Výňatky z recenze knihy Radima Šípa (2019): Proč školství a jeho aktéři selhávají. Kognitivní krajiny a nacionalismus. Brno: MUNIPress.
Zdroj: Martin Strouhal, Sociální pedagogika, ročník 7, číslo 2, s. 144–145, listopad 2019. ISSN 1805-8825 144
V brněnském
univerzitním nakladatelství MUNI vyšla loni kniha Radima Šípa, která přináší do
české pedagogiky nový ideový náboj, a doufám, že rozpoutá intelektuální diskusi
jdoucí hluboko pod povrch běžně diskutovaných problémů teorie a praxe školního
vzdělávání. Monumentální, více jak 450 stran čítající text nazvaný Proč školy
selhávají. Kognitivní krajiny a nacionalismus je tematicky a metodologicky
rozkročen mezi filozofií výchovy, epistemologií, obecnou a sociální pedagogikou
a patří dle mého soudu mezi to nejlepší, co v našem oboru dosud vzniklo.
Rukopis snese důstojné srovnání se zahraniční produkcí, alespoň pokud mohu
porovnávat zejména s francouzskou jazykovou oblastí. Řadu zahraničních textů v
oboru filozofie výchovy a obecné pedagogiky i převyšuje důkladností v práci s
prameny a originalitou celkového konceptu…
Text
považuji za zásadní pro českou pedagogiku hned v několika ohledech. Je za ním
vidět dlouhodobé promýšlení teoreticko-metodologických otázek pedagogických věd
i problémů naší školské, resp. vzdělávací praxe. Hlavní devizou knihy je právě
to, že autor se nepřichyluje k již hotovým ideovým schématům, která ovládají
pedagogické diskursy v našem prostředí, naopak tato schémata kritizuje v přesně
identifikovaných slabých místech a vybaven důkladným studiem Deweyho myšlení
ukazuje neúčinnost takových schémat: jsou dichotomická, a proto neúčinná. Autor
se nebojí kritizovat „posvěcená“ jména klasiků a tam, kde pracuje s odkazy na
jiné autory, je evidentní jeho tvůrčí práce s nimi.
Šípovi
nestačí tak či onak interpretovat již řečené, ale nabízí svou vlastní cestu k
řešení reálných problémů českého školství a české společnosti. Tvůrčím způsobem
propojuje platformu Deweyho myšlení s moderními poznatky přírodních i
sociálních věd, přičemž mu leží na srdci praktický dopad „dělání vědy“. V tom
navazuje zejména na deweyovské funkcionální pojetí rozumu či inteligence. Vyhne
se díky tomu abstraktnímu či akademickému vidění věcí, o nichž nestačí jen
diskutovat, ale jež je třeba řešit.
Šípovy
myšlenky jsou vědecky poctivé a zároveň podepřené osobním přesvědčením. Autor
planě neteoretizuje a neupadá na druhé straně ani do úzce prakticistních léček.
Má svou metodu, které se důsledně drží, a konzistentně z ní vytěžuje nové
možnosti pro vzdělávání i společenské ozdravění v duchu demokratického ideálu v
situaci, kterou mnozí označují jako post-faktickou. A tato metoda je (v souladu
s aktuálním chápáním skutečnosti u význačných vědců všech oborů) holistická,
komplexní. Šípovi umožňuje propojit témata stojící většinou v analýzách
pedagogů izolovaně…
V textu
najdeme analýzu všech zásadních problémů soudobé pedagogiky: řeší se tu vztah
mezi teorií a praxí, poznáním a činností, dichotomická povaha diskursů o
kompetencích a vzdělávacích obsazích, selhávání školního vzdělávání tváří v
tvář společenským a politickým změnám, zejm. pokud jde o krizi moderních
institucí atd. Šíp se vyrovnává s aktuálními (nejen) neoliberálními ideologiemi
i s jejich kritikou. Z textu však především cítíme snahu udělit hlubší obsah a
silný, holistický význam pojmu a hodnotě demokracie a demokratické školy…
Šíp
ukazuje, že demokracie a demokratická škola musejí sledovat něco víc než jen
obeznámenost s důležitostí dělby moci ve státě a předání poznatků o tom, co to
je svobodná volba, dialog či právo většiny. Tyto technické aspekty demokracie
totiž stejně reálně nefungují, pokud generace, která je má naplnit, předtím
neprošla školou jako místem otevírání se světu, a pokud výchova nebyla chápána
ve smyslu stále nových impulzů, obohacujících a přetvářejících strukturu
dosavadní dětské zkušenosti.
Demokratická
škola je tedy především školou experimentální, experimentující a kognitivně
stimulující.
Jako
recenzent, ale především jako pedagog přemýšlející o podobných otázkách jako
autor děkuji za výbornou knihu, která na českém trhu dosud chyběla. Přestože s
řadou autorových pozic nesouhlasím, přivedl mě k uvědomění, že některá z mých
vlastních stanovisek nejsou možná ještě dostatečně podložená. To považuji za
další důkaz kvality rukopisu. Neboť tento typ textů nás má vést mimo jiné k úvahám,
do jaké míry si můžeme být jisti tím, že způsob, jímž si formulujeme problémy,
a způsob, jímž je následně řešíme, obstojí i před hlubší kritikou.
Jednou větou: Šípova kniha je průlomová, ojedinělá, ale též provokující a inspirativní. Kniha vyšla v listopadu 2019 v tištěné podobě a skvělá zpráva je, že je v elektronické formě zdarma ke stažení na portálu Munispace. Autorovi přeji hodně tvůrčí energie do další práce! Nám čtenářům potom radost, uspokojení a inspiraci k dalšímu promýšlení výzev, které před nás staví problematika školní edukace.
Martin Strouhal, Filozofická fakulta,
Univerzita Karlova v Praze
Celý text recenze najdete ZDE.
0 komentářů:
Okomentovat