Markéta Hronová, Johana Svobodová: Polovina žáků nezvládla test z dějin. Nedivím se, jen z výkladu si nic nezapamatují, říká dějepisář

O nejnovějších dějinách a soudobých problémech podle nového průzkumu České školní inspekce žáky neučí dvě třetiny pedagogů. A to se pak projevuje na znalostech školáků. V nedávném testu z moderních dějin uspěla jen necelá polovina studentů prvního ročníku středních škol. Podle inspekce za to může i neatraktivní výuka. Žáky přitom podle průzkumu moderní dějiny zajímají a chtěli by se o nich učit více.

 

Zdroj: Hospodářské noviny 5. 10. 2023

 

Podle oceněného učitele dějepisu z frýdecko-místecké Střední průmyslové školy, Obchodní akademie a Jazykové školy Romana Göttlichera se nelze divit, že si žáci nic nepamatují, když ve školách převládá hlavně výklad. Chybí mu také podpora ze strany ministerstva školství a inspirace pro aktivní hodiny.

 

Je něco, co vás na výzkumu zaujalo nebo překvapilo?

 

Výsledky mě nepřekvapily, protože historie je bohatá na podobná zjištění. Když se dělají podobné výzkumy, tak jsou z toho vždycky palcové titulky, jak čeští školáci nebo američtí školáci neznají minulost ani základní fakta. Třeba v roce 1917 v Americe byl první takový velký průzkum v Texasu a žáci dopadli katastrofálně. Podobně v roce 1943, kdy test na nejzákladnější data amerických dějin zvládlo jen pár procent žáků. Takže takové výsledky asi obecně nikdy nebyly lepší.

 

Test nezvládla více než polovina studentů. Není to hodně? 

 

Myslím si, že ne. Taky je otázka, co se testovalo. Některé otázky byly myslím výborné. Například když se žáci měli zamyslet nad tím, jaká stavební aktivita způsobila v letech 1935 až 1938 prudký růst kvality a také spotřebu betonu v Československu. Ale vědět, kdo byla Ája Vrzáňová? Nejsem jistý, jestli děcka v 9. třídě nebo v prváku mají tohle šanci zjistit. 

 

Podle inspekce o nejnovějších dějinách dvě třetiny pedagogů neučí. Proč? Nezbývá jim na to čas, nebo se bojí mluvit o věcech, které jsou ještě živé?

 

Já myslím, že obojí. Jakmile učíte chronologicky, tak nikdy nedojdete, kam chcete. Strach mluvit o živých věcech může také hrát roli. Ale spíš si myslím, že to je džungle a zorientovat se v ní je těžké. Potřebujete vybrat dobré prameny, se kterými děcka můžou pracovat. Uchopit toto téma je bez institucionální podpory fakt těžké.

 

Co si mám pod institucionální podporou představit?

 

Jak říká inspekce, kromě snížení administrativy – vyplňování třídních knih a omluvných listů musí dělat i dějepisáři – učitelé postrádají inspiraci v oblasti metod a forem výuky. To přesně dělal projekt Dějepis+. Pedagogové v něm sdíleli dobrou praxi a zkoušeli učit badatelskou metodou. Ta aktivizuje žáky, nesnaží se jen přednášet fakta, ale nechává děti o dějinách přemýšlet. Po dvou letech projekt skončil, i když měl výborné výsledky.

 

Je podle vás chyba, že byl projekt Dějepis+ zrušen?

 

Ano. Je škoda, že není nějaký nástupce. Mezi učiteli je po takových projektech obrovská poptávka. Někteří z nich teď sami založili vlastní platformu Vzájemné učení+, ale je to v podstatě dobrovolnická aktivita, v současné době je tam kolem pěti stovek učitelů. Chtějí vytvářet badatelské lekce a podporu také pro starší dějiny, nejen pro ty moderní. Snažím se v něm také pomáhat, ale je to neuvěřitelně těžké, protože na to máte přesně nula korun, nemáte žádné platformy, je to punk. 

 

Většina učitelů podle průzkumu stále používá frontální výuku a od minulého průzkumu ani nepřidali metody v hodinách, které mají žáky do výuky více zapojit. I proto se podle něj nedaří studenty pro dějepis nadchnout, souhlasíte?

 

Ano, a pak se nemůžeme divit, že si žáci nic nepamatují. My se nenaučíme, co byla Charta 77, tím, že v jedné hodině o ní učitel něco řekne. Pokud se chcete něco naučit, musíte o tom přemýšlet. A to je to, co potřebujeme podporovat. Ať o dějinných událostech žáci přemýšlejí, ať se nad tím zamýšlí, ať něco řeší. Jedině tak může dojít ke zlepšení. 

 

Jak žáky nadchnout pro dějepis?

 

Tím, že se jich výuka bude týkat. Že potřebujeme atraktivní lekce? To je klišé. Podle mě je naprosto relevantní otázka žáka: k čemu mi to bude? Pokud má student pocit, že se z výuky dozví něco o sobě anebo o současnosti, tak se ho výuka automaticky týká a je větší předpoklad, že ho bude zajímat. A samozřejmě hodina nemůže být založená jen na výkladu. I když i výklad může být fajn. Charismatický řečník samozřejmě taky vtáhne. 

 

Můžete dát nějaký příklad, jak se výuka dějepisu žáků týká?

 

Například pokud se podíváme na holokaust nebo lidi, kteří v 50. letech v lágrech mučili vězně. Co nám k tomu říká slavný vězeňský experiment sociálního psychologa Zimbarda o tom, jak funguje autorita na člověka? Najednou je tu otázka: chovali bychom se my jinak? Jsme dneska jinde, nebo by se to mohlo vrátit? A vzápětí je to nesmírně aktuální.