Osamu Okamura: Francouzské děti se o bydlení učí už ve školce

Už v první třídě se učíme číst, psát a počítat. Později se k tomu připojí snaha o pochopení fyzikálních a chemických principů. Kdy se však dostane na architektonickou látku? Snad při čtení pohádky O perníkové chaloupce? Nebo stačí, když později zvládneme oddrmolit pěkně za sebou: gotika–renesance–baroko?


Zdroj: Hospodářské noviny 20. 4. 2011, str. 26


Přitom řešení vlastního bydlení je nejzákladnější potřebou člověka. Nakonec ani v přírodě nenajdeme mezi zvířaty dělení na architekty a na ty ostatní. A co teprve, když se na veřejné nástěnce objeví výzva k připomínkám k novému územnímu plánu? Není pozdě, když se teprve v té chvíli začneme ptát, co je to územní plán?

I proto se například ve Francii učí děti stavět už od mateřské školky. Experimentují se světlem, barvou, materiálem, měřítkem. Na základní škole si navrhnou domek, postaví jeho model z papundeklu a diskutují spolu o městě, o tom, kdo chce s kým sousedit a proč, k čemu je hlavní náměstí a co na něm nesmí chybět. Na střední škole již vyráží na exkurzi přímo na staveniště, baví se o ekonomii a ekologii stavby nebo o dopravě.

V Rakousku jsou podobné programy nabízeny školám v rámci sítě architektonických center, podobná centra v Holandsku jsou naopak zaměřena na podporu školení místních samospráv. Proč si tedy u nás stále dokola opakujeme: gotika-renesance-baroko?