Lucie Slejšková: Pracuje se na tom, aby nové RVP bylo konkrétnější. To je dobře, chyba je v načasování

Nový rámcový vzdělávací program – národní kurikulum pro základní vzdělávání má být schválen do konce roku 2024. NPI a jeho pracovní týmy, kterým byla práce na RVP svěřena, ale poměrně nedávno dostaly za úkol významně konkretizovat očekávané výsledky učení, což je, zjednodušeně řečeno, popis toho, co mají děti v klíčových obdobích vzdělávání zvládnout. Tento popis má definovat, jak přesně vypadá kompetence žáka ve vztahu k dané oblasti a danému tématu. A má být součástí RVP.

 

Zdroj: EDUin 22. 11. 2024

 

Dopracování tak gigantického úkolu na poslední chvíli a bez odborné diskuze vzbuzuje ve vzdělávacích kruzích obavy, které sdílím. Minimálně se může stát, že specifikace očekávaných výsledků učení nebude mít v různých oborech srovnatelnou úroveň. Dalším velkým problémem je, že teze narychlo stvořené u stolu neprojdou žádným ověřováním v praxi. Rovnou se stanou součástí tak závazného dokumentu, jako je národní kurikulum, a to ještě před tím, než vzniknou modelové školní vzdělávací programy, které mají podobnou konkretizaci rovněž poskytnout.

 

 

Vágní kurikulum může zvýšit nerovnosti

 

Spěchat v tomto případě je jednoznačně škodlivé. Ve hře je, jak dobře se podaří do terénu prosadit právě důraz na rozvoj komplexnějších kompetencí a gramotností.

 

Rozumím tomu, proč specifikace očekávaných výsledků učení vzniká. Dokonce si myslím, že by součástí RVP být měla, v optimálním případě. Země, jejichž vzdělávací politiku sledujeme, prošly podobnými cykly jako my o něco dříve, a my se můžeme poučit z jejich vzestupů a pádů. Od velkého rozvolnění obsahu a velkého důrazu na obecně definované kompetence došli jinde k prozření, že příliš vágní kurikulum způsobuje systémové problémy, mimo jiné zvyšování nerovností. 

 

Následovalo hledání střední cesty. Ta školám ponechává vhodnou míru autonomie, zejména svobodu v tom, jak očekávaných výsledků učení budou dosahovat, jaké metody k tomu zvolí a jak výuku přizpůsobí potřebám různých žáků, i s ohledem na specifičnost jednotlivých oblastí a regionů. 

 

Na druhou stranu, je to stát a jeho závazný rámcový vzdělávací program, který určuje, jaký je požadovaný vzdělávací standard v zemi, jaký je vzdělanostní profil žáka, který úspěšně absolvuje základní, povinné vzdělávání. Čímž se mimo jiné snaží garantovat rodinám, že v každé škole dostane jejich dítě srovnatelné vzdělání. Garantuje vzdělanostní základ stejný pro všechny, rovný přístup ke vzdělávání bez ohledu na místo bydliště a sociální původ.

 

I u nás tedy dává smysl mít podrobnější kurikulum, které je zlatou střední cestou mezi osnovami, po kterých stále někteří volají, a příliš neurčitým rámcem, na který školy nemusí vůbec brát ohled, protože nelze ani ověřit, ani vymáhat. Kurikulum, které nikoho k ničemu nezavazuje, není příliš užitečný nástroj proměny.

 

Problém je v tom, že se ke specifikaci přistupuje až teď, v samém finále zpracování dokumentu. Nemáme s tvorbou takto pojatých podrobnějších výsledků učení v podstatě žádnou zkušenost, nemáme prostor pro ověření, zda je to, co se navrhlo, funkční, a není ani prostor pro případnou korekci.

 

 

Nemáme systém ověřování výsledků vzdělávání

 

Potřeba vyjasnit a rozpracovat vzdělávací výsledky vzniká nejspíš v návaznosti na to, že ruku v ruce se zavedením nového kurikula chce stát zavést i ověřování toho, zda podle něj školy opravdu učí a zda žáci dosahují požadovaných kompetencí a znalostí. Systém ověřování zatím ale nebyl možná ani vymyšlen, natož někomu prezentován, a s plošným ověřováním kompetenčně a gramotnostně zaměřeného vzdělávání rovněž nemáme žádnou zkušenost. 

 

Za takové situace je podle mě naprosto nevhodné detailní popis očekávaných výsledků učení vkládat do RVP. Smysl naopak má vydat jej zatím jako metodickou příručku, která je doporučující, a nikoli závazná, a která by byla pro učitele vodítkem, jak kurikulum naplnit. Její platnost by se ověřila ve fázi implementace. Obsah příručky by se následně obohatil i díky modelovým školním vzdělávacím programům, které teprve vznikají, a mohl by se nakonec stát součástí RVP. Teď pro to ale rozhodně není vhodná chvíle.

 

Pokud se i přesto stát pokusí RVP takto zásadně pozměnit nyní, v poslední fázi, kdy upravený dokument neprojde žádným ověřením, dá se očekávat, že na to školský terén bude reagovat negativně. A to jak ty školy, které zatím reformě příliš nefandí, tak i ty, které jsou ve své snaze o modernizaci výuky pro státní správu největším spojencem.