Rozvoj čtenářství napříč školou

Minimetodika VÚP, která uvádí desatero zásad, které podporují čtenářství, a poradí učiteli, jak pozná, že se ze žáků stávají čtenáři, a jaká je jeho úloha.


Zdroj: Minimetodika – metodická podpora pro učitele. NÚV, Praha 2011

 
Čtení a čtenářství jsou jedny ze základních pilířů, na kterých stojí kvalitní zapojení každého člověka do společnosti. Cílem základní školy je naučit žáky, kteří přišli z různých sociálních prostředí, správně číst a chápat vše přečtené. Návyky a strategie dobrého čtenáře jim významně pomohou obstát v tvrdé konkurenci na trhu práce. S jejich pomocí se budou moci v životě dál vzdělávat a adaptovat se na nové sociální podmínky, aby byli úspěšní a jednou mohli dobře vychovat své vlastní děti.

Tato minimetodika nabízí učitelům všech předmětů, nejen českého jazyka, návod, jak naplňovat tak důležitý úkol, jakým je výchova ke čtení a čtenářství. Zároveň seznamuje všechny zájemce s existující odbornou literaturou.


Desatero zásad, které podporují čtenářství žáků

1. Čtení je ve škole důležité.
2. Knihy jsou dostupné všem.
3. Žáci čtou často, pravidelně a ve všech naukových předmětech.
4. Žáci si mohou vybírat texty podle vlastní volby.
5. Žáci čtou celé knihy a texty.
6. Žáci ve výuce sdílejí dojmy z četby.
7. Žáci tvoří texty o knihách a vlastní autorské texty.
8. Žákům se ve škole často předčítá, i tehdy, když už sami čtou.
9. Učitelé ovládají čtenářské strategie a vhodné metody výuky, motivují žáky ke čtení a poskytují vhodnou zpětnou vazbu.
10. Učitelé sami čtou, sledují knižní novinky a doporučují jednotlivým žákům knihy a texty, které jsou pro ně vhodné.


Jak učitel pozná, že se ze žáků stávají čtenáři?


Postoj žáka ke čtení

Žák je k četbě motivovaný
– při nabídce různých činností často volí četbu, rád o ní referuje;
– vybírá si, co bude číst;
– bere si rozečtené knihy a další texty domů;
– do čtenářského portfolia si zapisuje i domácí četbu;
– pokud knihu nedočte, vysvětlí své důvody.

Žák předvídá
– odhaduje před čtením podle obálky, autora textu, obsahu apod., zda se mu bude kniha líbit.


Vlastní čtení

Žák se na četbu soustředí
– tiše čte po celou stanovenou dobu;
– nechá se vtáhnout do textu;
– nereaguje na rušení spolužáků.

Žák vyhledá v textu informace
– odpovídá na otázky učitele, používá k tomu danou část textu, vyhledá odpovědi v celém textu nebo ve více zdrojích;
– rozhodne, které informace jsou důležité, důvěryhodné a které potřebují ověřit nebo doplnit.

Žák shrnuje přečtené
– podle potřeby (například úkolu nebo na základě jiné motivace) odliší hlavní sdělení od dílčích informací v textu;
– při čtení formuluje shrnutí, zaměřuje se jen na podstatné;
– při shrnutí dodrží logický sled informací nebo myšlenek.

Žák si v průběhu čtení vyjasňuje souvislosti
– rozpozná, že určité pasáži textu neporozuměl;
– tvoří hypotézy o významu slov a myšlenek;
– své domněnky a hypotézy ověřuje.

Žák si klade otázky pro lepší porozumění textu
– pokládá si otázky, na které lze najít odpověď přímo v textu;
– klade si další otázky, které s textem souvisejí, ale na které v něm není odpověď.

Žák předvídá
– formuluje, jak se bude text dál vyvíjet;
– předpovědi zdůvodňuje: vodítky z textu či vlastní zkušeností.


Aktivity po skončení čtení

Žák zachytil základní složky příběhu
– převypráví příběh ve shodě se čteným;
– odliší to, co o postavách říká příběh, od (své) interpretace;
– vyjádří, jaké závěry si z textu pro sebe odnáší.

Žák z textu vyvozuje a posuzuje jej
– odpovídá na takové otázky učitele, na které v textu nelze přímo najít odpověď;
– domýšlí text na základě jiných textů a vlastní zkušenosti;
– vyvozuje z textu závěry, dokáže např. změnit svůj postoj k určitým jevům, souvislostem apod.;
– hodnotí text, srovnává jej s jinými texty, s vlastní zkušeností, s potřebami, které má, apod.;
– odhaduje otevřený i zastřený autorský záměr, své domněnky zdůvodňuje.

Žák hledá a nalézá souvislosti s jinými texty a vlastními poznatky

Žák vyjadřuje svou bezprostřední reakci na četbu
– vyjadřuje slovem, kresbou a dalšími prostředky, co ho při četbě napadá, jaké obdobné příběhy nebo životní situace mu příběh připomíná a co při čtení cítí;
– vypráví o přečtené knize se zaujetím, neomezuje se na fráze.


Úloha učitele

– před zahájením práce pečlivě vysvětlí, co budou žáci dělat a co se mají naučit;
– jde příkladem, sám ukáže, jak bude vypadat zvládnutá dovednost;
– v průběhu hodiny a podle potřeby vysvětluje jednotlivé kroky ke zvládnutí dovednosti;
– poskytuje žákům kvalitní zpětnou vazbu, zdůrazní vše, co se jim povedlo;
– vyčlení dostatek času na to, aby si žáci vyzkoušeli zvládnutí dovednosti samostatně nebo ve skupině;
– ve skupinové práci dbá na dostatek času pro vzájemné hodnocení (např. tak, že se zapojí do práce vybrané skupiny);
– na uceleném, dostatečně náročném textu umožní žákům vyzkoušet si, zda osvojený postup (metodu) zvládnou i samostatně a s méně snadným textem.

 
Informační zdroje

Předložená minimetodika vychází ze zkušeností různých autorů, kteří je získali ve své učitelské praxi, a z odborných pramenů, dostupných z Metodického portálu www.rvp.cz.
Košťálová, H. a kol.: Čtenářská gramotnost jako vzdělávací cíl pro každého žáka. Praha: Česká školní inspekce, 2010. 65 s. Dostupné ZDE.
Altmanová, J.: Tematický vstup Čtenářská gramotnost. Dostupné ZDE.
Projekt Kecejme do toho, www.kecejmedotoho.cz/o-projektu


Sledujte Metodický portál www.rvp.cz, na kterém se budeme tomuto tématu podrobně věnovat. Můžete si zde také vyměňovat informace a zkušenosti s kolegy (např. modul Blogy a další).