Odchylky učitelů a žáků se netrpí od první třídy. Náš vzdělávací systém vězí v pasti špatného stabilního ekvilibria. Každé parciální odchýlení se od něho je systémem tvrdě trestáno.
Mnozí rodiče i učitelé si myslí, že na prvním stupni se matematika nemůže učit skvělou Hejného metodou, protože by záhy děti v deseti neudělaly přijímačky na úplně jinak koncipované přijímačky na osmiletá gymnázia. A tak se Hejného metodou zas tolik neučí (je to složitější a dost jsem to zjednodušil).
Na druhém stupni škol jede karavana dále, protože se vzděláváním už prolíná příprava na přijímačky na střední školy a málokdo chce riskovat, že místo na gymplu skončí na průmyslovce nebo místo průmyslovky na učňáku, že. A tak se opět skousne mnohdy podivný až nesmyslný způsob a obsah výuky.
Celý kolotoč pokračuje na školách středních, kde učitele, žáky i rodiče skoro od začátku stresuje vidina podivné státní maturity a velmi často absurdně postavených přijímaček na vejšky. A tak skoro všichni opět tiše drží basu v zájmu své budoucí kariéry nebo svých dětí, která se jaksi dnes bez VŠ natož státní maturity moc realizovat nedá.
No, a tak na VŠ nastupují výsledky našeho školství, které už od první třídy děti učí jinak a něco jiného, než by bylo vhodné, a pak se někdo zlobí, že to studentům moc nepálí, samostatně nemyslí, učí se nejraději nazpaměť, neumní sestavit logickou myšlenku, natož jí prezentovat nebo sepsat… Ale něco na tom změnit v devatenácti letech je už většinou pozdě.
Odchylky učitelů a žáků se netrpí od první třídy. Náš vzdělávací systém tak vězí v pasti špatného stabilního ekvilibria. Každé parciální odchýlení se od něho je systémem tvrdě trestáno. Jediné řešení, jak systém přesunout do lepšího stabilního ekvilibria, je provést více parciálních změn najednou. A tomu se říká zásadní systémová reforma školství. Jenomže na tu nemá naše společnost nyní dost shody, odhodlanosti, důvěry a státní aparát, který by takovou věc byl schopen dobře připravit, provést / zavést a nezkazit. Zbývá nám jen omezený prostor pro drobná ladění v rámci systému současného.
Ale hovořit o tom můžeme a dokonce musíme pořád dokola, protože jinak zůstaneme vězet ve špatném ekvilibriu navěky.
Zdroj.
Daniel Münich: Navěky?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Témata článků
- akce (1)
- bibliografie (1)
- celoživotní vzdělávání (73)
- dětská literatura (18)
- DOKUMENTY (192)
- ESF (1)
- glosy (31)
- informační technologie (152)
- inovativní vzdělávání (124)
- názory (5)
- NÚV (1)
- odborná literatura (564)
- pedagogické asociace (77)
- PR článek (1)
- profese učitele (263)
- projekty (5)
- seriál Školství v koronakrizi (23)
- STRATEGIE 2020 (9)
- školský management (119)
- školství v regionech (48)
- školství v zahraničí (49)
- výchova (172)
- výtvarné umění (2)
- vyučování (277)
- výzkum a hodnocení (382)
- vzdělávací politika (438)
- zajímavé tipy (577)
- zaujalo nás (702)

Archiv
- ► 2020 (319)
- ► 2019 (311)
- ► 2018 (302)
- ▼ 2017 (313)
- ► 2016 (322)
- ► 2015 (303)
0 komentářů:
Okomentovat