Adam Grant: Proč muži potřebují ženy

pátek 30. srpna 2013 ·

Profesor Adam Grant z University of Pennsylvania napsal pro NY Times pozoruhodný text plný odkazů na vědecké studie, které dokládají, jak zásadní vliv mají ženy na rozvoj mužské osobnosti, zejména jejich štědrosti, ochoty pomoci a péče o ostatní.

Co činí z některých mužů mizery a z jiných štědré lidi? Co motivovalo např. Billa Gatese, aby daroval na filantropii více než 28 miliard dolarů, zatímco někteří jeho kolegové miliardáři relativně úzkoprse kontrolují svůj osobní majetek? Nové poznatky dávají překvapivou odpověď. Pouhá přítomnost rodinných příslušníků ženského pohlaví, byť jen dětí, stačí k popostrčení mužů vstříc štědrosti.


Otcové skrblí, pokud ovšem nemají dceru

V nové provokativní studii zkoumali vědci Michael Dahl, Christian Dezso a David Gaddis Ross štědrost bohatých mužů a faktory, které ji ovlivňují. Spíše než na rozsah jejich charitativních aktivit se zaměřili na to, proč někteří ředitelé – muži platí svým zaměstnancům více než ostatní. Výzkumníci zjistili, že více než 10 tisíc dánských společností platilo svým zaměstnancům více, než bylo během dekády běžné.

Je zajímavé, že ředitelé platí své zaměstnance méně od okamžiku, kdy se z nich stanou otcové. V průměru jde zhruba o 100 dolarů za rok, o které ředitelé – otcové platí svým zaměstnancům méně. Aby byli dobrými chlebodárci, vysvětlují výzkumníci, uplatňují běžně ředitelé – otcové nárok na „zdroje jejich firmy pro svou vlastní rozrůstající se rodinu, a to na úkor zaměstnanců.“

Je v tom ale zádrhel. Když tým profesora Dahla zkoumal data podrobněji, zjistil, že rozdíly ve výplatách zaměstnanců jsou závislé na pohlaví dítěte, jehož je manažer otcem. Platy snižují ti, kdo mají doma syna, ale ne ti, kdo mají dceru.

Dcery zjevně své otce zjemňují a vyvolávají u nich více pečovatelských tendencí. Můžeme spekulovat, že když češeme svým dcerám vlasy nebo je bereme na kurz tance, zjemníme, jsme více empatičtí a více orientovaní na druhé...


Jak vnést vliv opačného pohlaví do školní výchovy? Smíšené skupiny

Ovlivňování mužů ženami směrem k větší srdečnosti má podstatné implikace pro vzdělávání a práci. Měli bychom velmi pečlivě přemýšlet, jak děti ve školách organizujeme do skupin. V roce 1971, v době, kdy školy v Texasu byly na počátku cesty od segregace ke společným třídám bez ohledu na barvu pleti, ověřil Elliot Aronson, psycholog z University of California, jednoduchý, nicméně velmi účinný přístup ke snižování stereotypů a předsudků.

Jeho klíčovou ideou bylo, že žáci se mohou lépe naučit respektu a péči o ostatní tehdy, musejí-li se spoléhat jeden na druhého, když spolupracují v malých skupinách na společném úkolu. Profesor Aronson dal každému žákovi za úkol, aby svou skupinu něco naučil. Každý žák měl své téma, které bylo součástí závěrečného testu.

Bylo to jako skládat dohromady puzzle: skupina potřebovala dílčí informace od každého svého člena, pokud chtěla porozumět tomu, co bude náplní závěrečného testu. Následně po experimentu došlo ke zmírnění stereotypních a předsudečných postojů – žáci se stali výrazně méně nepřátelští jeden ke druhému – a žáci pocházející z etnických minorit dosahovali lepších známek.

Co by se mohlo stát, kdyby každá třída následovala tento model, a to ve smíšených skupinách, v nichž by měli kluci příležitost učit se od holek? Návdavkem k získaným znalostem by se mohli pravděpodobně naučit něco o péči, pomoci a učení ostatních...


Celý text si můžete přečíst ZDE. Zdroj ZDE.

Překlad: Bohumil Kartous

0 komentářů: