konzultacím. „Učitelé se
těchto schůzek ze začátku báli, ale i když přinášejí více práce, vidí v nich
přínosy. A zvykli si i rodiče, máme velmi vysokou účast,“ popisuje ředitel
Joza.
Osobní
schůzky mohou také předejít případům, kdy obvykle rodič problémového žáka na
hromadné schůzky nedorazil, aby se vyhnul ostudě před ostatními. Nejčastějším
důvodem pro absenci na schůzkách je však podle zakladatele rezervačního systému
pro školy Reservando Pavla Ivona právě jejich časová náročnost.
Jakýsi
hybridní model udržuje už 15 let soukromé Gymnázium Jana Palacha v centru
Prahy. Rodiče mají nejdříve možnost domluvit si krátkou schůzku s konkrétním
učitelem na konzultacích, pak je prostor pro spíše společenské setkání ve
třídách a někdy přichází i pokračování. „Stalo se u nás tak trochu tradicí, že
se rodiče někdy i s třídním učitelem přesouvají do některé z blízkých
restaurací a mají možnost vše probrat ještě neformálně,“ popisuje ředitel
gymnázia Michal Musil. Obecně sází na co největší transparentnost. Rodiče se o
prospěchu i akcích školy snaží informovat průběžně, dokonce rozesílají
newsletter.
Úplně
rezignovat na společné setkávání by však škola podle Mazancové neměla, protože
plní i komunitní roli. Varuje před omezením se na online kontakt. „Rodiče
potřebují znát učitele, se kterým jeho dítě tráví velkou část dne.
Zlepšuje to komunikaci i vzájemné pochopení,“ vysvětluje. Hřebecký zdůrazňuje
také potřebu komunikace školy jako celku s rodiči. Za dobrý způsob
považuje třeba společné setkávání na akcích, jako je karneval nebo
zahradní slavnost.
0 komentářů:
Okomentovat