Odchylky učitelů a žáků se netrpí od první třídy. Náš vzdělávací systém vězí v pasti špatného stabilního ekvilibria. Každé parciální odchýlení se od něho je systémem tvrdě trestáno.
Mnozí rodiče i učitelé si myslí, že na prvním stupni se matematika nemůže učit skvělou Hejného metodou, protože by záhy děti v deseti neudělaly přijímačky na úplně jinak koncipované přijímačky na osmiletá gymnázia. A tak se Hejného metodou zas tolik neučí (je to složitější a dost jsem to zjednodušil).
Na druhém stupni škol jede karavana dále, protože se vzděláváním už prolíná příprava na přijímačky na střední školy a málokdo chce riskovat, že místo na gymplu skončí na průmyslovce nebo místo průmyslovky na učňáku, že. A tak se opět skousne mnohdy podivný až nesmyslný způsob a obsah výuky.
Celý kolotoč pokračuje na školách středních, kde učitele, žáky i rodiče skoro od začátku stresuje vidina podivné státní maturity a velmi často absurdně postavených přijímaček na vejšky. A tak skoro všichni opět tiše drží basu v zájmu své budoucí kariéry nebo svých dětí, která se jaksi dnes bez VŠ natož státní maturity moc realizovat nedá.
No, a tak na VŠ nastupují výsledky našeho školství, které už od první třídy děti učí jinak a něco jiného, než by bylo vhodné, a pak se někdo zlobí, že to studentům moc nepálí, samostatně nemyslí, učí se nejraději nazpaměť, neumní sestavit logickou myšlenku, natož jí prezentovat nebo sepsat… Ale něco na tom změnit v devatenácti letech je už většinou pozdě.
Odchylky učitelů a žáků se netrpí od první třídy. Náš vzdělávací systém tak vězí v pasti špatného stabilního ekvilibria. Každé parciální odchýlení se od něho je systémem tvrdě trestáno. Jediné řešení, jak systém přesunout do lepšího stabilního ekvilibria, je provést více parciálních změn najednou. A tomu se říká zásadní systémová reforma školství. Jenomže na tu nemá naše společnost nyní dost shody, odhodlanosti, důvěry a státní aparát, který by takovou věc byl schopen dobře připravit, provést / zavést a nezkazit. Zbývá nám jen omezený prostor pro drobná ladění v rámci systému současného.
Ale hovořit o tom můžeme a dokonce musíme pořád dokola, protože jinak zůstaneme vězet ve špatném ekvilibriu navěky.
Zdroj.
Daniel Münich: Navěky?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Témata článků
- bibliografie (1)
- celoživotní vzdělávání (71)
- dětská literatura (14)
- DOKUMENTY (188)
- ESF (1)
- glosy (23)
- informační technologie (98)
- inovativní vzdělávání (65)
- NÚV (1)
- odborná literatura (426)
- pedagogické asociace (67)
- pozvánky (6)
- PR článek (1)
- profese učitele (163)
- projekty (1)
- školský management (92)
- školství v regionech (48)
- školství v zahraničí (41)
- tren (1)
- výchova (124)
- výstavy (1)
- vyučování (187)
- výzkum a hodnocení (313)
- vzdělávací politika (337)
- zajímavé tipy (513)
- zaujalo nás (493)

Archiv
- ▼ 2017 (315)
- ► 2016 (323)
- ► 2015 (303)
- ► 2014 (306)
- ► 2013 (310)
- ► 2012 (266)
- ► 2011 (255)
0 komentářů:
Okomentovat