Radim Šíp: Proč školství a jeho aktéři selhávají? (recenze)

pátek 9. října 2020 ·

Výňatky z recenze knihy Radima Šípa (2019): Proč školství a jeho aktéři selhávají. Kognitivní krajiny a nacionalismus. Brno: MUNIPress.

 

Zdroj: Martin Strouhal, Sociální pedagogika, ročník 7, číslo 2, s. 144–145, listopad 2019. ISSN 1805-8825 144

 

V brněnském univerzitním nakladatelství MUNI vyšla loni kniha Radima Šípa, která přináší do české pedagogiky nový ideový náboj, a doufám, že rozpoutá intelektuální diskusi jdoucí hluboko pod povrch běžně diskutovaných problémů teorie a praxe školního vzdělávání. Monumentální, více jak 450 stran čítající text nazvaný Proč školy selhávají. Kognitivní krajiny a nacionalismus je tematicky a metodologicky rozkročen mezi filozofií výchovy, epistemologií, obecnou a sociální pedagogikou a patří dle mého soudu mezi to nejlepší, co v našem oboru dosud vzniklo. Rukopis snese důstojné srovnání se zahraniční produkcí, alespoň pokud mohu porovnávat zejména s francouzskou jazykovou oblastí. Řadu zahraničních textů v oboru filozofie výchovy a obecné pedagogiky i převyšuje důkladností v práci s prameny a originalitou celkového konceptu…

 

Text považuji za zásadní pro českou pedagogiku hned v několika ohledech. Je za ním vidět dlouhodobé promýšlení teoreticko-metodologických otázek pedagogických věd i problémů naší školské, resp. vzdělávací praxe. Hlavní devizou knihy je právě to, že autor se nepřichyluje k již hotovým ideovým schématům, která ovládají pedagogické diskursy v našem prostředí, naopak tato schémata kritizuje v přesně identifikovaných slabých místech a vybaven důkladným studiem Deweyho myšlení ukazuje neúčinnost takových schémat: jsou dichotomická, a proto neúčinná. Autor se nebojí kritizovat „posvěcená“ jména klasiků a tam, kde pracuje s odkazy na jiné autory, je evidentní jeho tvůrčí práce s nimi.

 

Šípovi nestačí tak či onak interpretovat již řečené, ale nabízí svou vlastní cestu k řešení reálných problémů českého školství a české společnosti. Tvůrčím způsobem propojuje platformu Deweyho myšlení s moderními poznatky přírodních i sociálních věd, přičemž mu leží na srdci praktický dopad „dělání vědy“. V tom navazuje zejména na deweyovské funkcionální pojetí rozumu či inteligence. Vyhne se díky tomu abstraktnímu či akademickému vidění věcí, o nichž nestačí jen diskutovat, ale jež je třeba řešit.

 

Šípovy myšlenky jsou vědecky poctivé a zároveň podepřené osobním přesvědčením. Autor planě neteoretizuje a neupadá na druhé straně ani do úzce prakticistních léček. Má svou metodu, které se důsledně drží, a konzistentně z ní vytěžuje nové možnosti pro vzdělávání i společenské ozdravění v duchu demokratického ideálu v situaci, kterou mnozí označují jako post-faktickou. A tato metoda je (v souladu s aktuálním chápáním skutečnosti u význačných vědců všech oborů) holistická, komplexní. Šípovi umožňuje propojit témata stojící většinou v analýzách pedagogů izolovaně…

 

V textu najdeme analýzu všech zásadních problémů soudobé pedagogiky: řeší se tu vztah mezi teorií a praxí, poznáním a činností, dichotomická povaha diskursů o kompetencích a vzdělávacích obsazích, selhávání školního vzdělávání tváří v tvář společenským a politickým změnám, zejm. pokud jde o krizi moderních institucí atd. Šíp se vyrovnává s aktuálními (nejen) neoliberálními ideologiemi i s jejich kritikou. Z textu však především cítíme snahu udělit hlubší obsah a silný, holistický význam pojmu a hodnotě demokracie a demokratické školy…

 

Šíp ukazuje, že demokracie a demokratická škola musejí sledovat něco víc než jen obeznámenost s důležitostí dělby moci ve státě a předání poznatků o tom, co to je svobodná volba, dialog či právo většiny. Tyto technické aspekty demokracie totiž stejně reálně nefungují, pokud generace, která je má naplnit, předtím neprošla školou jako místem otevírání se světu, a pokud výchova nebyla chápána ve smyslu stále nových impulzů, obohacujících a přetvářejících strukturu dosavadní dětské zkušenosti.

Demokratická škola je tedy především školou experimentální, experimentující a kognitivně stimulující.

 

Jako recenzent, ale především jako pedagog přemýšlející o podobných otázkách jako autor děkuji za výbornou knihu, která na českém trhu dosud chyběla. Přestože s řadou autorových pozic nesouhlasím, přivedl mě k uvědomění, že některá z mých vlastních stanovisek nejsou možná ještě dostatečně podložená. To považuji za další důkaz kvality rukopisu. Neboť tento typ textů nás má vést mimo jiné k úvahám, do jaké míry si můžeme být jisti tím, že způsob, jímž si formulujeme problémy, a způsob, jímž je následně řešíme, obstojí i před hlubší kritikou.

 

Jednou větou: Šípova kniha je průlomová, ojedinělá, ale též provokující a inspirativní. Kniha vyšla v listopadu 2019 v tištěné podobě a skvělá zpráva je, že je v elektronické formě zdarma ke stažení na portálu Munispace. Autorovi přeji hodně tvůrčí energie do další práce! Nám čtenářům potom radost, uspokojení a inspiraci k dalšímu promýšlení výzev, které před nás staví problematika školní edukace.

 

Martin Strouhal, Filozofická fakulta, Univerzita Karlova v Praze

  

Celý text recenze najdete ZDE.


0 komentářů:

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger