O nejnovějších dějinách a soudobých problémech podle nového průzkumu České školní inspekce žáky neučí dvě třetiny pedagogů. A to se pak projevuje na znalostech školáků. V nedávném testu z moderních dějin uspěla jen necelá polovina studentů prvního ročníku středních škol. Podle inspekce za to může i neatraktivní výuka. Žáky přitom podle průzkumu moderní dějiny zajímají a chtěli by se o nich učit více.
Zdroj: Hospodářské
noviny 5. 10. 2023
Podle oceněného
učitele dějepisu z frýdecko-místecké Střední průmyslové školy,
Obchodní akademie a Jazykové školy Romana Göttlichera se nelze divit, že si
žáci nic nepamatují, když ve školách převládá hlavně výklad. Chybí mu také
podpora ze strany ministerstva školství a inspirace pro aktivní hodiny.
Je něco, co
vás na výzkumu zaujalo nebo překvapilo?
Výsledky mě
nepřekvapily, protože historie je bohatá na podobná zjištění. Když se dělají
podobné výzkumy, tak jsou z toho vždycky palcové titulky, jak čeští školáci
nebo američtí školáci neznají minulost ani základní fakta. Třeba v roce 1917 v
Americe byl první takový velký průzkum v Texasu a žáci dopadli
katastrofálně. Podobně v roce 1943, kdy test na nejzákladnější data amerických
dějin zvládlo jen pár procent žáků. Takže takové výsledky asi obecně nikdy
nebyly lepší.
Test
nezvládla více než polovina studentů. Není to hodně?
Myslím si,
že ne. Taky je otázka, co se testovalo. Některé otázky byly myslím výborné.
Například když se žáci měli zamyslet nad tím, jaká stavební aktivita způsobila
v letech 1935 až 1938 prudký růst kvality a také spotřebu betonu v
Československu. Ale vědět, kdo byla Ája Vrzáňová? Nejsem jistý, jestli děcka v
9. třídě nebo v prváku mají tohle šanci zjistit.
Podle
inspekce o nejnovějších dějinách dvě třetiny pedagogů neučí. Proč? Nezbývá jim
na to čas, nebo se bojí mluvit o věcech, které jsou ještě živé?
Já myslím,
že obojí. Jakmile učíte chronologicky, tak nikdy nedojdete, kam chcete. Strach
mluvit o živých věcech může také hrát roli. Ale spíš si myslím, že to je
džungle a zorientovat se v ní je těžké. Potřebujete vybrat dobré prameny, se
kterými děcka můžou pracovat. Uchopit toto téma je bez institucionální podpory
fakt těžké.
Co si mám
pod institucionální podporou představit?
Jak říká
inspekce, kromě snížení administrativy – vyplňování třídních knih a omluvných
listů musí dělat i dějepisáři – učitelé postrádají inspiraci v oblasti metod a
forem výuky. To přesně dělal projekt Dějepis+. Pedagogové v něm sdíleli dobrou
praxi a zkoušeli učit badatelskou metodou. Ta aktivizuje žáky, nesnaží se jen
přednášet fakta, ale nechává děti o dějinách přemýšlet. Po dvou letech projekt
skončil, i když měl výborné výsledky.
Je podle
vás chyba, že byl projekt Dějepis+ zrušen?
Ano. Je
škoda, že není nějaký nástupce. Mezi učiteli je po takových projektech obrovská
poptávka. Někteří z nich teď sami založili vlastní platformu Vzájemné učení+,
ale je to v podstatě dobrovolnická aktivita, v současné době je tam kolem pěti
stovek učitelů. Chtějí vytvářet badatelské lekce a podporu také pro starší
dějiny, nejen pro ty moderní. Snažím se v něm také pomáhat, ale je to
neuvěřitelně těžké, protože na to máte přesně nula korun, nemáte žádné
platformy, je to punk.
Většina
učitelů podle průzkumu stále používá frontální výuku a od minulého průzkumu ani
nepřidali metody v hodinách, které mají žáky do výuky více zapojit. I
proto se podle něj nedaří studenty pro dějepis nadchnout, souhlasíte?
Ano, a pak
se nemůžeme divit, že si žáci nic nepamatují. My se nenaučíme, co byla
Charta 77, tím, že v jedné hodině o ní učitel něco řekne. Pokud se chcete něco
naučit, musíte o tom přemýšlet. A to je to, co potřebujeme podporovat. Ať o
dějinných událostech žáci přemýšlejí, ať se nad tím zamýšlí, ať něco řeší.
Jedině tak může dojít ke zlepšení.
Jak žáky
nadchnout pro dějepis?
Tím, že se
jich výuka bude týkat. Že potřebujeme atraktivní lekce? To je klišé. Podle mě
je naprosto relevantní otázka žáka: k čemu mi to bude? Pokud má student pocit,
že se z výuky dozví něco o sobě anebo o současnosti, tak se ho výuka
automaticky týká a je větší předpoklad, že ho bude zajímat. A samozřejmě hodina
nemůže být založená jen na výkladu. I když i výklad může být fajn.
Charismatický řečník samozřejmě taky vtáhne.
Můžete dát
nějaký příklad, jak se výuka dějepisu žáků týká?
Například
pokud se podíváme na holokaust nebo lidi, kteří v 50. letech v lágrech mučili
vězně. Co nám k tomu říká slavný vězeňský experiment sociálního psychologa
Zimbarda o tom, jak funguje autorita na člověka? Najednou je tu otázka: chovali
bychom se my jinak? Jsme dneska jinde, nebo by se to mohlo vrátit? A vzápětí je
to nesmírně aktuální.
0 komentářů:
Okomentovat