Ministerstvo školství spěchá, aby do konce roku 2024 schválilo nový Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (RVP ZV). Tento klíčový dokument by měl určit, co a jak se budou české děti učit v příštích letech, a měl by také vyškrtat, co už se učit nemají. Jenže ambiciózní plán se dostává do vážných problémů a množí se hlasy volající po jeho zastavení. Což by bylo podle všeho to nejlepší, co lze pro české školství udělat.
Zdroj: Hospodářské
noviny 2.12.2024
„Revize
RVP ZV kvůli špatnému uchopení MŠMT a špatné komunikaci již téměř nikoho
nezajímá a revize školních vzdělávacích programů na mnohých školách skončí
pouze jako formální akt,“ varuje ve svém nedávném prohlášení Asociace
ředitelů základních škol.
A není
sama. Analýza vzdělávací
organizace EDUin odhaluje řadu závažných problémů, od nekonzistentního
zpracování různých předmětů až po chaotické změny prováděné na poslední chvíli.
Především
se však výsledný návrh odchyluje od původního cíle, jak jej stanovila Strategie
vzdělávací politiky ČR do roku 2030+. „Dlouhodobé trendy vedou k nutnosti
transformovat nejen vzdělávací prostředí, ale také vzdělávací obsahy i způsoby
jejich předávání,“ konstatuje Strategie 2030+ a požaduje zásadní změny.
Například, aby vzdělávací systém umožnil „dětem, žákům a studentům získat
znalosti, dovednosti a postoje, které jsou využitelné v osobním, občanském i
profesním životě“.
Základní
poučka zní: úspěšná změna musí začít jasnou komunikací smyslu a přínosů. A to v
případě revize RVP zcela chybí. Rodičům by bylo třeba vysvětlovat to, co je ve
Strategii 2030+, jak budou jejich děti lépe připraveny na budoucnost a na výzvy
života v polovině 21. století. Učitelům je třeba ukázat, jak změny přinesou do
jejich práce větší smysluplnost a naplnění a jak jim usnadní práci. A přínos
změn je třeba ukázat i celé společnosti, např. jak to pomůže naší
konkurenceschopnosti.
Nic z
toho se neděje, a pokud je to snad v plánu, tak pozdě a bez dostatečného
rozpočtu. S rodiči ani celou společností se o tom nikdo nebaví. A školy místo
přínosů vidí revizi spíš jako další zbytečné úkoly a nejasné požadavky.
Od roku
2020, kdy se s revizí začalo, se navíc situace dramaticky změnila. Nejen
ve školství, ale v celé společnosti. Všichni už můžeme vidět, jaké změny
přináší umělá inteligence. Zde ale nejde o změny, které už nastaly, ale o ty,
které zcela nepochybně v dalších letech nastanou. Musíme zásadně
přehodnotit, co a jak učit v době, kdy jazykový model dokáže během
vteřiny poskytnout přesné informace prakticky z jakéhokoliv oboru, psát kód,
vytvářet texty, analyzovat data, rozpoznávat emoce, diagnostikovat, navrhovat
léčbu, kdy už je v řadě oborů na úrovni doktoranda.
Dnešní
prvňáci dokončí základní školu v roce 2033. To už umělá inteligence
převezme řadu rutinních i nerutinních kognitivních úkolů. Změní se způsob práce
s informacemi, povaha mnoha profesí i každodenní život. Místo listování knížkou
nebo sledování přednášky můžete umělé inteligenci říct: Prosím, nauč mě
(…) a dosaďte si, cokoliv chcete, od kvantové teorie přes
přípravu bramboráků až po láčkovce a lumírovce, a umělá inteligence vás
to s nekonečnou trpělivostí naučí, a ještě zábavně.
Zaměstnání,
která dnes považujeme za vysoce kvalifikovaná – jako účetní, právní asistent,
programátor základních aplikací či analytik dat –, budou z velké části
automatizována. Naopak poroste význam typicky lidských dovedností: kreativního
a kritického myšlení, schopnosti spolupracovat, emoční inteligence,
adaptability na změny a především schopnosti průběžně se učit novým věcem.
Máme-li
těchto úžasných nových možností využít, je jasné, že to vyžaduje radikálně jiný
přístup ke vzdělávání, než jaký všichni známe z minulosti. Mnoho aktérů ve
vzdělávání to vidí a skoro všichni tuší, ale nikdo neví, co s tím. A nevědí to
ani tvůrci revize našeho rámcového vzdělávacího programu. Do budoucnosti se ani
nedíváme. Taková reforma může na mnoho let „zabetonovat“ současný stav.
Co tedy s
tím? Místo pokračování v problematické revizi by bylo lepší využít dosavadní
práce pracovních týmů k tvorbě modelových školních vzdělávacích programů. To by
dokonce elegantně umožnilo řešení prakticky všech vnitřních sporů. I při
vědomí blížících se voleb by pro vládní koalici bylo určitě bezpečnější
revizi v současné podobě zastavit. Je jisté, že revize vyvolá ještě velký křik
a na přesvědčivé vysvětlování přínosů už je pozdě.
Školy
potřebují prostor a podporu pro testování nových přístupů, které reflektují
měnící se technologickou i společenskou realitu. Zároveň musíme významně
posílit mechanismy pro sdílení úspěšných postupů mezi školami a hledat cesty,
jak odstraňovat bariéry v hlavách lidí. Základem ovšem je proaktivní informační
a osvětová kampaň, která vysvětluje cíle a přínosy změn pro každého aktéra,
od rodičů přes učitele a ředitele škol přes podnikatele, širokou veřejnost
až po prarodiče a možná i po žáky a studenty.
Taková
kampaň musí jakékoliv změny předcházet.
Současně
by ovšem bylo třeba začít skutečnou debatu o tom, jak má vypadat vzdělávání v
rychle se měnícím světě, v éře umělé inteligence.
Současný
návrh rámcový vzdělávací program je výsledkem problematického
„participativního“ přístupu, který připomíná anekdotickou úlohu na přímou
úměrnost: když čtyři lidé stěhují piano do čtvrtého patra hodinu, tak čtyřicet
lidí ho tam dostane za šest minut. Do přípravy promlouvají desítky pracovních
skupin, stovky připomínkujících a nespočet organizací, kde každý prosazuje své
partikulární zájmy. Snaha vyhovět všem vede k tomu, že výsledek nevyhovuje
nikomu.
Zastavení
současné revize RVP by paradoxně mohlo být prvním krokem k skutečné modernizaci
českého školství. Česká republika, země Komenského, by se mohla stát
laboratoří vzdělávacích inovací. Ale nejdřív musíme přiznat, že současná
cesta nikam nevede. Někdy je lepší zastavit a otočit než pokračovat špatným
směrem jen proto, že už jsme tam ujeli kus cesty.
Představte
si, že stavíte dům podle plánů z minulého století. Absurdní? Přesně to se
dnes děje v českém školství.
Autor je zakladatel a ředitel vzdělávací společnosti Scio
0 komentářů:
Okomentovat