Hana Vaverková: Poslední Mohykán aneb Regionální PAU Velké Němčice

Když jsem před pár měsíci dostala nabídku lektorovat, dlouho jsem se nerozmýšlela. Po dvouleté pauze jsem zase při síle a při chuti, tak co bych to nezkusila.

Jemně jsem zatlačila na kolegyni Katku, ať jde do toho se mnou, a začaly jsme se připravovat. Oprášily jsme starou dílnu Škola pro děti – děti pro školu, což je mimochodem i název ŠVP ZŠ v Olomouci – Droždíně. Byly jsme na pochybách – trefíme se do zájmu účastníků? Můžeme s touto nabídkou ještě dnes někoho oslovit?

A taky, byly jsme zvědavé, jak to ve Velkých Němčicích po deseti letech vypadá. A jak je možné, že se tady ještě regionální PAU udrželo. Jediné v republice, pokud vím.

Sobotní ráno slibovalo krásný den. Dálnice Olomouc – Brno téměř prázdná. Něco před devátou jsme zaparkovaly před školou a za chvilku už nás vítal pan ředitel Mirek Strouhal. Poznali jsme se. Usměvavý jako vždy. Stejně jako jeho přívětiví a ochotní kolegové a kolegyně.

Na chodbě jsme si díky pracovnicím pojišťovny změřily procento tuku v těle – sakra, tolik? A taky tlak. Tak nízký?! Pod stovku? Mirek nás zachránil. Stopečka domácí slivovice nás vyladila do pohody a pracovní nálady.

Z původních 14 dílen zůstalo 9. Některé byly zrušeny pro malý počet zájemců. Jejich množství rok od roku klesá a není divu. Únava, přemíra povinností a starostí a taky široká nabídka vzdělávání pro učitele nejsou moc příznivé okolnosti pro tento druh akcí. O to víc obdivuju Mirka a jeho sbor, že do toho jdou už pošestnácté.

Padesát účastníků hlavně z jižní Moravy mohlo navštívit 3 dílny. Na tu naši jich přišlo 13. Půlka jsou ředitelé a ředitelky, z toho 3 chlapi. No teda, ti asi z našich hravých aktivit moc nadšeni nebudou, obávám se. Nakonec to bylo fajn. Zpětná vazba byla milá a vstřícná, snad jsme tu nebyly zbytečně.

Noc sklepů ve Velkých Němčicích je příjemný bonus. Za pětistovku dostáváme vinnou skleničku s držátkem na krk, plánek všech 17 sklípků a můžeme vyrazit. To dáme, říká náš kamarád a oblíbený lektor Karel. Pro velký zájem musel svoji dílnu Rodiče – partner nebo nepřítel? opakovat.

Dali jsme. Ochutnali jsme spoustu vzorků a nakoukli do mnoha sklípků. Večerní posezení u cimbálovky završilo prima víkend.

Loučíme se s kamarády a panem ředitelem. A protože vím, že už brzy oslaví krásných 60, přeju mu všechno nejlepší. Vydrž Mirku, ať můžeme přijet zas.

A hlavně – ať to pěkné z někdejšího PAU zůstane a přetrvá!