Spolupráce učitelů nemusí být vyprázdněným pojmem. Jedná se o systém sdílené odpovědnosti mezi ředitelem, učitelem i dalšími pedagogickými pracovníky (psychologové, výchovní poradci). Společné reflexe výuky, návštěvy v hodinách nebo možnost obrátit se na kolegy ve chvíli, kdy se učitel v hodině dostává do složité situace, může ovlivnit, jaký postoj si kolektiv školy vytváří k výuce, k dětem a ke své práci obecně. Následně může vzniknout kvalitní škola s pedagogickým optimismem a snahou zlepšit každého žáka. Opakem je skupina jednotlivců rezignujících na snahu o změnu vlivem zanedbaného pedagogického vedení školy.
Zdroj: EDUin 25. 1. 2023
Jaký vliv má dobré vedení školy na
postoje učitelů k žákům a ke své profesi? O tom mluvil ve svém příspěvku v
rámci debaty Pedagogický leadership a příklady dobré praxe u nás Alexis
Katakalidis na konferenci Pedagogický leadership v ČR, která se konala v lednu
v Poslanecké sněmovně.
Alexis Katakalidis: Učitel se může zlepšit, pokud má kvalitní leadership
Jak se chovat ve třídě, kde
nefunguje efektivní prostředí? Když jsem začínal učit v Anglii, na mé první
hodině na mě od jednoho chlapce přiletěla židle. Bylo to hrozné. Věděl jsem
přesně, co jsem měl udělat, když se mi takové věci děly. To, že jsem se
rozbrečel, je vedlejší, ale věděl jsem, za kým mám zajít, s kým se mám poradit.
Byl nastavený nějaký systém, který mi pomohl. Ve škole, kde pedagogický
leadership nefunguje a někdo vám zlobí, za někým přijdete a on vám řekne: „No
jo, taková je naše práce.” Já to karikuji. Vím, že takových škol je málo, ale
hovořím o extrémech, abych vyjádřil, v čem je ten rozdíl.
Kvalita výuky a profesionalita
učitele je pro mě velké téma. Když jsem přišel do Anglie, bylo zcela jasné, že
jako učitel mám odpovědnost za to, co se ve třídě děje. Dostávám podporu, abych
tu odpovědnost mohl nést. Když přijdu do školy, kde nefunguje pedagogický
leadership, je možné, že uslyším: „S těmito dětmi se nedá nic dělat. Těmto
dětem nemůžeme pomoci. Tyto děti jsou zlobivé, nefunguje to.”
Odmítám akceptovat, že nad nějakými
dětmi zlomíme hůl. Potřebujeme pedagogický leadership, abychom konečně a jednou
provždy řekli: „Učitel má ve svých rukou velkou moc pro to, aby pomohl každému
dítěti se rozvíjet.” V mé škole, kde jsem v Británii nastoupil, bylo toto zcela
jasné. V té druhé škole, kterou nechci jmenovat, to jasné nebylo. Všichni jsme
se na to vymlouvali, včetně mě, protože nás prostředí formuje. Nejlépe u oběda
říkat, kdo nás zase naštval a jak jim není pomoci.
Poslední věc – výpomoc kolegů. V
České republice máme velký počet vynikajících škol. Skvěle v nich funguje, že
se učitelé navzájem podporují. Jedno z nejlepších učení je to vzájemné. Mezi
řediteli navzájem v regionech a krajích a také mezi učiteli na jedné škole. Je
obrovský rozdíl, když přijdete a někdo vám řekne: „Kdybys někdy chtěl, já už
tady učím nějakou dobu, mé dveře jsou vždy otevřené. Pojď se podívat. Stačí na
deset minut a uvidíme. Popovídáme si o tom. Já bych k tobě taky někdy přišel.”
Je tam nějaký duch vzájemnosti. Naopak, ve škole, kde jsou všichni za zavřenými
dveřmi, je to obrovský rozdíl.
Chtěl jsem tím ilustrovat, jaké to
je, když přijdete do školy, kde funguje pedagogický leadership a když přijdete
tam, kde nefunguje. Ten rozdíl je následující: ze začínajícího učitele se může
za krátkou dobu stát vynikající pedagog, profesionál, který přijímá
zodpovědnost, nebo se z něj stane učitel, který najede do zavedených kolejí.
Jeho práce ho začne frustrovat a budeme plýtvat jeho potenciálem.“
Konferenci ve spolupráci s
organizací Učitel naživo a redakcí Řízení školy pořádala poslankyně Renáta
Zajíčková.
0 komentářů:
Okomentovat